Astrild rudobrvý Aegintha temporalis (Latham, 1801)
Anglický název: Red – browed Finch
Německý název: Dornastrild
Velikost: délka 120 až 125 mm
křídlo 52 až 58 mm
ocas 42 až 45 mm
Rozšíření: druh vytváří v areálu svého výskytu tři zeměpisné formy (subspecie).
1) A. t. temporalis – a. r. jižní
Zbarvení: obě pohlaví jsou zbarvena stejně. Celkové zbarvení je šedé až šedozelené. Nadoční pásek a čelo jsou červené. Horní krovky ocasní a kostřec jsou červené. Vrch těla je olivově zelený, spodina šedavá. Zobák je jasně červený s černým temenem. Nohy žlutavě rohovinového zbarvení.
Výskyt: Austrálie – střední část východního Queenslandu až po Viktorii.
2) A. t. minor – a. r. severní
Zbarvení: zbarvení podobné, ale opeření hrdla a břicha má bělavou barvu.
Výskyt: Austrálie – Yorský poloostrov, směrem na jih až do oblasti Cairns.
3) A. t. loftyi – a. r. Loftyův
Zbarvení: podobné jako u nominální subspecie, pouze vrch a boky hlavy mají šedohnědou barvu.
Výskyt: Austrálie – východní část jižní Austrálie - pohoří Mount Loftyi, ostrov Kengur.
V Evropě jsou chovaní ptáci, kteří genotypem odpovídají nominální subspecii. Jejich genotyp je asi složitější, ale to není tak důležité. Tento poddruh je běžně chován i v Austrálii. Zde ale chovatelé mají i poddruh A. t. minor – a. r. severní. Je zajímavé, že nominální poddruh je nabízen za 40 až 60 dolarů, ale poddruh minor za 800 dolarů (ceny jsou v australských dolarech za pár).
Astrild rudobrvý je obyvatelem australských stepí. Podle posledních údajů jde o hojný a v místech jeho výskytu o obecný druh. Lze jej zastihnout na zemědělských plochách, ale i v zahradách v blízkosti měst. V době hnízdění žije v párech, mimo tuto dobu v hejnech. Základní potravou jsou drobná semena, především travin, ale i bylin např. bodláků. Ptáci sezónně rádi přijímají drobné bobulky, ale i hmyz. Hnízda budují v nízkých keřích nebo v korunách stromků. Mají lahvovitý tvar. Hnízdo je zhotoveno nejčastěji z jemných travin, mnohdy bývá vystláno peřím. Snáší nejčastěji pět vajec, ale snůška může mít 4 až 8 vajíček. Inkubační doba je 12 až 13 dnů. Mláďata vyletují za 20 až 22 dnů.
Do Evropy byl poprvé dovezen někdy kolem roku 1870 (Anglie, Německo). Dovážel se celkem ojediněle a v malých počtech. Snad jen ve dvacátých letech 20. století byl nabízen častěji. Po druhé světové válce se objevuje v nabídkách až v roce 1953 (R. Vít). Od 60. let dvacátého století, podobně jako další druhy australských astrildovitých, se nedováží.
Astrildi rudobrví často špatně snáší delší transporty, ale není to obecným pravidlem. Po adaptaci na nové podmínky jsou ale celkem odolní. Snesou i nižší teploty (krátkodobě +4 až 6 °C, R. Vít). To se ale jeví pouze jako ne příliš zdařilý experiment! Na vlhkost je tento druh choulostivější. Ta by měla být nižší, okolo 50 % r. Běžná teplota v chovu by se měla pohybovat v mimohnízdním období přes den okolo 18 až 20 °C, v noci okolo 15 °C. Teplota pod 12 °C je opravdu experimentální. V době hnízdění je potřebná teplota 20 až 25 °C přes den a pokles v noci by neměl být pod 18 °C. To vše v relaci s vlhkostí, která, jak již bylo uvedeno, postačí v rozmezí 40 až 50 % r.
