Bengálská kočka je poměrně nové unikátní plemeno, které si ale velice rychle získává na oblibě díky exotické kráse, kterou si můžete přinést do svého obývacího pokoje. Zrod plemene započal v 60. letech minulého století v USA, křížením domácích krátkosrstých koček s divokou asijskou leopardí kočkou (Felis prionailurus bengalensis), po které zdědila i svůj název.
Cílem tohoto šlechtění bylo vytvořit kočku, která se bude vzhledem podobat divoké kočce a přitom se stane milým domácím společníkem (obr. 1). Američtí genetikové se o tato křížení zajímali i proto, že asijská levhartí kočka (dále ALC) nemá ve struktuře své DNA gen kočičí leukémie, a je tedy vůči tomuto viru imunní.
Jako mezinárodně uznané plemeno v ICA bylo zaregistrováno v roce 1984 a v roce 1991 jim The Independent Cat Association (TICA) v USA udělila status šampionátu.
Dříve se ke křížení ALC používala plemena jako americká krátkosrstá, siamská, habešská, Barmská kočka a další. V dnešní době, kdy je plemeno typově ustáleno, se už cizí plemena nepoužívají a s ALC se kříží již jen kočky bengálské. Při prvním zkřížení se ALC samci s kočkou bengálskou narodí F1 generace koťat, při druhém F2, a to až po F4 generaci. Další generací už začíná kočka domácí označovaná v USA jako SBT.
Šlechtitelským cílem chovatelů bengálských koček je vyšlechtit domácí kočku, která se bude co nejvíce podobat svému předchůdci – ALC. Tudíž pokud bengálskou kočku označujeme jako typovou, máme na mysli, že zvíře se blíží svým vzhledem původním rysům ALC (obr. 1). Je jasné, že generace F1–F2 se budou tomuto typu podobat častěji či snáze, ale vývoj bengálských koček je tak rychlý a ohromný, že už i dnešní SBT kočky jsou také tomuto typu hodně podobné.
Tento článek není obecným výpisem standardu plemene, který už byl mnohokrát publikován, ale je spíš zaměřen na to, co je třeba ze standardu vyzdvihnout, co se opomíná, co dělá tuto kočku jedinečnou a co se na bengálských kočkách upřednostňuje v zemi jejich původu – USA.
Trochu mne mrzí, že mnozí chovatelé v Evropě zapomínají, co je na bengálské kočce unikátní a jiné – není to jen kresba a velké rozety, ale hlavně typ, který by nás měl zajímat. Je to i tím, že Fife výstavy se drží starého typu Bengálské kočky, v kterém byl vidět vliv rysů koček jiných plemen, které se používaly ke křížení s ALC. Tomuto křížení vděčíme nejen za bengálky, které teď máme, za různé barevné variety: seal lynx point – Siamské kočky (obr. 4), seal sepia – barmské kočky (obr. 3), ale také za rysy, které jsou nyní překonané a nežádoucí – velké uši, výrazný stop v profilu, dlouhé tenké ocasy … Kočka bengálská je plemeno nové, stále se vyvíjející a tomu by se mělo přizpůsobovat i posuzování zvířat.
Hlava a profil
ALC kočka má z profilu oválnou hlavu (jak je na anglických stránkách označováno – „egg shape“), čelo je spíše vypouklé než ploché a pozvolna klesá k nosu – je lehce prohnuté až rovné, nikdy s výrazným stopem. Zadní část hlavy za ušima je značně výrazná.
Hlava – tvář
Když se podíváte na tvář ALC kočky (obr. 10), uvidíte výrazné tmavé pruhy, které jdou od hlavy až po koutky očí. Většina domácích koček včetně těch bengálských má na čele takzvané „M“, které ALC kočky nemají. Chovatelé bengálských koček se snaží napodobit pruhy ALC koček, ale zatím se to moc nedaří. Místo „M“ by měly tmavé pruhy tvořit „I ' ' I“.
