Na druhou stranu je to ale také určitá starost. Je nutné zajistit mu plnohodnotný psí život, což zahrnuje krmení, venčení, péči o něj i třeba v době nemoci. Bohužel pes se nedá odložit tak jako bílá hůl nebo černé brýle, proto je potřeba si pořízení vodicího psa opravdu dobře rozmyslet. Kvalitní vodicí pes snižuje nezávislost nevidomého či slabozrakého člověka na jiné osobě, páneček získá i jakýsi pocit svobody. Tento chlupáč také zabraňuje pocitům osamělosti a neužitečnosti. Jeho práce vypadá vcelku jednoduše, ale vyžaduje obrovské soustředění.
Barva pejska je důležitá pro lidi se zbytky zraku, ti většinou lépe zaznamenají siluetu světlého psa než tmavého. Po naučených a známých trasách je vodicí pes schopný chodit sám bez dílčích povelů, jeho pán může trochu polevit v pozornosti a tak si odpočinout od neustálého soustředění. Pejsek však není a ani nemůže být stoprocentní, může někdy udělat chybu. V mnoha dovednostech se zlepšuje až se svým novým pánem a nikdy nemůže dobře pracovat bez naprosté souhry s ním. Oba musejí vytvořit tým, kde pán je mozkem, a pes jsou oči celé dvojice.
Z historie ve světě
První písemné záznamy, které se zabývají výcvikem vodicích psů pro lidi s postižením zraku, jsou z 18. století. Některé postupy popisuje Johann Wilhelm Klein ve své knize „Učebnice pro výuku nevidomých“, zmiňuje se zde i o pojmu „vodicí pes“. Další informace pocházejí přímo od nevidomého cvičitele Josepha Reisingera z Vídně, ten jako vodícího využíval svého špice. Zájem o vodicí psy prudce stoupal v průběhu první světové války v Německu, kdy se z fronty vracelo mnoho vojáků, kteří přišli o zrak. Jako vodící se pro ně využívali hlavně vojenští psí veteráni.
První výcvikové centrum vodicích psů vzniklo ve dvacátých letech v Postupimi díky Američance Dorothy Harrison Eustis. Roku 1927 jí otiskli článek „The Seeing Eye“, ten zaujal Franka Morrise, který přišel o zrak při nehodě. Kontaktoval paní Eustis, následně prošel výcvikem s fenkou Německého ovčáka, po svém návratu do USA v roce 1929 využil peněžní dar od paní Eustis k založení první školy pro výcvik vodicích psů. Škola nesla název „The Seeing Eye“ a během prvního roku tudy prošlo sedmnáct nevidomých zájemců. Díky spolupráci s D. H. Eustis bylo v roce 1931 předáno prvních pět vodicích psů ve Velké Británii. Zájem o tyto psí pomocníky neustále rostl a postupně pronikal do dalších zemí, kde vznikala výcviková centra. V roce 1989 byla ve Velké Británii založena Mezinárodní federace vodicích psů (The International Guide Dog Federation), která má určit a uplatnit uznávané standardy v chovu, výcviku i předávání vodicích psů a péči o klienty se zrakovým postižením, je to nejprestižnější světová organizace sdružující subjekty zabývající se výcvikem vodicích psů.
Z historie u nás
První pokusy o výcvik vodicích psů probíhaly v letech 1922 až 1924, pokoušel se o to i Josef Podhorský. Průkopníky v oblasti výcviku vodicích psů u nás byli začátkem šedesátých let pánové Miroslav Fišer, Josef Dvořák, Jan Skuhrovský a Josef Ambruster. V květnu 1974 se dohodl Ústřední výbor svazu invalidů a podnik Spolana Neratovice a bylo založeno výcvikové centrum. Výcvik vodicích psů ve Spolaně však trval pouze čtyři roky, v červnu 1978 Svaz invalidů přesunul výcvik pod svůj výrobní podnik Meta Praha. V průběhu osmdesátých let zřídila Meta výcvikové středisko s vlastním chovem psů v Neratovicích, toto ovšem z ekonomických důvodů neuspělo.
Klub držitelů vodicích psů vznikl v roce 1985, u jeho zrodu stáli Miroslav Fišer a Miroslav Podobský, tento klub u nás působí dodnes, sdružuje majitele a uživatele vodicích psů i jejich přátele. Začátkem roku 1990 byla založena Česká unie nevidomých a slabozrakých, při této organizaci bylo založeno roku 1991 oddělení výcviku vodicích psů. V květnu 1996 byla zahájena stavba nového výcvikového centra v Praze-Jinonicích. Od dubna 1997 je toto středisko plnoprávným členem Mezinárodní federace škol výcviku vodicích psů pro nevidomé, dalším členem této federace je i škola pro výcvik vodicích psů v Brně. Po roce 2000 vznikají nové výcvikové subjekty, hlavně obecně prospěšné společnosti nebo občanská sdružení.
Výcvik
Povelů, které musí vodicí pes běžně zvládat, může být i padesát. Od počátku výcviku připínáme na obojek rolničku, aby si pejsek na tento zvuk zvykal, bude ho provázet celý jeho aktivní život. Dobu, po kterou má rolničku, postupně prodlužujeme. Samozřejmě je důležitá poslušnost, která má při výcviku vodicích psů svá specifika. Přivolání učíme tzv. na kontakt, to znamená, že pes se po předsednutí dotýká čumákem rukou, které má cvičitel (později nevidomý klient) složené před sebou. Další odlišností je nácvik odložení, které probíhá normálně, jen v závěru je pes přivoláván. Je to proto, že by se nevidomý nedokázal vrátit zpět přesně na stejné místo.
