Canicross a spol. – díl 21.
Kořeny skijöringu jsou ovšem mnohem, mnohem starší, jak svědčí – mimo jiné – řádky Heleny Kholové z její knihy Historie psího rodu: „Nemůžeme ani opomenout zajímavý způsob dopravy, který staří ruští cestovatelé poznali u Jakutů. Zatímco velké saně s nákladem tahali sobi, psi sloužili k „osobní dopravě“. Na dlouhém řemenu, který měl lyžař, vyzbrojený dlouhou holí, uvázán kolem pasu, táhl pes, zřejmě značnou rychlostí. Výcvik psa musel být opravdu pečlivý, aby přepravovanou osobu' neohrozil nevhodnou volbou cesty nebo příliš přímočarým překonáváním překážek. Jízda za psem není snadná. Kdysi jsem zkusila využít ke skijöringu svého novofundláka, tehdy roční štěně. Po počátečních úspěších, kdy nám oběma velmi stouplo sebevědomí, jsme skončili v trní, neboť Riki zahlédl zajíce a nehodlal propást příležitost. Přitom přehlédl, že průchod mezi keři je příliš úzký pro něj, natož pro mne. Staří Jakuti asi měli psy poněkud ukázněnější. Rozhodně lze psa k tahu vycvičit znamenitě.“
Co je potřeba
Pokud chcete skijöring začlenit do svých dalších kynologických aktivit, dalších investic do výbavy pro psa se neobávejte: vystačíte se stejnou výstrojí pro psa jako pro canicross (jen šňůra s amortizérem by měla být poněkud delší).
Vy ovšem musíte vlastnit vhodné běžecké lyže. A nejen vlastnit! Musíte je ovládat.
Podmínka!
Než se pustíte do skijöringu, musíte běžky opravdu velmi dobře, ne-li nadprůměrně, ovládat! Stejně dobře jako běžky byste však pochopitelně měli dobře ovládat také svého psa. Pes se musí na práci dokonale soustředit a nenechat se rozptylovat zvěří, ostatními psy, ani dalšími rušivými faktory. (To se ovšem mnohem lehčeji píše, nežli realizuje. Důsledným tréninkem a nácvikem se však jistě dopracujete kýženého výsledku. Povely pro změnu směru – gee a haw – jsou samozřejmě stejné jako při canicrossu).
Výběr terénu
Zatímco s výběrem vhodného terénu pro canicross nebývá většinou problém, s výběrem tratí pro skijöring je to většinou daleko obtížnější. Sněhové podmínky bývají v našich krajinách, s výjimkou horských oblastí a Vysočiny, pohříchu rozmarné. Loňská zima byla na sníh štědrá všude. Jaká bude ta letošní, je prozatím ve hvězdách … Navíc kvalitní a bezpečný trénink skijöringu prakticky vyžaduje tratě připravené a ošetřené pro běžkařský sport. Skijöringová šampionka Soňa Klikarová tvrdí: „Trénuji výhradně na upravených tratích. Myslím, že to ani jinak není možné. Pes, který se boří do hlubokého sněhu, špatně táhne a nemá patřičnou výdrž. Pes tak nevyvine požadovanou rychlost a postrádá kvalitní tah. Ostatně, když pes hluboce zapadá, může si ve vyšší rychlosti i zlomit nohu, a to je nebezpečné, a hlavně zbytečné. Nevýhodou pochopitelně je, že většina lidí musí za upravenými tratěmi dojíždět, ale jsem přesvědčena, že to opravdu jinak nejde.“
Co se týče výběru tratí, je podstatně optimističtější americká expertka na skijöring Lynda Jamisonová: „Žít ve městě neznamená nutně jezdit mnoho mil, abyste mohli využívat skijöringové trasy. Skijöring je pro vás výzvou, podrobný průzkum vašeho okolí vám umožní nenechat lyže ve skříni a psa na pohovce. Pokud nemáte zahradu velikosti panského sídla, zapátrejte ve svém okolí. Nejvíce možností nabízejí městské parky. Jsou veřejné a nepotřebujete zvláštní povolení. Většinou je do nich povolen vstup psům na vodítku, což ten váš bude. Největším problémem v parku pro vás může být volně pobíhající cizí pes. Nespoléhejte se na to, že ostatní pejskaři udrží své psy pod kontrolou (až příliš často tomu tak není), proto se naučte předvídat a předcházet kolizím.
