Čtyřnozí pomocníci na míru Část první – úvod
Řadíme sem asistenční psy pro osoby s různým postižením (tělesným, mentálním či kombinovaným), asistenční vodicí psy, asistenční canisterapeutické psy a také asistenční signální psy. Svým pánům ulehčují život složený z nepřeberného množství drobností, které jsou však pro mnohé z nich nepřekonatelnou bariérou. Jejich výchova a výcvik trvají několik měsíců a stojí desítky tisíc korun. Spolu s člověkem potom tvoří tým, ve kterém se může spolehnout jeden na druhého.
Střípky z historie
Pes a člověk spolu žijí již dlouhá staletí, od počátku z tohoto vztahu plynuly oboustranné výhody. Pes pomáhal při lovu kořisti, hlídal, ochraňoval, ale plnil i funkci sociální, stal se společníkem, přítelem a partnerem lidí, které doprovázel. Naproti tomu mu člověk poskytoval ochranu (před nepřízní počasí, silnějšími soupeři), sloužil jako snadný zdroj obživy. Časem tedy začal pes být na lidech závislý a začlenil se do jejich běžného života.
Již ve starověku byla známa léčivá síla psích slin a běžně se psovi dávaly olízat rány nemocného člověka. První dokumentované použití zvířecích pomocníků jako doplňkové terapie u osob se zdravotním postižením se datuje do 9. století v Gheelu v Belgii. Postupně docházelo k rozšiřování myšlenky, že psi nějakým způsobem pomáhají, takže začali navštěvovat různá zdravotnická centra (ústavy pro duševně nemocné, centra pro epileptiky, nemocnice), byli využíváni u obětí válek (pro rozptýlení, odvedení pozornosti, hledání přátelství, útěchy po šoku nebo zranění, na pomoc při navazování kontaktu s dalšími lidmi). V armádě Napoleona Bonaparte dostal pes první humánní úkol, měl vyhledávat na poli zraněné vojáky, aby jim mohla být včas poskytnuta první pomoc. Během 19. a 20. století se postupnou selekcí vytvářela různá psí plemena, lidé se snažili zaměřovat na pozdější využití psů, takže vznikala plemena lovecká, ochranářská, pastevecká, ale také psi, jejichž hlavním úkolem bylo dělat člověku společnost.
Nejstarším je výcvik vodicích psů pro osoby s postižením zraku, výcvik psů pro lidi s různým typem postižení má kolébku v Americe, odkud se rozšířil dále do celého světa.
Asistenční psi
Asistenční psi pomáhají hlavně osobám s různým tělesným postižením. Usnadňují život člověka s postižením tím, že pomáhají při běžných denních činnostech a jsou partnery na úrovni. Tito psi jsou cvičeni podle individuálních potřeb klienta, takže každý pejsek je jakýsi „originál“. Obecně lze říci, že podávají různé předměty (telefon, ovladač, oblečení, noviny, ale třeba i mince nebo jiné věci z kovu, plastu a dalších pro psa nepříjemných materiálů), dokáží otevřít nebo zavřít dveře, lednici, zásuvku, rozsvítit či zhasnout světlo. Jsou i pomocníky při oblékání a svlékání, buď podávají a odnášejí věci nebo přímo pomáhají např. sundáváním ponožek anebo rozepínáním zipu. Dokáží vyndat prádlo z pračky, pomáhají při ovládání výtahu, při manipulaci s vozíkem. Mohou napomáhat i při nakupování, dávají věci do košíku, vyndávají je na pás, podávají peníze. Podle typu postižení svého pána dále umí zvednout poklesnutou hlavu, aby se člověku lépe dýchalo, vrátit ruku na ovladač elektrického vozíku, umístit spadlou nohu na stupačku vozíku nebo naopak natáhnou spazmatické nohy. Existují i psi pro osoby, které mají potíže s rovnováhou, mají speciální postroj a pomáhají při sedání, vstávání (slouží jako opora), při chůzi, zdolávání schodů či při nástupu do dopravních prostředků. Označují se jako psi balanční. Hlavním úkolem asistenčních psů je pomoc svému pánovi k větší samostatnosti, ke zvládání pohybu mimo domov a také jsou velkou oporou při zajišťování sebeobsluhy.
Vodicí psi
Tito psi jsou pomocníky pro lidi nevidomé nebo slabozraké. Vodicí pes hlavně usnadňuje orientaci (v interiéru i exteriéru), dokáže nalézt a označit poštovní schránku, lavičku, zastávku, dveře, bankomat, přechod, schody, volné místo v autobuse apod. Na povel musí umět odbočit vpravo, vlevo, zahájit a ukončit chůzi, důležité je i označení začátku a konce chodníku. Zajišťuje svému pánovi bezpečnost tím, že zvládne upozornit na možná rizika, značí nerovnosti terénu a také překážky až do výše hlavy člověka. Takový pes je schopen samostatného uvažování a samostatné práce. Orientuje se nejen v místech, kde to zná a pravidelně se pohybuje, ale stejně tak dobře dokáže vyvést svého pána i z nějaké nenadálé a nepřehledné situace, kterou může být stavba, zaparkovaná auta či jiná překážka. Asi nejtěžší dovedností pro vodicího psa je dokázat neuposlechnout povel, kdy člověku po jeho splnění hrozí nebezpečí (např. pes zastaví u závory, pán dá povel vpřed, ale ten ji nesmí obejít ani podlézt, musí vyčkat, než páneček zjistí, že se prostě dál jít nedá), říká se tomu „inteligentní neposlušnost“. Dobře vycvičený vodicí pes velice snižuje závislost člověka s postižením zraku na jiných osobách.
