Krmení zakrslého králíka – II. část

V předešlém čísle jsem ve zkratce předeslal nejzákladnější návyky v krmení, které by si měl chovatel zakrslého králíka osvojit. Zaměřil jsem se předně na kvalitativní složku krmné dávky - tj. čím králíčka krmit. V závaznosti na to jsem uvedl i určitá nevhodná krmiva, jejichž podání může králíkovi uškodit. V dnešním pokračování bych rád v krátkosti pojednal o kvantitativní složce krmné dávky, tj. o vhodné míře a dávkování krmiv.

Jak jsem již výše zmínil, každá krmná dávka má obecně dvě složky - jednak kvalitativní (tj. složení) a jednak kvantitativní (tj. „měrnou“, dávkování). Obě dvě samozřejmě nelze brát jako dvě samostatné skupiny – jedno bez druhého postrádá smysl a jedině harmonie v kvalitě a dávce  krmné dávky má pro organismus jedince ten správný význam.

Příjem a výdej energie

Neméně důležité je tedy podávané množství. Můžeme mít po stránce balance živin skvělé a vyvážené složení, ale jestliže této směsi dáme málo, tak králíkovi bude určitá energie chybět a bude docházet k hubnutí. A druhým extrémem je stav, kdy vyváženou krmnou dávku poskytneme zvířeti ve vyšším množství. V tom případě bude postupně docházet k tloustnutí králíčka. Obezita negativně ovlivňuje celou řadu orgánových systémů.

Přijaté krmivo se v trávicím procesu rozloží na adekvátní „stavební kameny“, z těch organismus získává energii, případně si z některých těchto „stavebních kamenů“ může obnovit některé „opotřebované“ struktury. Nepotřebné či nestravitelné látky vyloučí ven. Energii zvíře využije na správné „fungování“ organismu (např. na udržení termoregulace, u laktujících samic na tvorbu mléka atd.).

Pohyb volně žijícího a „domácího“ králíka se liší

Je třeba si uvědomit základní myšlenku. Pokud se podíváme do přírody na volně žijící králíky divoké (Oryctolagus cuniculus) a jejich způsob života a dáme to do kontrastu s králíkem žijícím téměř celoživotně v kleci, tak se nám začíná rýsovat rozdíl v příjmu a výdeji energie. Volně žijící zvíře se musí o svou existenci postarat samo a je permanentně ohroženo predátory. Většina energie získané příjmem potravy tedy pokryje potřebu základního metabolismu zvířete a s obezitou se tak u volně žijícího králíka nesetkáme. Navíc nabídka přirozené potravy není většinou taková, že by z ní králík záměrně a dlouhodobě tloustl. Zatímco „domácí“ králík má o potravu postaráno. Chovatel mu ji nejen zajistí, ale také jej ochrání před případnými nepříjemnými klimatickými vlivy a taktéž před predátory. Králík tedy nemusí být permanentně ve stresu a nemusí se obávat o nedostatek potravy, nemusí ji shánět pobíháním po poli, loukách, lese atd. (tj. nemusí vynakládat energii na shánění potravy). Králík v králíkárně či kotci nemusí (a vlastně ani nemůže) vykonávat zvýšený pohyb srovnatelný s pohybem králíka ve volné přírodě při shánění potravy. Potravu mu zajistí chovatel a králíkovi tedy „zůstává k dobru“ určitá energie, kterou (oproti volně žijícímu kolegovi) stejně nemůže využít. Energie v podobě tukových zásob v podkoží a v orgánech se tedy ukládá „pro zlé časy“. Ty však v případě „domácího“ králíka prakticky nenastanou, a proto může králík začít tloustnout.

Jak tomu zabránit? Jednoduše. Musíme mu podávat tolik jadrného krmiva, že se pokryje energetická potřeba základních metabolických funkcí a králíkovi zůstane „něco málo k dobru“. Tím „něco málo“ mám na mysli, že zvíře bude mít optimální, tj. chovnou kondici. Kondice je charakterizována jak aktuální připravenost zvířete k danému účelu s ohledem na jeho výživný stav . Je-li tedy cílem chov a rozmnožování, budeme se snažit o docílení kondice chovné. Naproti tomu, pokud budeme chovat králíka v králíkárně za účelem produkce masa, tak se budeme snažit o docílení kondice žírné, tj. přizpůsobíme tomu krmnou dávku králíka. U zakrslého králíka tedy musíme brát v potaz to, že při nevhodném dávkování krmné dávky může velmi lehce dojít k tloustnutí zvířete, což se projeví zejména na zvýšeném tukovém vazivu v podkoží, které na specifických místech (pod krkem, případně na břiše) tvoří charakteristické kožní převisy a laloky. Standard zakrslého králíka nepřipouští výskyt těchto struktur u „výstavních“ králíků. U neregistrovaných, nečistokrevných „zakrslíků“ je to poněkud jiná situace, protože na výstavu nikdy nevkročí, nicméně i tak apeluji na to, že pokud se podobné velké kožní převisy vytvoří, není většinou něco s krmnou dávkou v pořádku a je třeba ji upravit, nebo králík bude tloustnout dál.

