Papoušek chocholatý Eunymphicus cornutus
Papoušky chocholaté jsem zakoupil v listopadu v roce 2007. Jednalo se o dva páry. Jeden pár pochází z Holandska a druhý pár z Německa. Koupeni byli na Moravě, kde je měl chovatel dva roky a odchovu nedosáhl. Papoušci byli dáni do zimoviště po páru, do dva metry dlouhých voliér. V tomto zimovišti již hnízdili žaci a eklektusové, proto zde bylo přitápěno a přisvěcováno na dvanáctihodinový cyklus. To znamená, že světla se rozsvěcovala v pět hodin ráno – úsporné zářivky Arkadie – a zhasínalo v sedmnáct hodin. Do voliér jsem zavěsil kmenové budky, poměrně malé, ve kterých dříve hnízdily rosely. Začal jsem krmit naklíčeným zrním a celkově dostávali velmi pestrou stravu. Oba páry začaly budky navštěvovat, ale v tomto roce ke hnízdění nedošlo.
Nastalo jaro 2008. Papoušci byli přemístěni do zahradních, čtyři metry dlouhých voliér, které byly vedle sebe, což se ukázalo jako chybné. Papoušci na sebe začali útočit, i když mezistěna byla z dvojitého pletiva, takže nemohlo dojít k poranění. Papoušci úplně ztratili zájem o hnízdění. Přemístil jsem jeden pár do jiné voliéry, která je vzdálena asi deset metrů. Do této voliéry je špatně vidět, tak jsem papoušky moc nesledoval. Jednou při krmení jsem zjistil, že samička sedí v budce, asi za týden jsem zastihl samičku mimo budku, a proto byla provedena kontrola budky a zjištěna čtyři oplozená vajíčka. Dál jsem kontrolu neprováděl. Za dva týdny se ozývalo z budky pípání, krmení ubývalo, proto jsem další kontrolu nedělal. Za šest týdnů vylétla dvě mláďata, která byla zdárně odchována. Tak skončil rok 2008.
V roce 2009 oba páry nasedly, ale snůšky byly čisté.
V roce 2010 jsem umístil papoušky do nových zahradních pětimetrových voliér se záletem. Páry byly vedle sebe, mezistěna byla předělena polykarbonátem. Papoušci na sebe neviděli, ale dobře se slyšeli. Do každé voliéry byla dána smrková kmenová budka, průměr dutiny 30 cm, výška jeden metr, do záletové části voliéry na podstavec do výšky dva metry. Mezi střechou budky a hořejškem voliéry zbývalo 20 cm. K vletovému otvoru budky jsem přidělal podélné bidlo v celé délce záletové části voliéry. Druhá voliéra je vybavena zcela stejně. Začalo jaro 2010. Papoušci začali dostávat zelené krmení, všechny vhodné květy, mladé výhonky jehličnatých stromů, šišky, živočišnou potravu, mravenčí kukly a garnáty, vaječnou míchanici, namražené ovoce a zeleninu. Do vody minerály a vitamíny. Tento rok jsem papoušky hodně sledoval. U prvého páru, kde bylo do voliéry dobře vidět, začal tok. Ptáci začali navštěvovat budku, samec začal samičku krmit a docházelo k páření, a to na stříšce budky. Časem snesla samička čtyři vajíčka, na které nasedla a dobře je zahřívala. Za devatenáct dní se vylíhlo první mládě, mělo tmavé chmýří a celkově bylo poměrně tmavé. Za dva dny se vylíhlo druhé mládě. Z toho usuzuji, že samička nasedla hned na prvé vajíčko. Obě dvě mláďata byla dobře nakrmená, třetí vylíhlé mládě rodiče nekrmili, bylo málo vitální. V osmi dnech bylo první mládě nakroužkováno, průměr kroužku 6 milimetrů. Zároveň se vylíhlo čtvrté mládě, které rodiče začali krmit. Tento den snesla samička z druhého páru první vajíčko – celkem tři. Po týdnu od snesení třetího vajíčka byla provedena kontrola, všechna tři vajíčka byla oplozena. Mláďata od prvního páru dobře rostou a začínají jim narůstat peří. Za devatenáct dní se u druhého páru vylíhlo první mládě, za pět dní druhé, v třetím vajíčku embrio odumřelo, mláďata jsou dobře krmena. Mláďata od prvního páru za šest týdnů z budky vylétla. Jsou trochu matnější než rodiče a nemají chocholku. Za tři týdny jsou samostatná, jsou ponechána u rodičů. U druhého páru vylétlo mládě o čtyři dny dříve, než u páru prvního, za tři dny vylétlo druhé. Tak skončilo hnízdění papoušků chocholatých.
Tento rok byl poměrně úspěšný, odchov od dvou párů nepříbuzných, a to nejenom podle papírů. Páry se od sebe liší i typově. Všechna mláďata si nechám a doufám, že se mi podaří sestavit nepříbuzný kmen ze svého odchovu. Co říci na závěr o těchto velice atraktivních papoušcích? Jsou jako stvořeni pro chov ve voliérách. Všude si dobře zvyknou, začnou ihned přijímat potravu, nejsou bojácní, na svého majitele si brzy zvyknou. Páry se ze starších ptáků špatně sestavují. Trvá jim dlouho, než si na sebe zvyknou, proto je lepší začínat s mláďaty. K hnízdění podle mého názoru může docházet po celý rok, mimo dobu přepeřování. Soudím tak podle mých tříletých zkušeností s tímto druhem papoušků. Ptáci se krmí, navštěvují budku, ale k snůšce nedochází. Potom tok za tři týdny přestává a vše se opakuje, nikdy jsem nevěděl, kdy ke snůšce dojde. Nyní celou zimu budou bez budky a chovná sezóna začne na jaře, kdy papoušky přemístím do zahradní voliéry. Chov těchto papoušků není složitý. Zdravotní potíže se po celé tři roky nevyskytly. Nevýhodou tohoto druhu je, že je zařazen do Citesu a podléhá registraci, a také trochu vyšší cena.