V městském parku budete většinou jezdit na volných plochách. Pokud narazíte na něco, co připomíná lyžařskou stopu, držte se jí. Je to mnohem jednodušší (i pro orientaci psa) než volná plocha. Vyhýbejte se však asfaltovým cestám, kde sníh odtává nejdříve. Mějte na paměti, že vašeho psa budou tyto stezky přitahovat, poněvadž na nich je pro něj pohyb snazší. Ale jak se na ni jednou dostane, budete ho z ní jen velmi obtížně dostávat. V Americe se také často jezdí na golfových hřištích a na zamrzlých řekách, jezerech a přehradních nádržích. Na zamrzlých tocích a vodních plochách je vždy namístě nejvyšší možná opatrnost! Nelitujte času a před tréninkem se vydejte na „průzkumnou výpravu“. Ušetříte si nepříjemnou, nebezpečnou a nedobrovolnou koupel na případných nezamrzlých plochách či probořením na tenkém ledu. A ještě jedno upozornění: vždy počítejte s divokými zvířaty. Nejen jelen, ale i taková roztomilá veverka vám může (nemáte-li zvládnutého psa) způsobit v lepším případě horké chvíle, v horším vážný úraz.“
Pozor!
I pes, který již techniku canicrossu dokonale zvládá, může být přechodem na trénink skijöringu znejistěn. Svistot lyží za sebou, poněkud jiný pohyb pána – to vše jsou novinky a nové podněty, na které musí přivyknout. Pokud se pes otáčí nebo uskakuje stranou, použijte povzbuzujícího vodiče, který se bude pohybovat před vámi.
Buďte opatrní: zásadně nedopusťte, abyste nedopatřením najeli běžkami psu na zadní nohy – byla to pro něj velmi nepříjemná (i když většinou nepříliš bolestivá) zkušenost, která ho vystraší. Lyže nesmí ve psu vzbuzovat nedůvěru. (Právě pro tuto okolnost a pro bezpečnost psa volíme raději delší vodicí šňůru.)
Postupujte pomalu – technika skijöringu není jednoduchá a ve vyšší rychlosti se lehčeji dopouštíme chyb.
Bruslení, nebo klasika?
Na sprintových, ale zpravidla i na midových (střední) a longových (dlouhé) tratích závodníci používají bruslařskou techniku. Ta ovšem vyžaduje dobře a speciálně připravené tratě. Při tréninku na lesních cestách a na jiných neupravených tratích samozřejmě používáme „klasiku“; ostatně jinak by to ani nešlo.
Kdo maže, ten …
Nepodceňujte ani výběr běžeckých lyží. „Běhat umí od přírody každý,“ tvrdí Soňa Klikarová, „technika běhu na lyžích je však mnohem složitější. Mám několik párů běžek, ale používám závodní, které jsem si koupila od jedné naší reprezentantky v běhu na lyžích. Chtěla jsem mít už ‚rozjeté‘ lyže. Největším uměním je lyže dobře naparafinovat. To je totiž docela problém, ne-li dokonce umění. Sněhové podmínky se během hodiny mohou výrazně změnit. Mazání je věda!“
Dřina, nebo rozkoš?
Skijöring spojuje oboje: záleží na tom, na jaké úrovni jej provozujeme. Sehraný pohyb s naším psem v bílé pohádce bude však pro nás určitě odměnou i rozkoší. Vhodné podmínky nalezneme nejen ve známých lyžařských střediscích v našich (i zahraničních) horách, ale i v ráji běžkařského sportu na Českomoravské vrchovině. A nezapomeňte: některé naše národní parky mají vyhlášku omezující či zakazující pohyb psích spřežení na svém území. Tyto vyhlášky se skijöringu netýkají (skijöring se totiž provozuje jen s jedním nebo dvěma psy). A protože jsme zcela určitě poučenými a ohleduplnými „pejskaři“, po svém čtyřnohém kamarádovi případné hromádky uklidíme.