Canisterapeutičtí psi
Tito psi jsou zejména pro děti s různým typem postižení, ale mohou je využívat i dospělí lidé nebo senioři. Zvládají dovednosti asistenčního psa (pomáhají jak samotnému dítěti, tak osobě o něho pečující) a navíc mohou být využíváni přímo k terapii. Takový pes je silným motivačním prvkem při léčbě a nácviku různých dovedností. Pomáhá s rozvojem hrubé a jemné motoriky, s uvolňováním svalových křečí, při navazování kontaktu s druhými lidmi i při samotné komunikaci. Může fungovat jako takový „přechod“ k ostatním, dítě si nejdříve vytvoří vztah k pejskovi a přes něj k dalším lidem. Podporuje děti při trénování koncentrace a paměti. Plní funkci přítele a společníka, je důvodem ke komunikaci. Ze všech psích pomocníků je u canisterapeutických psů nejdůležitější působení na psychiku a sociální cítění, působení na fyzické zdraví je druhotné. Jednou z forem canisterapie je i polohování, spočívá v těsné interakci mezi psem a člověkem. Vlivem tělesného tepla psa a psychického uvolnění člověka dochází k postupnému uvolnění svalů, za přítomnosti pejska klesá krevní tlak a srdeční frekvence. Speciálně vycvičený pes pomáhá dětem lépe se vyrovnat s vlastním handicapem.
Signální psi
Signální pes pro neslyšící je určen osobám s různým sluchovým postižením. Zvládne upozornit na zvuky v jejich okolí. Člověk se signálním psem získává větší jistoty v životě, při různých denních činnostech. Takový pejsek dokáže signalizovat zvonící telefon, budík nebo zvonek, plačící dítě, příchozí fax či SMS, tekoucí vodu, osobu volající jméno neslyšícího, troubící auto. Upozorňuje i na další zvuky, jako je sanitka, požární alarm, siréna apod.
Existují i signální psi pro osoby se záchvatovými onemocněními. Jsou pro osoby trpící epileptickými, narkoleptickými, diabetickými či jinými záchvaty (např. psi pro alergiky jsou cvičeni k rozpoznávání alergenů, které způsobují astmatické záchvaty). Někteří z nich jsou schopni vycítit záchvat ještě před tím, než nastane, a upozornit na něj svého majitele. Jedná se o vrozený instinkt, který nelze psa naučit, pouze správným výcvikem upevnit a zdokonalit. Co však lze psa naučit, je to, když už záchvat nastane nebo se jeho pán ocitne v jiných nesnázích, aby přivolal pomoc. Dokáže podat mobilní telefon, léky, deku a další potřebné předměty, zahřívat pána vlastním tělem. Přítomnost pejska poskytuje pocit bezpečí a psychickou podporu. V zahraničí se vyskytují i případy, kdy bylo prokázáno, že stálá přítomnost psa vedla ke snížení počtu záchvatů.
Další výhody psích pomocníků
Dobře vycvičení čtyřnozí pomocníci mohou svým majitelům velmi usnadnit běžný každodenní život a umožňují větší samostatnost. Pomáhají překonávat překážky všedního dne, jsou výborným prostředkem ke komunikaci, takže ulehčují navazování kontaktu s okolím (to může být velice prospěšné pro autisty, kteří komunikují na zcela jiné úrovni než ostatní), a také pánovi zvyšují sebevědomí. Všichni tito psí pomocníci mají své specifické využití (vodicí pes vodí, asistenční pes pomáhá, signální pes signalizuje atd.), ale také mají vliv i na psychiku člověka. Působí jako „sociální katalyzátor“, jenž zahrnuje a povzbuzuje společenský kontakt. Pes je partnerem 24 hodin denně a člověk tak není nikdy osamělý. Chlupatí asistenti pozitivně ovlivňují i své okolí, jednak pouhou svou přítomností a za druhé tím, že svou pomocí ulevují osobám, které pečují o lidi s postižením.
Financování psích pomocníků v ČR
Cena kvalitně vycvičeného asistenčního psa se pohybuje okolo 200 000 Kč. Tato cena zahrnuje veškeré náklady spojené s nákupem, výchovou a výcvikem. Patří sem pořízení psa, náklady na výživu, běžnou hygienu, veterinární péči, ustájení, pomůcky na výcvik (odměny, hračky, cestovné, vybavení a výstroj psa), provozní náklady a také plat cvičitele. Klient však nehradí za psího pomocníka nic, o sehnání finančních prostředků se stará příslušná organizace, která psa cvičí a předává.
Je rozdíl ve financování výcviku vodicích psů a ostatních psích pomocníků. Zatímco výcvik psa pro lidi s postižením zraku je zpravidla plně hrazený státem a to až do výše 210 000 Kč, protože je uznán jako kompenzační pomůcka, na výcvik zbylých psích asistentů stát vůbec nepřispívá, a tak je hrazen z dotačního a grantového řízení, sponzorských darů, z prostředků veřejných sbírek či výtěžků ziskových aktivit (např. pořádání benefičních akcí, prodej reklamních předmětů, dárcovské SMS).
Každý majitel vodicího psa má od sociálního odboru příslušného úřadu v místě bydliště nárok na měsíční příspěvek na výživu ve výši 800 Kč, na ostatní psí pomocníky se bohužel toto ustanovení nevztahuje.
Cílem všech organizací, které cvičí psí pomocníky, je dosáhnout zrovnoprávnění asistenčních psů s vodicími, tedy hlavně dosáhnout i u těchto psů na možnost státního příspěvku.
