Jeden z nejjednodušších, ale fungujících způsobů při vodění koně nebo jiné práci ze země je dotyk koně na krku, poklepání prstem na krk ve chvíli, kdy se kůň odvrací od člověka, který jej vede, a soustředí na něco jiného. Taková situace je vidět na obr. 1 – kůň nevěnuje pozornost ničemu jinému než stádu koní ve vedlejším výběhu. Jeho oči i uši směřují přímo ke koním. Dotek na krk jej „navrací do reality práce na jízdárně“ a ihned přestává, když je pozornost navrácena k člověku (obr. 2). Velkou výhodou je, že pro koně není takové upozornění nikterak bolestivé či stresující.
Dalším případem nepozornosti koně na člověka je situace, kdy vedený kůň samovolně člověka předchází, nedrží tempo podle člověka, ale začne se chovat, jako by ani nebyl veden. V této situaci se mi nejvíc vyplácí zaměstnat koně obratem kolem zádi, pokud je k tomu vhodný prostor. Tlak přitom směřuji na oblast krku koně a plece (obr. 3). Obrat koně nejen zaměstná a tím upozorní na to, že je přítomen člověk, který by po něm mohl něco chtít, ale využije v daný okamžik dopřednost koně, jen tu jeho rychlost usměrní do požadavku člověka. Pěkné otočení je možné také velkoryse pochválit.
Jiné řešení je v případě, kdy se kůň dostane při práci do situace, která jej z nějakého důvodu znervózňuje, a proto přestává reagovat správně na člověka, ztrácí koncentraci a snaží se najít východisko sám. Pro nervóznější koně může být takovou komplikací například průchod brankou. Aby kůň brankou dobře prošel, musí k ní přistupovat tak blízko, aby s ní mohl člověk pohodlně manipulovat. Těsné přistoupení ke stěně nebo nějaké překážce už samo představuje pro koně nepříjemný úkol, kůň má rád kolem sebe prostor. Natož když se ta podezřelá věc začne pohybovat, když ji jezdec otvírá! Průchod stísněným prostorem, jehož stěna se navíc hýbe, je pro koně pořádně těžký úkol, navíc jezdec potřebuje, aby se kůň soustředil na jeho pokyny, protože každé vychýlení z optimální trasy může zapříčinit ztrátu kontroly jezdce nad brankou. Udržení pozornosti na jezdce se zde dá dosáhnout jednoduše tím, že po koni v rizikových pozicích při průchodu brankou nebudeme chtít nic. To nic znamená, že sami sebe uvedeme do stavu relaxované pohody. Na koně není vyvíjen tlak od jezdce, naopak koník je ve chvíli, kdy přestane hýbat nohama, pochválen. Pozornost koně se po chvíli obrátí k jezdci, který je v klidu, a tím se dostaneme opět do žádoucího stavu, ve kterém je možné koně bezpečně a přesně ovládat (obr. 4). Takový klidový nácvik po čase koně přesvědčí, že mu nehrozí od překážky nebezpečí.
(Pokračování příště.)