Z veterinárního pohledu se zdají být největším problémem zažívací potíže, ale jejich výskyt nebývá častější, obvykle pouze po delším transportu. Jde pravděpodobně o důsledek transportního stresu. Ve většině případů postačí k jejich odstranění dieta, eventuálně podání bylinkového čaje. Dále se může občas objevit invazní tracheobronchitida (prskavka), která je způsobena podáváním nekvalitního (špatně čištěného krmiva). Ze stejného důvodu se občas mohou objevit i poruchy trávení.
Na jeho chov nejsou zcela jednotné názory. Řada chovatelů jej považuje za náročný a choulostivý druh (tak byl charakterizován ještě koncem sedmdesátých let minulého století v monografiích – R. Vít, F. Robiller). Mnozí chovatelé na druhou stranu uvádějí, že chov ani odchov tohoto druhu nečiní žádné velké obtíže. Vzhledem k tomu, že stavy tohoto druhu jsou v Evropě celkem stabilní, ale jejich cena je vyšší, bude pravda asi někde uprostřed. Astrild rudobrvý nemá velké nároky na prostor. K jeho chovu po jednotlivých párech postačí klec o délce alespoň 50 až 60 cm. Tito astrildi jsou relativně čilí a temperamentní. Podobně je chov možný v menších voliérkách. Vhodnost chovu ve společných voliérách není také udávána zcela jednoznačně. Rudolf Vít ve své monografii uvádí, že ptáci tohoto druhu jsou ke svým spoluobyvatelům vždy snášenliví. Zkušenosti jiných chovatelů jsou však zcela odlišné (Pajain – Německo) a doporučují ptáky v době odchovu držet po jednotlivých párech samostatně. V mimohnízdním období je pak můžeme zařadit do skupiny bez obav.¨
Základem úspěchu chovu těchto astrildů je především krmení. V mimohnízdním období je základem dobrá směs semen. U tohoto druhu ale používáme raději směs pro astrildy – větší obsah drobnozrnných semen. Tato základní směs může být obohacena semeny trav nebo plevelů. I v tomto období podáváme občas předklíčená semena. Krmnou dávku také obohacujeme zeleným krmivem (ptačinec) a zeleninou. Občas podáme vaječnou směs (Orlux, Chemivit apod.). Vitamíny a minerálie dotujeme způsobem obvyklým pro toto období biologického klidu.
V hnízdní periodě nabídku rozšiřujeme, častěji podáváme předklíčená semena, vaječnou směs, nadále zeleninu (ideální je okurka). V době krmení mláďat pak nasadíme, alespoň zpočátku, živou potravu (larvy plesnivců, kukly apod.). Zvýšíme dotace vitamínů a minerálních látek, především vápníku v období přípravy na hnízdění (dávkujeme denně), ale i v době krmení mladých, protože ptáci tohoto druhu vykazují vyšší potřebu minerálních látek (Pajain). U astrildů rudobrvých není až tak důležité, aby došlo k samovolnému výběru partnerů páru. Protože zde není příliš jasný pohlavní dimorfismus, je výběr z většího množství jedinců, které si barevně označíme, nejjednodušší. Pod intenzivním světelným zdrojem (se spektrem UV) je možné pohlaví celkem spolehlivě rozlišit, ale pouze u plně opeřených a vybarvených jedinců.