Vždy začínáme od jednoduchého a postupujeme ke složitějšímu. Kvalitní cvičitel musí rozpoznat dobu, kdy je pes schopen soustředit se, zátěž pomalu postupně zvyšuje. Speciální cviky začínáme přivyknutím na vodicí postroj, je vhodné učit psa, aby si hlavu do postroje strkal sám. Stěžejním cvikem je povel „vpřed“, na tento povel pes vyráží v mírném tahu vodiče dopředu. Nejlépe se to učí na rovné dlouhé cestě bez překážek, časem se přidávají překážky, zatáčky apod. Zpravidla chodí vodicí pes u levé nohy a mírně před psovodem. Pokud zastaví, je to signál pro nevidomého, že se nachází na místě, kde musí vzniklou okolnost řešit. Situaci nevidomý ověří holí a poté dá psovi další povel. Postupem času učíme psa další povely, jako je odbočovat, vyhledávat orientační body atd.
Je také důležité při výcviku využívat bílou hůl, tou ukazujeme psovi překážky a poklepáním na ně zdůrazníme, že nám pes musí vytvořit dostatek prostoru. Přibližně od poloviny výcviku chodí cvičitel naslepo (v klapkách nebo zaslepených brýlích) pod dohledem další kompetentní osoby. Po určité době přebírá pes vedení, ačkoliv se stále řídí povely cvičitele, začíná samostatně řešit složité situace. Vrcholem práce vodicího psa je již zmiňovaná „inteligentní neposlušnost“, kdy i přes zadané povely pejsek neuposlechne, protože by pánovi hrozilo nebezpečí. Podstatné je, že si pejsek musí zvyknout na orientaci očima a pominout rozptylování čichem a různými zvuky.
Cviky vodicího psa
• zahájení chůze, vedení ve směru - povel „vpřed“, pes vykročí určeným směrem, napne vodič a udržuje ho v mírném tahu, pes by bezdůvodně neměl měnit směr ani tempo chůze
• zastavení chůze – povel „stůj“, pes musí okamžitě zastavit
• zpomalení a zrychlení chůze – povely „pomalu“, „rychle“ či „jdeme“
• chůze po krajnici – povel „doleva kraj“ nebo „vpravo kraj“, pes vede svého pána po krajnici, pokud se objeví nějaká překážka, tak ji označí, vyvede nevidomého a vrací se automaticky na krajnici
• odbočení vpravo – povel „vpravo“, pes odbočí na nejbližším možném bezpečném místě, jinak pokračuje ve směru chůze, dokud není možné odbočit i přes možné opakované povely
• odbočení vlevo – povel „doleva“
• převedení přes vozovku – povel „vpřed“ či „převeď“, pes vykročí a bezpečně, přímo vede pána na druhou stranu
• vyvedení z nepřehledné situace – povel „vyveď“, používá se v místech, kde není možné dát jiný povel ke změně směru nebo při potřebě vyvedení odněkud (z obchodu, nádraží, banky, pošty apod.)
• nalezení a označení chodníku – povel „hledej chodník“, pes vyhledá a označí okraj chodníku, směrem z vozovky i do vozovky
• nalezení a označení schodů – povel „hledej schody“, pes vyhledá a označí první schod směrem nahoru i dolů, následuje povel „vpřed“, chůze po schodech, poté opět pes automaticky označuje poslední schod oběma směry
• nalezení a označení eskalátoru – povel „hledej eskalátor“, pes najde a označí zastavením vstup na eskalátor, na povel „vpřed“ vstupuje na jedoucí schody, tam zůstává klidně stát vedle nohy, na konci plynule vystupuje spolu s nevidomým
• nalezení a označení dveří – povel „hledej dveře“, pes najde nejbližší dveře a označí je zastavením, je žádoucí, aby jeho hlava směřovala ke klice
• nalezení a označení lavičky (místa k sezení) – povel „hledej lavičku“, pes najde nejbližší místo k sezení a označí ho zastavením
• nalezení a označení zastávky – povel „hledej zastávku“, pes najde zastávku a zastavením označuje sloupek
• u všech vyhledávacích cviků můžeme pro upřesnění použít povely „vpravo“ nebo „doleva“
• překážky – nepoužívá se povel, pes se jim vyhýbá nebo je označí zastavením, je normální, že pes při průchodu překážkami změní tempo chůze, překážky mohou být z obou stran, výškové (pes by se měl vyhnout nebo označit překážku až do výše hlavy člověka), pohyblivé, terénní nerovnosti
Legislativa
Podle vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, je vodicí pes pro nevidomé kompenzační pomůckou. Jeho cena může být hrazena až do výše obvyklých nákladů (do částky 210 000 Kč) sociálními odbory úřadů s rozšířenou působností. Vlastníku vodicího psa může pověřený obecní úřad poskytnout příspěvek na krmivo pro tohoto psa, a to ve výši 800 Kč měsíčně. Z této vyhlášky vyplývají i mimořádné výhody III. stupně (průkaz ZTP/P) – u úplně nebo prakticky nevidomých nárok na bezplatnou přepravu vodicího psa, pokud je nedoprovází průvodce.
Ve vyhlášce č. 137/2004 Sb. o hygienických požadavcích na stravovací služby se řeší vstup do provozovny – zamezení vstupu nepovolaných osob a zvířat do zázemí provozovny s výjimkou vodicího psa nevidomé osoby a psa speciálně vycvičeného pro doprovod osoby s těžkým zdravotním postižením.
Zákon č. 565/1990 Sb. o místních poplatcích uvádí – od poplatku ze psů je osvobozen držitel psa, kterým je osoba nevidomá, bezmocná a osoba s těžkým zdravotním postižením, které byl přiznán III. stupeň mimořádných výhod podle zvláštního právního předpisu.