Peruánský deník I.
Bohužel letadla, která jsme měli objednaná, jsme zmeškali kvůli noční poruše na kole autobusu. Já si pro jistotu vzala kinedryl, protože všichni, kdo již letěli, tvrdí, že jim bylo špatně. Okamžitě po něm usínám a prospím veškerý čas, který tu čekáme. Ládík mezitím fotí různé ptactvo. Ve chvíli, kdy tedy konečně nastupuji do cesny, již kinedryl přestal účinkovat. Nakonec je ale let úžasný. Na zemi pod námi vidíme různé obrazce (opici, psa, kolibříka …). A vlastně nejen to, ale i spoustu různých čar, které protínají pláň křížem krážem. O těchto čarách nám nikdo nic neřekl a podle nás jsou stejně záhadné a zajímavé jako obrazce. My jsme si tedy let užili báječně, ale ne všichni měli to štěstí. Pár méně šťastných jsme viděli, jak opouštějí letadla s plnými papírovými pytlíky a zelenou barvou v obličeji.
Ještě se mě Ládík snaží vyfotit s hotelovými zvířátky. Nejprve pózuji se samcem lamy, kterému se to ale asi moc nelíbí, tak mě poprská. A to je příšerný puch, který nemohu ze sebe smýt. Tak to se mi teda pomstil. S ochočeným jelínkem je jiná řeč, spokojeně mi dumlá prsty, a když se nám podaří odchytit suchozemskou želvu, poléváme ji vodou, aby měla pro naše fotky krásně lesklý krunýř. Myslím, že se všem zvířatům ulevilo, když jsme odjeli.
Obědváme za zvuků temperamentní peruánské hudby. Po obědě máme další zastávku v oáze v poušti Huacachina, kde je uprostřed jezírko a okolo samé písečné duny. Toto všechno tu místní obyvatelé dovedou využít jako skvělé atrakce pro turisty. Po jezírku se vozí v loďkách a na šlapadlech a písečné duny je tu možné brázdit na snowboardech nebo ve speciálně upraveném autě. Auto by mě moc lákalo, ale jako řidičku a ne jako pasažéra. O snowboardu raději nepřemýšlím, sotva se mi zahojily modřiny z pralesa. Procházíme se tedy kolem jezírka a pozorujeme vodní ptáky. V jedné zapadlé hospůdce objevujeme ochočenou malou opičku. Neodolám a už ji mám v náručí. Je rozkošná.
Cílem naší dnešní cesty je Paracas. Projíždíme městem Pisco, které je ještě hodně rozbořené po nedávném zemětřesení. Původně jsme měli dnešní noc strávit právě zde v Piscu, ale zemětřesení nám poničilo hotel, takže nocujeme v hotelu Mirador v Paracasu. Hned jak se ubytujeme, jdeme se projít po pobřeží Pacifiku. A kde by se lépe vychutnávala atmosféra a pozoroval zdejší život než v rybářské hospůdce. Popíjíme národní nápoj - Pisco sour. Je to našlehaný koktejl z pisca, limetkové šťávy, třtinového cukru a syrového bílku. Tak nám koktejl zachutnal, že jsme se od něho nemohli odtrhnout. To bude zítra bolehlav.