Špatné rozlišení pohlaví je možná hlavním důvodem menšího rozšíření tohoto druhu mezi chovateli. Při jejich pořizovací ceně není pro českého chovatele jednoduché zainventovat do více kusů. Páry sestavené volným výběrem bývají v odchovu spolehlivější, ale není to pravidlem. Po hnízdní sezóně je lépe ptáky oddělit podle pohlaví a začlenit je do skupiny společně s jinými druhy astrildovitých ptáků. Obdobně je tomu i ve volné přírodě (tvorba hejna) a při rozdělení podle pohlaví má chovatel možnost „přilepšit“ samičkám, které chovná sezóna vysiluje mnohem více než samce. Budka nebo košíček by měly být umístěny v horních částech klece nebo voliéry. Pokud o ně ptáci neprojeví zájem, je možné dodatečně umístit koniferu nebo vytvořit zákoutí z větví (buk, dub, borovice ap.) nebo rákosu. Hnízdo je objemné a úpravné, působí kompaktním dojmem. Jako stavební materiál podáváme sisalová a kokosová vlákna apod. K výstelce můžeme nabídnout chlupy nebo několik peříček. Stavby hnízda se účastní oba partneři. Ti se také střídají přes den v sezení na snůšce a v noci sedí nejčastěji společně. Vylíhlá mláďata jsou nápadně drobná, ochmýření má modravě zelenou barvu. Kroužkujeme kroužky o průměru 2,55 mm. Po vylétnutí jsou mláďata ve zbarvení podobná rodičům, ale barvy jsou matné. Mladí ptáci jsou také znatelně menší, drobnější. To ale nemusí být vždy pravidlem, zde hodně záleží na počtu mláďat v hnízdě, kvalitě rodičovského páru a především na krmné dávce. Mladí se po vylétnutí ještě několik dnů mohou vracet na noc do hnízda. Staří ptáci mláďata ještě asi 10 až 15 dnů přikrmují. Po osamostatnění je lepší mladé oddělit, protože rodiče již většinou znovu sedí a mláďata v okolí hnízda často napadají (opět to není pravidlem). Mladí přepeří ve stáří 3 až 5 měsíců. Starší literatura uvádí, že toto období je pro ně kritické (podobně jako u amadin Gouldových). Ne všichni chovatelé se ale s tímto názorem ztotožňují. Mláďata astrildů rudobrvých se po odstavu údajně často vzájemně krmí a jsou zaznamenána pozorování, kdy krmili i mláďata jiných druhů astrildovitých (Rutgers). Toto nemohu potvrdit, v mém chovu se tak nedělo, i když odstavení mladí ptáci byli ve společnosti mláďat astrildů rudokrkých (Emblema picta).
Tolik jsem před delším časem napsal o tomto druhu v publikaci. Čas se nezastavil, já se vrátil k chovu astrildovitých a tento druh se tak dostal i do mého chovatelského „mini zařízení“. Jedná se o velice příjemné chovance, kteří nemají žádné velké nároky. U mne je ani mít nemohou. Chovné klece jsou dlouhé 53 cm, vysoké 45 cm a široké asi 40 cm. Astrildům rudobrvým a nejen jim toto dostačuje. Ptáci jsou zde umístěni po párech, a to jen v době odchovu. Po vyhnízdění je rozděluji podle pohlaví a umisťuji do klecí asi 70 cm dlouhých. Na klec připadne vždy 6 až 10 kusů.
Daleko důležitější je, alespoň podle mne, to, čím jsou ptáci krmeni a jaké máme v chovu hodnoty mikroklima – především teplotu, vlhkost a délku světelného dne. To je pro úspěšnost či neúspěšnost odchovu rozhodující.
