Čtyřnozí pomocníci na míru Část třetí – od štěněte k hrdinovi
Při prvním spojení s organizací by se měl žadatel dovědět, co vše je zapotřebí, aby mohl asistenčního psa získat. Následně je pozván k osobnímu pohovoru, kde dostává různé otázky ohledně svého postižení, rodiny, bydlení, nároků na psa, což je poté konzultováno s odborníky – fyzioterapeutem, psychologem, sociálním pracovníkem a dalšími dle potřeb. Samozřejmá je i porada s cvičiteli, kde se specifikuje, co vše by pejsek měl umět, s čím a jak by mohl pomáhat. Je podstatné, aby si již v této době klient uvědomil, že pes je nejenom pomoc a radost, ale i zodpovědnost a starost. Důležité je konzultovat příchod psa s celou rodinou, která s tím musí souhlasit, případně se upřesní, kdo z rodiny bude nápomocen při péči o nového člena domácnosti. Když žadatel projde vstupním pohovorem a ujasní si s odborníky, jaké reálné požadavky má na pejska, je zařazen do pořadníku čekatelů. Čekací doba na vycvičeného asistenčního psa přesně na míru pro daného člověka je u různých organizací různá, většinou se pohybuje v rozmezí čtyř až osmnáct měsíců, záleží na konkrétních požadavcích. Většina organizací to praktikuje tak, že když vysloužilý pejsek odejde do důchodu, dostane klient přednostně psa nového, aby na něj už nemusel tak dlouho čekat. Po předání je člověk za svého psa zodpovědný, a to i za škody jím způsobené. U dětských klientů tuto odpovědnost přebírá zákonný zástupce. Je podstatné sdělit zájemci, že za výcvik asistenčního psa nebude nic platit a majitelé vodicích psů mají dokonce nárok na měsíční příspěvek ve výši 800 Kč na krmení.
Začátek
Je několik možností, jak získat psa na výcvik. Můžeme mít štěně z vlastního chovu, což by bylo úplně perfektní, protože bychom na základě znalostí předků, jejich povahových vlastností a zdravotního stavu mohli usuzovat, co můžeme od štěněte očekávat. Avšak toto využívá minimum organizací, protože je zde velké procento jedinců, kteří z nějakého důvodu (zdravotního či povahového) neprojdou výběrem pro výcvik, což zvyšuje náklady na výcvik a následně je těžké pro všechny tyto pejsky shánět nový domov. Mezi nevýhody můžeme zahrnout i malou rozmanitost nabídky plemen, neboť není možné chovat každé vhodné plemeno. Dále máme možnost koupit konkrétní štěně a ideálně ho umístit do rodiny dobrovolných vychovatelů, kteří už vědí, jak s takovým psem zacházet i co ho učit. Je možné také koupit psa již dospělého, ve věku kolem jednoho roku, který může být po povahových a zdravotních testech zařazen rovnou do výcviku. Zde je nevýhodou, že neznáme jeho minulost a již získané zlozvyky a zkušenosti. V neposlední řadě je tu možnost, když má klient vlastního psa, otestovat ho, a pokud se jeví jako vhodný, vzít do výcviku jeho.
O výběru plemene jsme již psali, volba konkrétního pejska záleží i na nárocích, povaze a životním stylu klienta. U některých společností je možné zvolit si plemeno, barvu či velikost psa, jiné výcvikové subjekty vám pejska vyberou samy. Štěňátko nesmí být agresivní, mělo by mít chuť spolupracovat s člověkem a výborný vztah k lidem. Nemělo by být přehnaně hyperaktivní nebo naopak příliš flegmatické, ideální je zlatá střední cesta.
Výchova
V ideálním případě máme možnost umístit štěně do rodiny vychovatelů, což jsou dobrovolníci, kteří se o pejska starají od věku přibližně osmi týdnů do jednoho roku života. Učí pejska slušnému chování, hygieně, chůzi na vodítku, základům poslušnosti. Hravou formou se u štěňátek rozvíjí aport, který je důležitý při následném výcviku. Vychovatel by měl psa postupně navykat na městský ruch, různé druhy dopravních prostředků, navštěvovat s ním obchody, restaurace, aby věděl, jak se má na takových místech chovat. Podstatné je i seznamování s dalšími psy a jinými zvířaty. Žádný z asistenčních psů si nesmí všímat ostatních psů, kteří chodí okolo, nedej bože, kdyby třeba takovýto pes vyběhl za kočkou. Dalším úkolem je eliminace nežádoucích zvyků, jako je žebrání u stolu, ničení zařízení bytu, lovení zvěře či lezení do postele. Po celou dobu výchovy se dočasní majitelé štěňátek účastní tzv. setkání vychovatelů, která probíhají ve výcvikových centrech. Zase záleží na té konkrétní organizaci, ale obvykle se konají jednou za čtyři až šest týdnů. Budoucí psí asistenti zde předvádějí, co se již naučili, a řeší se tu případné problémy s výchovou či výcvikem. Ve věku kolem jednoho roku se psí dorostenec vrací zpět ke cvičiteli a začíná se s každodenním výcvikem. Spoustě vychovatelů ale pejsek tak schází, že si v nejbližší možné době vezmou dalšího chlupatého neposedu a pouštějí se znovu do té nejtěžší práce – připravit ho na práci psího pomocníka.
