Canicross a spol. – díl 23.
„Člověk pokaždé nedosáhne svého cíle. To není důvod, aby se vzdával.“
Mike Horn
Listopad
Na vzdáleném severu USA je již v listopadu celkem pravidelně sněhová pokrývka. Jestliže je tomu tak i u vás, seznamte svého psa s taháním pulky. Začněte ovšem s poloviční vahou, než jaká bude použita při závodech. Trénujte nejprve na rovinaté stezce, s postupem měsíce prodlužujte vlečnou délku a zvyšujte zátěž pulky.
Úterý: skijöring, 8–10 mil (1 anglická míle = 1 609 metrů, pozn. aut.) po upravené stezce členitým terénem. (Pokud chybí sníh, což je u nás obvyklé, trénujeme canicross; pozn. aut.)
Středa: trénink s pulkou v nízké rychlosti, 5–10 mil
Čtvrtek: část tréninku skijöring, potom si zalyžujte sami bez psa a pracujte usilovně na vlastní kondici
Sobota: stejný trénink jako ve středu
Neděle: skijöring 8–10 mil
Prosinec
Váš pes by již měl být schopen udržet základní rychlost nejméně deset mil v hodině. To znamená, že i vy musíte být v korektní formě, protože úspěch nevyhnutelně spočívá v týmové práci. Můžete začít s účastí na několika závodech, ale pokračujte s tréninkem a soustřeďte se především na závody, které se budou konat v únoru a březnu (vrchol závodní sezóny; pozn. aut.).
Úterý: skijöring 12 mil – lehkým tempem
Středa: trénink s pulkou s využitím zátěže o hmotnosti 5–10 poundů (1 pound – libra = 0,45 kg; pozn. aut.), vyšší, než bude zátěž při závodě, ovšem na kratší vzdálenost, asi 8 mil
Čtvrtek: skijöring 10–12 mil formou intervalového tréninku - po dobu 5 minut rychlé tempo, po dobu 5 minut tempo volnější. Pravidelně tyto rytmy střídejte.
Sobota-neděle: závody. Pokud nezávodíte, trénujte jeden den s pulkou, druhý skijöring – 10–12 mil. Ujistěte se, že vaše tempo na konci je rychlejší než na začátku. Zvykejte (sebe i psa) poslední míli sprintovat. Tento návyk vás spolehlivě posune ve výsledkové listině o několik stupínků výše.
Leden (+ další měsíce do konce závodní sezóny)
Vy i váš pes jste už určitě v kvalitní závodnické formě. Je důležité tuto formu stále udržovat, ale nic nesmíte přehnat. Přetrénovanost může vést k rozmrzelosti nebo úrazu vašeho psa a může způsobit snížení jeho fyzické i psychické kondice. Odpočinek a regenerace jsou důležité faktory, které harmonicky doplňují kvalitní trénink. Dejte svému psu den odpočinku před jednodenními závody a dva dny před dvoudenními závody (v Česku jsou obvyklé dvoudenní závody; pozn. aut.). Vašimi prioritami musí být rychlost, motivace a prevence zranění. Pokud je to možné, nechte svého psa vyběhat volně. Pomůže mu to posílit jeho motivaci.
Úterý: skijöring na 10–12 mil členitým terénem (se závěrečným mílovým sprintem)
Středa: skijöring nebo pulka na 10–12 mil
Sobota – neděle: závody. Pokud nezávodíte, trénujte jeden den s pulkou (použijte závodní hmotnost), druhý den skijöring – 10–12 mil.