Prostý chov astrildů rudobrvých u mne trval necelé dva roky. Měl jsem zde několik kusů a stále to nebylo ono. V letošním roce jsem sestavil pár, který původem pocházel z Německa. Ptáky jsem sesadil začátkem srpna. Během čtrnácti dnů ptáci postavili hnízdo a došlo ke snesení čtyř vajíček. Pár zasedl 21. 8. a první mládě se vylíhlo 3. 9. O den později byla vylíhlá již čtyři mláďata. Pár krmil dobře a vše probíhalo normálně. Po necelém týdnu jsme odjížděli na dvoudenní výlet a navíc se velmi výrazně redukovala moje zásoba plesnivců. Tato chyba si vyžádala svoji daň. U astrildů rudobrvých nebyla ale až tak vysoká, protože jejich potřeba živého krmení není tak velká. Horší situace byla u ostatních druhů, ale to není pro tento článek důležité. Jedno mládě rudobrvých bylo hůře nakrmeno a rozdíl mezi ním a ostatními třemi mláďaty se stále prohluboval. Nakonec jsem byl nucen toto mládě utratit. Ostatní tři mláďata prosperovala normálně, a to i za situace, kdy nedostávala prakticky žádnou živou potravu (plesnivce). Kontrolu hnízda snášel chovný pár bez problémů, mláďata jsem kroužkoval 18. 9. kroužky 2,5 mm a to již byla prakticky opeřená. Přesné datum vylétnutí neznám, poprvé jsem mláďata viděl mimo hnízdo 25. 9., ale je pravděpodobné, že to nebyl jejich první výlet mimo budku. Odstav proběhl 17. 10., tedy po 22 dnech, ale mláďata přijímala potravu samostatně již delší dobu a pozdní odstav jde na vrub mému nedostatku času. V současné době (22. října) se chovný pár věnuje dostavbě hnízda a přípravě na další hnízdění. Mám celkem výhodu, protože u tohoto páru poznám, kdy samice zasedne. V té době se totiž silně oškube na břiše a bocích. Původně jsem si myslel, že to způsobil samec, ale peří jsem nalezl v budce jako výstelku. Jedná se ale pravděpodobně o individuální „neřest“, která se u jiných chovatelů neobjevuje (např. Justel).
Nyní se pokusím popsat přípravu na hnízdění. Jak jsem již uvedl, ptáky držím mimo chovnou sezónu odděleně, podle pohlaví. Asi 6 až 8 týdnů před plánovaným začátkem hnízdění začnu připravovat samice. Jde především o zvýšení dávky vápníku, vitamínů (D3, sk. B a E) a některých minerálií – selen. O 4 až 6 týdnů později začnu připravovat samce, kteří to ale mnohdy ani nepotřebují. Zde jde hlavně o vitamíny sk. B a vit. E. Po spárování jsou ptáci umístěni ve výše uvedené kleci, kde mají připravenou budku – jednotná velikost cca 12×12×14 (v) – a stavební materiál – bílá a hnědá kokosová vlákna a sisál. Jiný materiál nepodávám. Dával jsem do budek jako podklad seno (pro hlodavce, koupené v zooobchodech), ale zkušenosti s tím mám velmi negativní. Jednak jsem měl problém s roztoči v budkách a jednak tento podklad řada párů prostě vystěhovala, a to někde i se snůškou. Po odstranění sena probíhá vše již normálně. Na dno dávám měkkou podložku (předložka před vanu), pod kterou nastříkám Arpalit. Tím se snažím (a musím se pochválit – celkem úspěšně) eliminovat nebezpečí výskytu větších kolonií roztočů v budkách. Dále výbavu klece představují dvě plastová bidélka o různých průměrech – 10 a 12 mm, která jednou za týden omyji v Savu a vrátím. Nemusím tak běhat a shánět bidla, jsou zde dlouhodobě a asi mě i přežijí. Základní směs semen podávám v poloautomatech Savic, ale u astrildů rudobrvých to moc nefunguje. Pár je schopen za 15 minut přemístit celý obsah krmítka na podlahu. Proto zde používám těžší keramické misky. Poslední součástí výbavy je záclonová „žabka“, do které zavěšuji plátek okurky, a jesle (plast) na zelené krmení (žabinec). Do malé plastové misky podávám písek - míchám červený australský a běžný bílý s mušlemi. K této směsi přimíchám dřevěné uhlí. Toto ale nepovažuji za zásadní. Ptáci jsou umístěni v prostoru, kde je stabilní teplota 22 až 25 °C, světelný den má délku 13 hodin a je zabezpečen zářivkou Arcadia s UV spektrem pro ptáky. Vlhkost je problémem, který vznikl v okamžiku výměny oken za plastová. Snažím se, aby vlhkost nepřesáhla 50 % r. To hlavně proto, aby se snížila možnost pro výskyt roztočů. K tomu jsem se stal vlastníkem odvlhčovače. Tolik tedy mikroklima. Za nejdůležitější ale považuji krmení – a to jak jeho skladbu, tak především kvalitu.