Vybrané vlivy působící na dávkování krmiva

Přesnou dávku jadrného krmiva pro zakrslého králíka není tak lehké přesně určit. Dávka závisí na více okolnostech. V krátkosti ty hlavní zmíním.

• Plemenná příslušnost, resp. velikost
Tím asi nejpodstatnějším faktorem je plemeno zakrslého králíka, které chováme, resp. velikosti zvířete. Málokdo chová jako „pet“ zvířátko zakrslého králíka, který je čistokrevný (tetovaný a s rodokmenem), proto spíše než plemeno je třeba zohlednit, kterému z čistokrevných plemen se náš králík nejvíce podobá. U králíka obecně platí, samozřejmě, že čím je zvíře větší, tím má dostat větší dávku. Je určitě jasné, že belgický obr o živé hmotnosti osm kilogramů bude mít jinou potřebu než kilogramový „zakrslík“. U zakrslých králíků obecně jde o to rozlišit, zda máme zakrslého berana (který zcela v normě dorůstá do cca 1,90 kg) či „klasického“ zakrslého králíka (se vzpřímenýma ušima), který má většinou v „pet“ chovech do 1,40 kg. Z toho se logicky generuje větší dávka pro zakrslé berany.

• Stáří zvířete
Stáří zvířete má vliv zejména na četnost krmení. Zatímco u mláďat do cca 3 nebo 4 měsíců věku se mi osvědčilo krmit dvakrát denně, u králíků nad tento věk a zcela dospělých zvířat postačuje krmení jednou denně. Zejména u mláďat je vhodné krmit tedy dvakrát denně, protože jsou v intenzivním růstu a vývoji a jakékoliv opomenutí nějakého důležitého komponentu v krmné směsi či malá dávka má negativní vliv na pozdější život králíka.

• Zdravotní stav

Zdravotní stav jsem zde zmínil hlavně v případné negativní souvislosti. Při rekonvalescenci po prodělaném (vyléčeném, léčícím se) onemocnění je vhodné taktéž zvýšeně dbát krmné dávky, zařazovat lehce stravitelná krmiva a dále samozřejmě seno či slámu na podporu střevní peristaltiky. Také je vhodné zohlednit tzv. substituční (doplňkovou) terapii, tj. podávání různých minerálních či vitamínových doplňkových preparátů. Tyto mají příznivý vliv, usnadňují organismu jeho rekonvalescenci. Je třeba se při tom řídit doporučením ošetřujícího veterinárního lékaře.

Krmná technika

• Krmné vybavení
K základnímu vybavení každého kotce či klece patří miska na „pevné“ krmivo, tj. na krmnou směs. V současnosti existuje velké množství misek různých velikostí, typů a utváření. Použitý materiál se také liší – od keramiky až k plastu. Je na majiteli králíka, kterou misku si vybere a použije. Co bych zde chtěl zmínit, je její hmotnost. U lehkých misek králík téměř vždy vysype krmivo do podestýlky, čímž je znehodnotí (krmivo zvlhne, případně zplesniví) a pochopitelně nevyužije, to znamená, že kupujeme krmivo zbytečně. Proto se v hodně chovech osvědčily těžší misky, se kterými králík nic moc nezmůže. Na občasné šťavnaté krmivo (mrkev, jablko, zelené krmení) nemusíme kupovat další misku, stačí např. použít nějaký plastový podtácek. Co však zdůrazňuji, je fakt, že zbytky nepřijatého krmiva musíme odstranit z kotce či klece ihned, jak králík skončí s jejich konzumací. Protože jsou to šťavnatá krmiva, obsahují hodně vody a tím snáze a rychleji podléhají zkáze. Seno či slámu lze efektivně podávat v jesličkách, záleží však na prostorových možnostech klece.

