Canicross a spol. – díl 24.
Pozor na sůl!
Rada, abychom se zasoleným místům se psy úzkostlivě vyhýbali, zřejmě nebude nad zlato. V zimě to prakticky nejde. Majitelé „kapesních plemen“ se jí řídit mohou, psíky přenesou do parku, avšak lidé větších plemen, kteří se věnují kynologickým sportům, které jsou v centru naší pozornosti, takovou možnost (pokud nejsou zároveň supervzpěrači) nemají.
V zimě musíme věnovat tlapkám svých čtyřnohých kamarádů maximální pozornost. Před tréninkem či vycházkou jim je ošetříme např. indulonou, lékařskou vazelínou, speciálním voskovým krémem atd. Po návratu bychom měli tlapky pejskům omýt a opět pečlivě promastit. Bedlivě sledujeme prasklinky na polštářcích tlapek. Když se nám něco nezdá a máme podezření, že by mohl vzniknout zdravotní problém, nasazujeme před tréninkem (ale i před pouhou vycházkou) psům speciální ochranné botičky. (Ty samozřejmě můžeme v zimě používat pro psy i preventivně.)
Nachlazení?
Samozřejmě i pes může prochladnout a může dostat rýmu, kašel, chřipku nebo angínu a samozřejmě i zánět močových cest. Zvýšené nebezpečí číhá na psy, kteří jsou chováni v přetopených bytech a potom vyrážejí do mrazu. Teplotní rozdíl je při silných mrazech obrovský a přecitlivělý organismus se s tím nemusí vyrovnat.
Pes se může nakazit i od svého pána, kterého schvátila chřipková epidemie. (Proto, máme-li chřipku, se se psy příliš nemazlíme – v jejich vlastním zájmu.)
A jaký je „lék“?: celoroční otužování a vyvážená potrava, ve které nechybí vitamíny.
Pokud máte krátkosrsté psy, nestyďte se je před tréninkem a po jeho skončení opatřit speciálními dečkami. Je to praxe ověřená nejlepšími světovými závodníky.
Obecně lze říci, že mrazivou zimu (jakožto i nevlídnou vlhkou slotu jen kolem bodu mrazu) hůře snášejí štěňata, u nichž ještě není dobře vyvinuta termoregulace, a starší psi, jejichž pohybový aparát je už narušen artritickými změnami. Obě věkové kategorie vyžadují v tomto ročním období naši mimořádnou pozornost.
Může pes omrznout?
Může, ale v našich končinách skutečně pouze výjimečně. Může se to stát, pokud je pes dlouhodobě vystaven bez pohybu mrazu za silného větru v nevhodném prostředí. Psům v takových případech nejčastěji omrzají špičky uší, prsty tlapek, konec ocasu a šourek.
Omrzliny se projevují bledou a studenou pokožkou, která později zrudne a vytvoří se na ní bolestivé puchýře. Omrzliny musíme zvolna a citlivě umýt vlažnou vodou a zahřívat cca 20 minut. Hojení nepříjemných omrzlin napomáhá diviznový olej nebo vývar z heřmánku a masti s obsahem arniky.
Samozřejmě akutnější formy omrzlin, které mohou být komplikovány infekcemi, musí léčit veterinární lékař.
Důraz na vhodné krmivo
Je třeba si uvědomit, že psi chovaní venku vydají v zimním období asi jedenapůlkrát energie více než v létě. Důvod je jasný: tuk je pro ně termoizolační složkou a zásobárnou energie. (Jak známo, psi mají teplotu těla vyšší než člověk, tudíž v zimě spotřebují hodně energie na její udržení.) Zimní krmnou dávku proto nezapomeneme obohacovat živočišnými i rostlinnými tuky (hovězí i vepřový lůj, polévková lžíce slunečnicového oleje atd.).
Pokud tak nečiníme celoročně, je dobré rozdělit psům potravu do dvou dávek – ranní a večerní. Lépe krmivo využijí a zahřejí se.
Krmnou dávku podáváme vždy teplou, nejlépe zalévanou (přiměřeně teplými) masovými vývary.