Výcvik a předání
Poté co pes projde úspěšně všemi povahovými a zdravotními testy, začíná samotný výcvik, který probíhá buď ve výcvikových centrech, nebo přímo doma u cvičitele. Při umístění psa doma u cvičitele je výhodou, že je budoucí asistent zvyklý na běžný chod domácnosti. Ale i ti, kteří jsou po dobu výcviku ubytováni ve středisku, se musí učit sociálním návykům a zvykat si na domácí prostředí. Testy povahy probíhají v domácím i cizím prostředí, doma i ve městě, zkrátka ve všech možných situacích. Zkouší se reakce na zvuky, pachy, různá prostředí, zjišťuje se agresivita, ochota ke spolupráci nebo lovecké pudy. Mezi zdravotní testy velká část organizací řadí vyšetření očního pozadí, rentgen kyčlí a loktů, někde provádějí i EKG srdce, rozbor krve a další interní vyšetření. Na začátku výcviku je hlavní dohodnout se s klientem na možnostech ovládání psa, pokud není schopen dávat mu slovní povely, je možné použít klikr, píšťalku, laser, tleskání, vibrační obojek či posunkové povely. Celý výcvik trvá šest až dvanáct měsíců, kdy je sestaven individuální výcvikový plán, záleží na učenlivosti i šikovnosti konkrétního psa, ale i na tom, co vše by měl umět. Ze začátku se všichni cvičí téměř stejně, důraz se klade hlavně na poslušnost a ovladatelnost, následně se zahájí příprava speciálních cviků, individuálně dle potřeb klienta, protože každý z nich musí ve svém životě zdolávat jiné překážky. Předaní asistenční psi musejí být označeni čitelným tetováním nebo čipem, což je v poslední době mnohem častější, a být kastrovaní.
Po ukončení výcviku klient přijede do střediska a nastává tzv. secvičování. Dvojice si na sebe zvyká, nový páníček se učí, jak dávat povely, jak se ke psu chovat, celkově jak s ním fungovat. Je vhodné, pokud je to v jeho silách, když se žadatel s pejskem setkává již během výcviku, seznámí se s ním, osvojí si potřebnou povelovou techniku a vzájemně si na sebe zvykají. Po konečném secvičování tým absolvuje závěrečnou zkoušku, která se odehrává před nezávislým rozhodčím (u většiny organizací) dle mezinárodních standardů. Složením zkoušky klient prokazuje, že je schopen mít psa pod kontrolou a že jsou způsobilí fungovat jako tým. Zajímavostí je fakt, že po cvičení asistenta pro osobu s kombinovaným handicapem skládá tento i kombinované zkoušky, tedy např. pes pro člověka s tělesným a zrakovým postižením skládá jak zkoušku psa asistenčního, tak i zkoušku psa vodicího (upravenou pro potřeby vozíčkáře). Většina organizací to má zařízeno tak, že po složení této zkoušky odjíždí trenér spolu s novým týmem do místa jeho bydliště, kde probíhá poslední fáze jejich secvičování. Pilují zde poslední drobné chybičky, cvičitel s nimi navštíví potřebná zařízení, jako je např. škola, úřad, zaměstnání, pošta apod. Cvičitel také může poradit s umístěním pelíšku pro psa, péčí o něj. Podstatné je to u psů vodicích, se kterými projdou všechny známé a potřebné trasy a vyřeší zde případné problémy. Během secvičování je třeba si uvědomit, že tito psíci jsou cvičeni na základě pozitivní motivace, takže vás možná hned neposlechnou na slovo, ale budou zadané úkoly plnit až poté, co si s nimi vybudujete určitý vztah a získáte přirozenou autoritu. Některé z organizací pořádají slavnostní předávání pejsků, kdy se uspořádá například koncert, a tam je čtyřnohý pomocník oficiálně předán svému novému páníčkovi.
Po předání
Ještě před příjezdem nového týmu domů musí být vyřešené otázky ohledně umístění pelíšku, misek, krmení, venčení a péče o psa. Je také vhodné byt připravit na příchod nového člena domácnosti, i přesto, že by pejsek měl být vychovaný a poslušný, odstranila bych z jeho dosahu kabely, rostliny ze země nebo jiná lákadla. I po předání chlupatého asistenta je klient v neustálém kontaktu se cvičitelským subjektem, může s ním řešit případné problémy, žádat o rady. Některé z organizací dokonce vyžadují, aby jim tým zasílal pravidelné hodnocení, zprávy o tom, jak se jim spolu žije. Je také možné domluvit se na dodávkách krmení pro pejska či zajištění veterinární péče na některé ze spolupracujících klinik. Vybrané společnosti také pomohou zajistit náhradní ubytování pejska při případné nemoci pána nebo během jeho dovolené apod. V neposlední řadě pořádají společnosti pro své klienty různé společenské akce, kde se vzájemně seznamují, předávají si zkušenosti, vyprávějí si zážitky o svých pomocnících a navazují nová přátelství. Týmy mohou také navštěvovat tzv. rekondiční pobyty, které se pořádají nečastěji jedenkrát ročně (jak často zase záleží na jednotlivých organizacích), tam společně procvičují běžné i speciální cviky, pořádají se přednášky a besedy, společné výlety a některé z rekondic jsou zakončeny testy.
Bohužel psí život není tak dlouhý jako ten lidský a s přibývajícím věkem budou pejskovi pomalu ubývat síly, jak psychické, tak i fyzické. Pokud má páník možnost, většinou si doma nechá asistenta na dožití klidného stáří, když tu ta možnost není, cvičitelský subjekt pomůže sehnat pro seniora náhradní ubytování. Je to také doba, kdy je potřeba začít uvažovat o novém pomocníkovi, který na sebe převezme povinnosti staršího psa. Proto je dobré, když je klient se svým výcvikovým střediskem v kontaktu a společně se připraví na dobu, kdy mladý pes vystřídá starého a ten si užije zasloužený důchod.
