Peruánský deník I.
Opět vjíždíme do Národního parku Salinas – Aguaca Blanca a opět se setkáváme s krásnými, divokými lamami. Jezdíme od jednoho stádečka ke druhému a fotíme. Stavíme i u četných slaništních jezírek. Kromě jiných vodních ptáků tu žije husice andská. Přibližně po dvou hodinách jízdy stavíme v restauraci, kde je hlavní specialitou čaj chachacana (čačakoma). Pomáhá při nevolnosti a horské nemoci. První dojem máme, že nevolnost spíš vyvolá, ale s jistou dávkou sebezapření se dá pít. Největší atrakcí jsou pak na další zastávce viskače, které nám pózují na velkých kamenech. Po chvilce zdoláváme nejvyšší bod naší cesty (4 910 m n. m.) a pak už začínáme klesat k cíli naší dnešní cesty, k městečku Chivay a ubytováváme se v hotelu Colca Inn.
Jako milé zpestření bylo odpolední koupání ve tři kilometry vzdálených termálních lázních, kde jsou kromě krytého bazénu ještě tři velké venkovní bazény naplněny sirnou vodou o teplotě asi 38 °C. Nápoje se podávají u bazénu, takže jsme ponoření v horké vodě a popíjíme piňa coladu.
Na večer je naplánován folklorní večer pod širým nebem. To jsme zavrhli okamžitě. Venku už klesla teplota k 10 °C. Raději jdeme na večeři do útulné restaurace s hořícím krbem a po nápoji Inca rabioso je nám božsky.
Čtvrtek 1. 11. 2007
Ráno vyjíždíme do soutěsky kondorů – Colca Caňonu. Asi po hodině a půl jízdy nádhernou krajinou jsme na místě. Čekáme na kondory. Jsme tu již dvě hodiny a pořád doufáme, ale nic se neděje. Jen ve velké dálce je kondor vidět jako malá skvrnka. Tak takhle jsme si to nepředstavovali. Balíme a odcházíme zpět k autobusu, když se nad námi zničehonic objevil krásný kondor. Plachtí si to přímo proti nám, až se z toho tají dech. Na obzoru spatříme ještě asi čtyři exempláře. Tak to přece jen stálo za to. Odjíždíme spokojení.
Na zpáteční cestě do Arequipy ještě spatříme kromě viskačí a vikuň také hejno aymar citrónových. Do hotelu přijíždíme přibližně ve čtyři hodiny odpoledne. Věci si sestěhováváme do dvou pokojů, které jsme si pronajali pro naši skupinu. V noci odjíždíme do Nascy, tak se potřebujeme ještě před cestou osprchovat. V devět večer už čekáme na autobusovém nádraží na spoj do Nascy. Autobus na noční přesun je pro nás milým překvapením, protože se ze sedačky dá vytvořit docela příjemné lůžko. Uléháme a balíme se do dek, které nám rozdala stevardka, a vzápětí usínáme. Dokonce jsme zaspali i výměnu kola po cestě.