• Vlastní krmná technika

Králík žijící ve volné přírodě přijímá potravu relativně celý den, což však z časových důvodů, bohužel, není možno zcela napodobit v domácích podmínkách. Krmení je tak jednorázově korigováno, zejména s odchodem do práce. Proto je tomu většinou tak, že králíček dostává krmivo ráno před odchodem do práce, případně po příchodu z práce. Co je lepší, těžko říct, v každém případě by tak ale měl mít králík po celou dobu seno či slámu. Jako vhodné se jeví např. ráno podat jadrné krmivo (tj. vlastní směs) a případně seno a odpoledne po příchodu ze zaměstnání (resp. ze školy apod.) králíkovi nabídnout už jen seno. Anebo je možné třeba krmnou směs rozdělit na dva díly a jeden podat ráno a druhý díl odpoledne - ideálně obojí se senem či slámou.

Ideální denní dávka se odhaduje těžko. Např. u chovatelů čistokrevných králíků (resp. kdy chovatel chová králíků více) už chovatel ze zkušenosti ví, kolik má každému jedinci asi poskytnout krmné směsi, aby dobře prosperoval a netloustl. Většinou to tito chovatelé odměřují pomocí nějakého naběradla, hrníčku apod. a vědí, kolik individuálně každému svému králíkovi do misky nasypat. Pro potřeby chovatelů zakrslých králíků je možnou, ale ryze orientační mírou hrst. Toto je míra ale velmi nepřesná, protože, samozřejmě, každý člověk má ruku jinou a tím se do hrsti vejde jiné množství krmné směsi. Orientační množství krmné směsi pro zakrslého králíka je tedy asi 40 až 50 g, pro zakrslého berana o poněkud více. Toto číslo nelze brát jako dogma a přesně odvažovat na digitální váze, jedná se o ryze orientační metodu, která je vhodná pro začátečníky. Platí, že se musí brát ohled zejména na stáří zvířete a reprodukční cyklus. Je jasné, že jinak bude krmivo dávkováno pro např. samotnou samici a jinak pro stejnou samici s mláďaty. Začátečníci časem sami uvidí, co se jim při dávkování krmiva hodí více. V souvislosti s dávkou bych zdůraznil, že podané množství by měl králík do příštího krmení zkonzumovat. Jakmile mu zůstane zbytek krmení v misce, tak něco není v pořádku. Zůstane-li v misce celá krmná dávka a králík je apatický, tak lze usuzovat na zdravotní problém. Jsem zastánce názoru, že králík by „se měl na příští krmení těšit“, tj. měl by mít misku od minulého krmení prázdnou, měl by při našem příchodu ke kleci radostně pobíhat, stavět se hrudními končetinami na mříže klece a celkově by měl být aktivní.

• Voda

Kvalitní napájecí voda je samozřejmou součástí krmení. Podává se do těžších misek anebo ideálně do napáječek, což je efektivnější, i proto, že králík nemůže vodu vylít. Čerstvá voda musí být přítomna v kleci neustále, aby měl králík možnost napití. Zvláště v parných letních dnech je třeba pitnému režimu našich svěřenců věnovat vyšší pozornost.

Tímto dílem pomalu skončilo skoro půlroční povídání o zakrslých králících. Snažil jsem se postupně jednotlivé okruhy problematiky zakrslých králíků vzestupně sumarizovat. Od jejich historie přes výčet plemen, nákup a péči o králíčka až po základy výživy a krmení. Mým největším oceněním bude, když se k tomuto provázanému řetězci informací budou čtenáři vracet a když v něm budou tazatelé nadále nacházet radu na hledanou otázku. Jako posuzovatel králíků a chovatel zakrslých králíčků přicházím poměrně často do styku s různými otázkami na zakrslé králíky. Snažil jsem se tedy vycházet z těchto mých dosavadních zkušeností a z „modelových“ případů dotazů a „vypíchnul“ jsem ta nejdůležitější a nejpodstatnější fakta se zřetelem na „pet“ chov zakrslých králíků. Věřím, že tento půlroční seriál čtenáři přijali kladně, což mi potvrdilo několik z nich. V dalších číslech Fauny bych rád psal i nadále a velmi bych ocenil návrhy vás, čtenářů, na další králíkářská témata, o kterých byste si chtěli ve Fauně počíst.