Péči musíme věnovat také optimálnímu napájení. (Voda v miskách psům v zimě brzo zamrzá.) K napájení je opět vhodné používat teplých masových vývarů – psi je s nadšením chlemtají a my máme přesný přehled o příjmu množství tekutin. (Množství potřebných tekutin pro psa v zimě se od léta prakticky neliší.)
Zbytečná připomínka?
V zimě samozřejmě dopřáváme psům hojnost pohybu (pohyb a společné aktivity zahřejí nejlépe a nejspolehlivěji). Rady „odborných publikací“, že pes z kotce potřebuje vycházku dvakrát denně, berte jako špatný vtip. To by nebyl – chov, nýbrž nuda a kriminál! A kolikrát tedy? Co nejčastěji!
Pozor na Silvestra!
To není moralizování pro majitele psů, aby to nepřeháněli v poslední den v roce s alkoholem. Jde mi o tradiční silvestrovský nešvar: ohňostroje. Ty už dnes nejsou doménou pouze velkých měst, třaskavé radovánky už dávno zavítaly do našich vsí i samot. A jak známo – psi ohňostrojové běsnění skutečně nemusejí. Některé pouze obtěžuje, u jiných vyvolává záchvaty panického strachu a fobie. Je na nás, abychom předvídali a novoroční kanonádu jim co nejvíce usnadnili a ulehčili. Namísto nekonečných přípitků se psům věnujme, zajistěme jim klidnější útočiště a zabavme je.
Samozřejmě i na létající rachejtle a na práskání petard lze psy zvolna uvyknout. Za nočního silvestrovského blázince si vždy musím vzpomenout na vlčici Besinku manželů Andrlových, která půlnoční novoroční randál suverénně zvládá. „Víš, jak jsme to dokázali?“ zeptala se mě Magda Andrlová, když sledovala můj neskrývaný úžas. Zavrtěl jsem nevěřícně hlavou; předpokládal jsem, že „plachý“ vlk bude z těch ran a světelných orgií šílet. „Díky akčním filmům! Odmalička jsme Besince v televize pouštěli všechny ty střílečky, výbuchy, horory a katastrofické filmy. A tady máš výsledek – Besi nemůže nějaký ohňostroj vyvést z míry.“ Tak vida, na co jsou béčkové filmy dobré …
Běh v zimě
Přestože jsme se seznámili s typickými zimními sporty (skijöring, pulka), těžištěm našeho zájmu je canicross. Budeme muset v zimě nechat maratonky zahálet v botníku? Určitě ne!
Běh v zimním období otužuje organismus a zvyšuje jeho odolnost vůči nemocem z nachlazení. I lékaři bez námitek přiznávají, že bez jakéhokoliv nebezpečí můžeme venku běhat do teploty – 15 až -20 °C (v Rusku jsou běžci, kteří trénují vytrvalostní běh i při mrazu – 40 °C; to je však trochu jiná písnička). Vždy je ovšem třeba mít na paměti, že silný vítr má ve spojení s mrazem nebezpečné účinky, kdy mohou termoregulační mechanismy lidského organismu selhat. Studený vzduch nepoškodí naše plíce (jak se obecně tvrdí), i když dýcháme ústy, může však způsobit zúžení věnčitých tepen a záchvat anginy pectoris. Pravidlem je, že ihned ukončíme běh, pokud pocítíme bolest za hrudní kostí. (Tam to však nikdy nenecháme dojít = je-li mráz a silný vítr, canicrossový trénink jednoduše vynecháme.)
V mrazivém počasí nikdy nebudeme běhat „na doraz“, čili do vyčerpání. Musíme se cítit absolutně fit, i pouhá rýma venkovní běh vylučuje. Při canicrossu v zimě klademe mimořádně velký důraz na počáteční rozcvičení. Pořádně se rozchodíme, procvičíme všechny svalové skupiny, a svalstva paží, nohou a hrudníku si prohřejeme třením. Velkou pozornost věnujeme především kolenním kloubům a kotníkům.