Objektivní nebezpečí skijöringu
Na lyžích je člověk bezesporu zranitelnější nežli při pouhém běhu. Objektivní nebezpečí skýtají při skijöringu především rušivé vlivy působící na psa, konkrétně pak ve většině případů lesní zvěř. Atavismy, ukryté v našich chlupatých kamarádech, jsou zakořeněny pevně a vlčí smysly a instinkty v nich stále dřímají … Jen se probudit! Ve většině psů je skryt lovec a prchající zvěř je mocným impulsem a lákadlem. Odvykání tohoto, z našeho lidského pohledu – nešvaru, ze psího – přirozenosti rozhodně není snadnou záležitostí. Začneme-li od malého štěňátka, bude naše snažení snadnější a rychlejší. Od nikoho nečekejte žádný přesný „návod k použití“, pes není stroj pro „domácí potřebu“, je individualitou a každý vyžaduje jiný přístup. Klíč k jeho ovladatelnosti musí najít jeho majitel. Na měkčí povahy platí striktní zákaz a pamlsek, na tvrdší přiměřený (nikoliv přemrštěný!) trest. Jedna zásada je však univerzální: zaměstnejte svého psa, soustřeďte jeho pozornost na sebe a na práci i zábavu. A: nespěchejte!
Pes, který je využit pro skijöring, by měl být (pokud možno) dokonale ovladatelný. Náhody jsou ovšem nevyzpytatelné a nečekaným situacím se někdy prostě vyhnout nelze, i když předvídáte jako Sibyla. Pokud pes vyrazí za něčím a někam, kam vy nechcete – a vy máte na nohou běžky a v rukou hole – v cestě jsou stromy nebo strž – může být nebezpečí zranění akutní. (Při canicrossu udržíte na canicrossové šňůře psa podstatně snadněji!) Na lyžích to může být problém. A někdy docela nebezpečný. Řada zkušených musherů nosí na krku zavěšený nůž (pochopitelně v pochvě). A není to k dotvoření „drsného image“. Samozřejmě doufají, že jej nikdy k ničemu nepoužijí, kromě ukrojení krajíce chleba a slaniny. Nůž ovšem může pomoci v kritických situacích: ve chvíli nouze můžete přeříznout tažnou vodicí šňůru a uchránit se před nebezpečným pádem, který by mohl vyústit ve zranění. (Předcházející řádky nejsou strašením, jen pouhou radou zkušených.)
Dobrý pozorovatel
Především se však naučte svému psu rozumět! Váš čtyřnohý kamarád je, pokud jste dobří a vnímaví pozorovatelé, v mnoha případech průhledný jako akvárium: svoje pocity k vám vysílá dobře čitelnými a zřetelnými signály. Zaujme-li jej něco na trailu, dá to najevo dříve, nežli se rozhodne k akci. Postavením uší, zježením srsti na šíji, postojem … To je váš moment, vaše příležitost, kdy musíte rozhodně a nekompromisně zakročit. Naučte se pozorovat, předvídat, předcházet … Tím se vyvarujete řadě nepříjemných a často zbytečných situací.
Se psem do zoo?
Člověk a pes se učí po celý svůj život. Zvykejte svého psa na „dostupná“ domácí zvířata. A nevymlouvejte se, že bydlíte ve městě. V Brně zvykám své psy nejen na slepice, ale i na koně (na okrajích měst rostou koňské ranče jako houby po dešti), kozy a v obůrce na předměstí na daňky, muflony a divoká prasata. Řada zoologických zahrad již dávno umožňuje vstup i našim psím přátelům. Tam můžete svého miláčka seznámit i s tygry nebo s nosorožci (což vám ovšem bude při skijöringu v českých luzích, hájích a horách asi k ničemu, ale zcela určitě to ovladatelnosti vašeho psa „neublíží“).
P.S.
Smyslem předcházejících řádků – s výčtem potencionálních nebezpečí při skijöringu – ani v nejmenším nebylo vás odradit od tohoto nádherného sportu. Někdejší mistryně světa ve skijöringu Jana Porubská nedá na svůj sport dopustit: „Skijöring, to je nádhera. Když je pes vynikající pracant a závodění ho baví, je skijöring opravdový požitek. Na kynologických sportech je nejdůležitější souhra psa a člověka.“ Této dokonalé souhry se nedosahuje pouze stovkami hodin tréninku a stovkami ujetých kilometrů. Lze jí dosáhnout jen díky ohleduplnosti, porozumění a lásce. Společné aktivity se psem obohacují náš vztah, přinášejí nám uspokojení a nové podněty a nové zážitky.