„Sportujte se psy!“
Vybízí nás Mari Hoe-Raitto. „Nezapomeňte, že duben je pro psy neobyčejně náročným měsícem,“ upozorňuje se zdviženým ukazovákem Mari. „Závody skončily, jejich rytmus se náhle mění, což může mít velký vliv na jejich fyzické dispozice i psychický stav. Pokud to klima dovoluje, trénujte canicross a naplánujte si dlouhé výlety do hor (několikadenní výpravy jsou ideální). Tyto výlety i náročné horské túry jsou prospěšným a příjemným ukončením závodní sezóny. Zmizel psychický tlak, pohoda společných aktivit posiluje ducha smíšené smečky. Mimo sezónu je prospěšné pracovat se svým psem dvakrát třikrát týdně. I v létě se snažte udržet pro psy motivaci. Věnujte se kratším tratím v canicrossu - volným tempem (nejlépe brzy zrána či v noci, kdy teploty poklesnou). A denně pracujte na základní poslušnosti. Využívejte veškerých možností – umožněte svým psům plavat a vydávejte se s nimi i na náročnější výpravy do přírody. A nezapomeňte na hry se svými psy a dopřejte jim i vyběhání na volno (samozřejmě vždy pod vaším bedlivým dozorem).“
Chvála odolnosti
„Člověk nazývá nemožnými věci, které se mu vlastně nechce dělat.“
Mike Horn
„Eskymák byl a je živoucím symbolem nesmírné přizpůsobivosti a odolnosti, kterou člověk od přírody vládne a kterou si každý živočich, člověk či třeba myš, musí pěstovat, nemá-li ho nesmiřitelná a neúprosná vývojová mlýnice rozdrtit.“
Tato slova jasnozřivě napsal v úvodu své knihy – Polární vášeň – vynikající kanadský spisovatel a geniální znalec arktické problematiky Farley Mowat (v letošním roce oslavil devětaosmdesáté narozeniny).
Otužovat sebe i své psy bychom měli pochopitelně celoročně. Až totiž přicválá Martin na svém bílém koni, neměl by naši smíšenou smečku zastihnout nepřipravenou.
Pokud chováte svého psa či psy celoročně venku, nebudete mít s otužováním žádné zvláštní problémy. Pokud však vaši miláčci spávají v klubíčku u ústředního topení, musíte být opatrnější. Ani tehdy však není nic ztraceno. Naše nejúspěšnější canicrossová běžkyně Soňa Klikarová chovala kdysi svoje tři fenky Českého horského psa v bytě, a přesto si nemohla vynachválit jejich otužilost. V zimě je nechávala plavat v řece Jizeře. U „pokojových pejsků“ pomůže co nejčastější pobyt v přírodě, časté bivaky na dlouhých túrách, výšlapech a výpravách. Nebojte se ani zimního táboření, při troše zkušeností a ověřené praxi je může zvládnout téměř každý, kdo má zájem, kuráž a chuť.
Za mrazu a silného větru si musíme chránit hrudník: provizorně skvěle pomohou noviny, které zasuneme pod mikinu na prsa. A pozor na intimní partie! Za mrazu a vichru je lépe vyměnit trenky, slipy či boxerky za – plavky! To není vtip. Mnoho z těch, kteří o takové „maličkosti“ nevěděli a – utrpěli újmu – by mně horlivě přitakalo.
I když máte více než jednoho psa, v batohu se stake outem (centrální řetěz s úvazky a karabinami) se asi tahat nebudete. Na upoutání psa k nočnímu odpočinku se však určitě vyplatí mít s sebou pevný řetízek opatřený nejlépe karabinou s bezpečnostní pojistkou.
Pokud vlastníte psy krátkosrsté, je lépe jim v mrazivém počasí při bivaku poskytnout tepelný komfort pomocí speciálních deček – „pláštíků“. Jako podestýlku můžeme použít kus karimatky, je-li k dispozici - můžete využít slámu. Ovšem jen za „suchého mrazu“ – sláma nasává vlhkost – při teplotách pouze kolem nuly a při vysoké vzdušné vlhkosti (mlha) sláma rychle vlhne a tím i ztrácí své izolační schopnosti. Jako podestýlku pro psy můžeme použít i nalámané větvičky jehličnanů (samozřejmě z vývratu; myslíme pochopitelně ekologicky). Dobrou službu nám poskytne i klasická celta anebo „zahradní“ plachty.
Místo pro bivak vždy vybíráme, pokud možno, v závětří (viz řádky nebezpečí větru – v minulém díle). Abychom při bivaku ochránili psy před účinky větru, můžeme jim ze sněhových kvádrů postavit ochranné zídky nebo vyhloubit sněhové jámy (psi severských plemen si je většinou aktivně vyhrabou sami).
