Lovečtí psi v neobvyklých rolích
Další lovecké psy bychom našli u celníků jako specialisty na vyhledávání většího množství bankovek a pašovaných či ukrývaných zvířat, která jsou podle mezinárodní úmluvy CITES ohrožená a nesmí se s nimi obchodovat. Policisté mají ještě psy jako detektory akcelerantů, tedy hledače zbytků hořlavin na požářišti, kterými mohl být objekt zapálen.
Našli včely i tygra
Pokud byste cestovali po světě a na letišti či v přístavu se kolem vás procházel celník s loveckým psem, nejspíše nebude na dovolené ani nevenčí psa, jen pomocí čtyřnožce kontroluje, zda se v nějakém zavazadle, v oděvu či na těle člověka neukrývá chráněný druh živočichů. Naši celníci byli v době ohrožení ptačí chřipkou po Angličanech dokonce druzí v Evropě, kdo měl takto připravené dva lovecké psy. A jejich nálezy na pražském letišti byly rozmanité, když nacházeli živá zvířata, ale bohužel i mnoho zvířat uhynulých při pašování. Nejpestřejší nálezy však mají celníci v Austrálii, neboť ostrovní stát si chrání nejen vývoz vzácných živočichů, ale brání se rovněž importu zvířat, která mohou do země zavléct choroby, a živočišným druhům, které pak vytlačují původní faunu. Tak třeba v pentelce odhalili včely infikované nebezpečnou chorobou. Američtí psí specialisté zase nalezli kotě sibiřského tygra napresované do speciálního úkrytu v automobilu. Celou řadu podobných případů popisovali zaoceánští celníci svým českým kolegům, za kterými občas dojíždí do Heřmanic na Frýdlantsku. V tamním výcvikovém středisku si totiž dávají dostaveníčko celní kynologové ze všech kontinentů, neboť čeští celníci patří v přípravě psích specialistů ke světové špičce. „Využívání loveckých psů k vyhledávání živočichů patří k jejich nejpřirozenější práci. Jen si při výcviku musí rozšířit paletu pachů zvířat, která vyhledávají. U nás k tomu poslouží pachové vzorky exotů odebírané v liberecké zoologické zahradě,“ uvedl vedoucí střediska podporučík Josef Dušánek.
Třetí nejpočetnější
Méně přirozené je pro psy vyhledávání dalších zmíněných komodit. Jejich výcvik je však postaven především na loveckých pudech, tedy na principu hledání kořisti. Tou je míček, pešek či jiná hračka, po které pes s radostí pátrá. Když ji najde, páníček s ní okamžitě začne manipulovat, jako by kořist ožila. To je pro psa hra, na kterou se vždy těší. A toto dovádění a přetahování o „úlovek“ je pro většinu psů i odměnou. Časem jen psovodi přidávají ke „kořisti“ různé pachy, tedy ty, které má pes hledat. Uniformovaní kynologové často vybírají psy mezi loveckými plemeny, neboť mívají skvělý nos a silně vyvinutý kořistnický pud. Proto, kromě dříve hodně rozšířených labradorů, mezi služebními psy ozbrojených složek najdeme také Zlatého retrívra, kokršpaněla, ohaře, špringršpaněla, Pointra, Německého křepeláka i další. Lovečtí psi tvoří po německých a belgických ovčácích třetí nejpočetnější skupinu psů, které bezpečnostní složky používají.
Citlivější
Lovečtí psi mají i další výhodu. Zatímco psi klasických služebních plemen vynikají razancí, která je využívána při výcviku i v praktickém nasazení, většina loveckých psů má smysl a cit pro vystavování. Při lovu to znamená zůstat strnule stát poblíž navětřené zvěře do příchodu vůdce. V praxi se odlišné přednosti služebních a loveckých plemen projevují tak, že zatímco první skupina lépe označuje nález mohutným škrábáním, štěkáním a dobýváním se k nalezenému předmětu, lovečtí psi se snadno naučí nalezené komodity označit stáním, lehnutím či sednutím. Je to takzvané pasivní značení. Snižuje se jím riziko, že při hledání poškodí lak a sedačky drahého automobilu nebo poničí zavazadlo. „Navíc lovecký pes má přirozenou tendenci pracovat samostatně, jinak to při hledání zvěře v rozlehlých polních a lesních prostorech ani nejde. To je výhoda oproti německým či belgickým ovčákům, kteří jsou zvyklí pracovat týmově, tedy podle pokynů psovoda,“ zmiňuje další přednost loveckých psů celní kynolog Karel Kotásek. Jedním dechem však dodává, že samostatnost má ale svoje mantinely. To v případech, kdy pes pracuje v dopravních prostředcích, kde musí hledat jen na pokyn psovoda, aby zbytečně neobtěžoval cestující. I tak se lidé cítí lépe, když se mezi nimi pohybuje lovecký pes, oproti kontrole prováděné psy klasických služebních plemen. V případě ovčáků či dobrmanů po boku uniformovaných psovodů si většina lidí vybaví, jak pevným stiskem dokáží zadržet zločince. A to u některých osob může vyvolat silný pocit strachu.
Učenlivost
Celník Karel Kotásek po dlouholeté práci s malým kníračem a čtyřmi německými ovčáky si za dalšího služebního psa zvolil münsterlandského ohaře. U známého myslivce totiž poznal, že vyniká nejen dobrým nosem a samostatností, ale že také v mžiku dokáže přejít z maximální aktivity do klidu a naopak. Přitom tyto kontrastní požadavky, stejně jako poslušnost, se dají snadno naučit. Vybral si tedy toto plemeno, ale ještě předtím musela dvouletá fenka Anny projít sítem zkušebních testů, aby výkupní komise potvrdila nejen zmíněné vlohy, ale také zjistila, zda se umí přirozeně pohybovat v městském prostředí, na různých površích i ve stísněných a tmavých místech skladů či interiérů dopravních prostředků. O učenlivosti münsterlandky svědčí třeba jen taková maličkost, o jaké se zmínil Karel Kotásek: “Stačily jí pouhé čtyři nácviky, aby už potom pokaždé při pochodu zalehla na první povel.“ Podobně se o učenlivosti loveckých psů vyjadřovali i psovodi u ostatních ozbrojených složek. Další výhodou malých loveckých plemen je možnost vyzvednutí nebo vpuštění do skulin, kam se velký služební pes nedostane. Jedinou nevýhodou loveckých psů je, že nemohou být univerzálními služebními psy, jako třeba němečtí či belgičtí ovčáci, kteří dokáží kromě speciálních čichových prací také bránit psovoda nebo zadržet pachatele. Jsou totiž situace, kdy strážci pořádku takovou pomoc potřebují, a to nejen na misích v zahraničí, ale i při pátrání po mafiánských praktikách v tuzemsku. Pro úzkou specializaci v ozbrojených složkách však budou lovečtí psi stále žádaným artiklem.