Jak ALC, tak domestikované kočky s kresbou (tabby) mají na boku hlavy (obr. 5) tmavé čáry ve tvaru trojúhelníku. ALC má tento trojúhelník vyplněn bílou barvou. Někteří chovatelé bengálských koček se nyní zaměřují na chov zvířat s bílým břichem (whited belly bengals) a ta nesou i bílou masku na tváři.
Nos je u ALC široký (obr. 10), čehož se nám u SBT koček těžko někdy podaří dosáhnout, ale snažíme se alespoň o široké vousové polštářky.
Barva
Nejvíce bengálských koček je černě tečkovaných nebo mramorovaných. Dalšími uznanými barvami v organizaci Fife (Fédération Internationale Féline) jsou kočky sněžné (seal lynx point, seal mink a seal seapia) a stříbrné. Pod TICA (The International Cat Association) se odchovávají i další barvy jako např. charcoal nebo černá (melanistic). Ve Fife se u hnědých koček dává výrazně přednost kočkám zbarveným do červena (teplý odstín). Toto zbarvení většinou nese i glitter (zlatý lesk v srsti), který je dalším unikátním znakem kočky bengálské. V TICA se barvy tak neupřednostňují, už proto, že tmavě studeně zbarvené zvíře často nese sněžný gen nebo gen pro charcoal, čímž získávají pro chovatele zase na jiné kvalitě. I charcoal kočky mohou nést glitter, ovšem ne zlatý, ale kovový.
ALC kočky mají bílý okraj očí (bílé brýle) a bradu. Hodně bengálských koťat SBT si tento rys drží, ale v pozdějším věku u většiny z nich mizí. V poslední době se tento rys objevuje i u SBT koček s bílým břichem a s tím se pojí i gen, který nese bílou bradu.
Uši
Uši koček ALC jsou malé a oválné. Cílem je se tomuto rysu co nejvíce přiblížit, ale stále je hodně bengálských koček buď se špičatýma, nebo velkýma ušima. Je to jeden z rysů, se kterým chovatelé bengálských koček stále bojují. ALC také mají znak divokosti v bílém fleku na vnější straně ucha. Toto dostat do generace SBT koček se zatím naprosto nedaří. Většinou to končí F–generací.
Oči
ALC mají velké okrouhlé oči a jsou tmavé. Oči domácí kočky tmavé nejsou, ale je žádoucí, aby byly okrouhlé a pokud možno velké.
Tělo
ALC mají dlouhé tělo, které se od domácí kočky odlišuje obratlem navíc. Bengálské kočky mají často také tuto anomálii po svých předcích. Přední nohy jsou kratší než zadní, a tak je hlava nesena šikmo dolů.
Ocas
ALC mají ocas krátký a tlustý. Kočka bengálská může mít středně dlouhý až krátký ocas a měl by být široký u kořene a na konci tupý a ne špičatý. U rozetových koček se preferují i rozety na ocasu.
Kresba – rozety, tečky
Tečky mají různé tvary a barvy. Jsou buď tmavé jednobarevné, nebo takzvané s třetím odstínem barvy – rozety, kdy uvnitř rozety je světlejší barva než její orámování. Rozety mají různé tóny a tvary. Jejich preference jsou, řekla bych, čistě otázkou vkusu a módnosti.
ALC kočky mají tečky či rozety, které jsou rozesety v horizontální poloze. I SBT kočky by měly mít horizontální orientaci teček, i když v poslední době je vidět vliv módnosti či vkusu chovatelů. Ideálem ale stále zůstává horizontální orientace, a to i u mramorových koček. Tudíž pruhy ve svislé poloze jsou nežádoucí a říká se jim „rib bars“ – svislé čáry (obr. 14), nežádoucí je také „bulls eye“ – kresba, kdy jsou rozety seskupeny do kruhu (obr. 15). Proto by měla být upřednostňována i kresba s malými rozetami bez svislých pruhů před velkými rozetami s rib bars nebo bulls eye. Tyto prvky jsou nežádoucí, to ovšem neznamená, že jinak typová kočka by díky nim nebyla vhodná do chovu či na výstavy. Ovšem zvíře s více jak jedním svislým pruhem by už do chovu zařazeno být nemělo.