Základním krmivem je směs pro astrildy – v současné době Tropic (Witte Molen), ale lze použít i Deli Nature č. 84 nebo Prestige. Zásadní je, aby šlo o renomovaný výrobek, kde je zabezpečena čistota. Proč toto zdůrazňuji? Protože znám i chovatele, kteří používají krmiva „nácté“ kategorie, kde je celkem normální výskyt plísní, prachu s roztoči apod. To je nebezpečí pro jakýkoli druh astrildů. Je pro mne nepochopitelné, že chovatel je schopen investovat do vzácných, a tedy i drahých druhů ptáků, ale již jim předkládá krmiva, která je celkem spolehlivě dokáží zlikvidovat – když ne hned, tedy časem. Ale to byla jenom malá odbočka. Tuto základní směs předkládám jak v době odchovu, tak i v období klidu. Jako doplněk používám mlácené senegalské proso (žluté panicum) ve směsi s červeným mohárem v období krmení mladých a hlavně po jejich vylétnutí a lesknici v době krmení mláďat na hnízdě – semena pocházejí opět od renomovaných firem, nejčastěji Prestige. Je to dražší, ale v konečném efektu se to vyplatí. To jsou všechna „suchá“ semena, která ptákům předkládám. V době přípravy a hnízdění podávám měkkou míchanici. Základem jsou předklíčená semena (lesknice, směs č. 93 Deli Nature a troch moháru). Semena ponořím na dobu 2,5 hod. do lázně o teplotě asi 60–63 °C. Lázeň okyseluji přípravkem Forticoat. Po vyjmutí odstředím (pomocí točení ve zbytku dámských punčoch) a smíchám se zeminou (Terra–mix, Orlux). Takto připravený polotovar ponechám v lednici (klidně 3 až 4 dny). Vždy ráno část odeberu, smíchám se suchou vaječnou směsí (Witte Molen, Orlux, Oro–mix apod.), přidám vitamíny, minerálie a prebiotika. Takovouto měkkou míchanici zkrmuji a přidávám do ní i živou potravu (larvy plesnivců). Opět nepoužívám jiná krmiva, pouze v létě občas několik kukel lučních mravenců, pokud na ně někde na zahradě chalupy narazím, ale jde pouze o nevýznamný doplněk. Zásadně nepoužívám muší larvy a potemníky (moučné červy). S tímto druhem živé potravy mám špatné zkušenosti a nerad opakuji chyby. Pochopitelně nevím, zda to, co podávám, je to nejlepší. Na to dají odpověď sami ptáci, svým odchovem. Nicméně nepodávám „různé přírodniny“. Jednak na to nemám čas a především si myslím, že je to jeden z možných zdrojů nákaz. Je věcí každého chovatele, zda sbírá pro ptáky to či ono.
Ve svém chovu pravidelně dotuji V.A.M. (vitamíny, aminokyseliny, minerálie). Jejich aplikaci jsem popisoval již v několika článcích, a proto se nebudu opakovat. Pouze bych zde chtěl chovatele upozornit na jednu skupinu látek. Jedná se o prebiotika (někdy se též uvádějí pod názvem preprobiotika). Tyto látky velmi příznivě ovlivňují zažívací trakt, především u mláďat. Používám preparát NEO FOS (Tropic), který je české provenience, a navíc znám podrobněji jeho složení. Jedná se o jeden z nejlepších preparátů této kategorie v Evropě.
Chov astrildů rudobrvých je velmi zajímavý a technikou opravdu připomíná chov AG. Astrild rudobrvý je dražším druhem. V Evropě nejsou jejich stavy tak vysoké, jako u jiných druhů astrildů, ale jsou na stabilní úrovni. V Česku tento druh chová pouze několik chovatelů. Bylo by dobré, kdyby se jejich počet zvýšil.