Mike Horn, dobrodruh, který o svých nepřehlédnutelných aktivitách v Arktidě napsal výjimečnou knihu - Pokořil jsem ledové království – se v jejím závěru svěřil čtenáři: „Za celé roky, co bojuji o přežití, tak jako jiní chodí do kanceláře, jsem nenabyl žádného majetku, jedině zkušeností, vědomostí a prožitých životů. To jsou však neocenitelné poklady, o něž mě nic a nikdo nemůže připravit.“
Oděv
Budeme struční – outdoorové obchody přetékají výbavičkou světových značek. Do skutečného mrazu je důležitá zásada, kterou skvěle formuloval současný gladiátor arktických pustin Mike Horn: „První zásada ochrany před extrémními mrazy: nehřeje oděv, ale teplejší vzduch mezi jednotlivými vrstvami oděvu. Jinak řečeno: oděv nezahřívá tělo, nýbrž tělo zahřívá oděv. Proto je třeba vyloučit jakékoli těsné či přiléhavé součásti prádla a oblečení, a naopak vzít všechno volné a splývavé.“
A boty? Ve vysoké sněhové pokrývce jsou vynikající musherky – na pohled neforemné boty – s vnějším gumovým povrchem a s vnitřní teplou botičkou. Je lépe koupit o nějaké to číslo větší – kvůli několika ponožkám. I na větší čísla lze pohodlně připnout sněžnice. A na ponožkách: rozhodně nešetřit!!! Nevyplatí se to! Omrzliny na prstech na nohou jsou více jak nepříjemné. Na trhu si určitě vyberete vhodné typy, nechte si poradit od poučených prodejců.
Sněžnice
Kdo poznal jejich výhody při zimních výpravách, nedá na ně dopustit. Sněžnice se kdysi dávno „narodily“ v severních oblastech americké Arktidy. Praindiáni, obývající severní oblasti dnešní Kanady a USA, byli nejen vynikajícími lovci, ale i skvělými pozorovateli přírody. Dobře si povšimli, jak obtížný je pohyb losů a jelenů ve vysoké sněhové pokrývce a jak se nepoměrně snadněji pohybuje ve stejném terénu na širokých tlapkách rys. Proto vyráběli jednoduché dřevěné rámy z ohnutých, nad ohněm napařených větví, kapkovitého nebo oválného tvaru, které vyplétali řemínky ze syrové kůže a které si přivazovali na svá chodidla (obutá do měkkých mokasínů). Tak vznikly sněžnice, na nichž se mohli nomádští lovci dobře pohybovat i v tom nejsypčejším hlubokém sněhu.
Historie sněžnic je prý stará nejméně šest tisíc let. Sloužily lidem Dalekého severu nejen k lovu, ale i ke stěhování celých kmenů na úctyhodné vzdálenosti. Zdokonalování sněžnic se věnovali Inuité (Eskymáci) a indiáni a podle přírodních podmínek a kvality sněhu vznikly sněžnice nejrůznějších tvarů a velikostí. (U přírodních národů prý byly sněžnice neznámým pojmem; sibiřské národy preferovaly lyže.)
V zemích bohatých na sněhovou nadílku je už řadu let „snowshoeing“ – čili pohyb na sněžnicích – nesmírně populární a rozhýbal i „outdoorový průmysl“. (V běhu na sněžnicích se již nějakou dobu pořádají dokonce prestižní závody.)
I v našich specializovaných obchodech již různé moderní typy sněžnic bez problémů koupíme.
Při našich zimních aktivitách na sněžnicích se psy ovšem nesmíme zapomenout, že i když nám se šlape (relativně) pohodlně, psi v hlubokém sněhu po prsa „plavou“. Pro ně je takový pohyb velmi fyzicky náročný. Proto zákonitě přizpůsobíme tempo i délku pochodu. Nic se nemá přehánět!
Zimní výpravy na sněžnicích jsou vynikajícím doplňkem k tréninku skijöringu i canicrossu. Na sněžnicích se totiž dostaneme do míst, která by bez nich pro nás byla tabu. Intenzivní pohyb v zimní přírodě s naším psem nám přinese nové zážitky, nové podněty a nové zkušenosti, rozšíří náš akční rádius a zvýší souhru a spolupráci se psem v náročném nebo dokonce exponovaném terénu.
