Některé otázky v chovu výstavních agapornisů
Tyto papoušky chovám dvacet pět let. Výstavním agapornisům se věnuji zhruba tři roky – tak bych rád předal zkušenosti „začátečníka“ ostatním, kteří třeba váhají a bojí se začít vystavovat. Po dvou celostátních výstavách agapornisů, které úspěšně proběhly, se některé otázky jak u odborné, tak u laické veřejnosti stále opakují. Pokusil bych se proto některé z nich zodpovědět.
Musím mít chovné klece a hnízdit v zimě?
Není podmínkou. Někteří chovatelé tento způsob preferují a nedají na něj dopustit, ale u chovu výstavních agapornisů to není třeba.
Chovná sezóna může začít normálně v březnu, dubnu ve venkovních voliérách. Toto se mě osobně velmi líbí. Přirozený způsob chovu v tomto případě není vystavování na překážku. Co se týká naší klubové výstavy v roce 2010, soutěžil ročník 2009 v hlavní A třídě. V praxi to znamená, že si stačí ponechat mláďata z roku 2009a vystavit je na výstavách v roce následujícím. Je dost času vybrat kvalitní mláďata, připravit je na výstavu atd.
Někdo může namítnout, že na co bude držet několik jedinců rok – aniž by hnízdili. Ale to je právě čas, kdy může chovatel sledovat, jak se z mnohdy ne příliš dobře vypadajícího mláděte stává výborný pták. A z vlastní zkušenosti mohu říci, že změna je to mnohdy velká. Teprve u plně přepeřených ptáků může vyniknout jejich krása.
Například v chovu výstavních andulek je v podstatě jen jedna cesta, a to boxový chov, který začíná již v září, říjnu. Hlavní výstavní kategorií andulek jsou v roce 2010 právě mláďata z tohoto roku. Hnízdí se v zimě. Kroužkuje se rokem 2010 už v říjnu, listopadu roku 2009, aby byly andulky přepeřené a připravené na podzimní výstavy.
Tím nekritizuji systém vystavování andulek. Je to jen odlišný způsob chovu a jiné rozložení chovatelského roku.
Možná je i cesta, kterou já preferuji – kombinace obou způsobů. Jak použití klecového chovu, tak skupinového voliérového. Párování ptáků probíhá v boxech. Vytvořené páry mohou potom kolektivně hnízdit ve voliéře.
Přežijí agapornisové mnohdy více jak čtyři dny trvající výstavu?
Na tuto otázku není jednoduchá odpověď. I v rámci naší klubové diskuse je názorů více. Jeden z nich je, že agapornisové na dlouhodobější pobyt ve výstavní kleci zkrátka nejsou stavěni. Proto by preferovali kratší výstavy.
Druhý názorový proud se ubírá směrem nutnosti tréninku od mláďat, postupného zvykání na stísněné prostory aby agapornisové přežili vše beze ztrát. V zahraničí jsou vícedenní výstavy běžné a ptáci jsou na ně většinou připraveni. Naši chovatelé otázku kondice často podceňují, ale právě body za kondici jsou mnohdy v ocenění rozhodující. Můj názor je, že agapornisové jsou schopní při dostatečné přípravě vícedenní výstavu vydržet.
Mohou se vystavovat staří ptáci?
Záleží na výstavních podmínkách. Na naší klubové výstavě bylo rozčlenění na třídy A, B, M. A – ptáci 2009, B – 2008 a starší, M – mláďata 2010. Mohou se vystavovat všechny věkové kategorie. Tento způsob mně přijde spravedlivý ke všem skupinám agapornisů.
Trpí agapornisové v malém prostoru výstavní klece?
Pro agapornise, kteří jsou velice aktivní a hraví papoušci, je prostorové omezení ve výstavních klecích opravdu trochu problém. Ale jak jsem již psal, lze problémům předejít kvalitní přípravou ptáků na výstavu. Pak i tito papoušci jsou schopní si na klec zvyknout.
Řeším to například při přípravě na výstavu tak, že dávám do výstavních klecí jednotlivé větvičky ovocných stromů, které agapornisové mají rádi – zabaví se a netrpí nudou. Nebo jednotlivé klasy senegalského prosa atd.
Na druhou stranu, to, co je běžně vidět na burzách – namačkaní ptáci na několika centimetrech, špinavé přepravky … Tam je stres mnohem větší. V tomto srovnání je pak výstavní klec krásný prostor.
Naučí se agapornisové pít z napáječek?
Naučí. I když máte skupinový, voliérový chov. Stačí umístit napáječku do voliéry. Agapornisové jsou velmi zvědaví. Po několika dnech už, v mém případě, začali pít z napáječky a od nich se to naučili ostatní. Pak normální misku používali jen ke koupání. Samozřejmě existuje i víc způsobů, ale mně se osvědčil tento.
Závěrem několik doporučení
Určitě je dobré mít vlastní výstavní klece. Stres způsobený přechytáváním se sníží na minimum.
Kdo se chce věnovat výstavním agapornisům, měl by se rozhodnout, které mutace bude chovat. Jinak se stane, že bude mít ve voliéře tzv. směs mutací, a z toho bohužel většinou vznikají nedefinovatelné, tzv. nevystavovatelné mutace.
Pokud má někdo v oblibě přírodní jedince, je to jen dobře. Klidně je možné zaměřit se pouze na přírodní formy. Právě těchto ptáků je v některých druzích nedostatek.
Snažil jsem se odpovědět na některé otázky, které se tento rok i minulý opakovaly. Vystavovat agapornise nebylo v minulosti na českých výstavách příliš běžné – doufám, že se to postupem času zlepší.