Oblečení
Zimní běžecký oděv musí být přiměřeně teplý, ale přitom nepřehřívající (!); musí být lehký a nesmí bránit ve volném pohybu.
Tajemstvím příjemného zimního běhu je uchovat si v teple hrudník. Na krk je vhodný lehký šátek a na hlavu čepice, chránící čelo, zátylek a uši. Ruce má každý z nás jinak choulostivé na chlad. Většině z nás postačí jedny rukavice. Choulostivější běžci mohou obléknout jedny tenčí prstové a jedny silnější – palčáky.
Trénink
Na prvních zimních trénincích poněkud (raději však výrazně) snížíme tempo, aby se náš organismus rychleji vyrovnal se změněnými podmínkami.
Finta
Někteří lidé nejsou zvyklí vdechovat studený vzduch a rozkašlou se. Kdo je náchylný na onemocnění dýchacích cest, měl by běhat zvolna s postupně se snižující vzdušnou teplotou. Před vyběhnutím je vhodná automasáž hrdla (rukou na přední straně krku třením nahoru a dolů) a polykáním naprázdno desetkrát až patnáctkrát.
Pozor na úraz
V zimě musíme být také opatrnější a počítat se záludností a nástrahami kluzkého terénu. I podklad bude tvrdší než v jiná období roku. Abychom snížili nárazy při doskocích, dáváme přednost silnější a vyšší podrážce běžecké obuvi. Na kluzký a ledový podklad musíme mít podrážku drsnou s výrazným profilem. Za určitých okolností můžeme použít tzv. nesmeků (tehdy musíme věnovat maximální pozornost, abychom psu s nimi nešlápli nedopatřením na tlapku).
Zimní canicross bude klást větší nároky i na našeho psa, naše souhra s ním musí být bezchybná (proto neustále zdokonalujeme jeho ovladatelnost!). Zvýšené nároky při běhu na kluzkém podkladu zlepší koordinaci našeho pohybu. (Je vhodné poněkud modifikovat techniku „zimního běhu“: snížit rychlost, zkrátit krok a došlapovat více do stran, abychom měli širší základnu.)
I v zimě se potíme
Nezapomeňme, že ať je mráz sebevětší – běh produkuje teplo. I při sebevětším mrazu se i při správném oblečení začneme dříve či později potit (záleží na intenzitě pohybu, větru a vzdušné teplotě). Proto při tréninku (pokud možno) nezastavujeme, abychom se nenechali „profouknout“. Při odpočinku nesmíme pocítit „mrazení“. Nebezpečí prochladnutí na nás nečíhá při běhu, nýbrž po běhu. Proto je výhodné, když můžeme tréninkovou lekci zakončit - „až doma“, kde se můžeme ihned převléknout do suchého oděvu.
V zimě si nezazávodíme
V klasickém zimním období na oficiální canicrossové závody prakticky nenarazíme. Univerzální závodníci se věnují kláním ve skijöringu, případně v pulce. Pokud jste však pravověrnými vyznavači canicrossu, nevěšte hlavy. Aktivní pohyb zimní krajinou s vaším věrným čtyřnohým kamarádem pro vás bude dostatečnou odměnou. Intenzivní trénink se projeví na vaší společné fyzické kondici a souhře. Jarní závody vás pak zastihnou ve „hvězdné“ formě. A pokud jsou vám závodní úspěchy lhostejné? No a co?! Vaše společné báječné zážitky vám přece nikdo nemůže vzít!
Na viděnou na stezce
Rok uběhl jako voda. V našem seriálu jsme urazili dlouho cestu, na níž jsme sledovali krůček za krůčkem individuální kynologické sporty, které pod svými křídly skrývá mushing – sport psích spřežení. Aktivní pohyb v přírodě, společné zážitky a vzájemná spolupráce přináší užitek a uspokojení psům i lidem. Vítězit je krásné, ale canicrossová stezka dokáže uspokojit i ty, kteří pražádné závodnické ambice nemají. Na viděnou v lese! Pevné zdraví a suchou stezku!
