Gekončíci stále aktuální

Chov gekončíků druhu Eublepharis macularius neztrácí ani po mnoha letech nic ze své atraktivity. Ba právě naopak. Před pětadvaceti lety jsme začínali s chovem klasicky vybarvených zvířat z odchytů, jaké vidíme např. na http://www.terins.cz, a dnes se nestačíme divit pestrobarevné paletě až neskutečně krásných mutací. Stačí se jen podívat po internetu, např. na filmové sekvence http://www.youtube.com/user/thecrestedgecko nebo na zajímavé stránky českých chovatelů http://www.gekoncik-nocni.cz/ a http://www.gekoncici.websnadno.cz/. Gekončík noční je prostě pro teraristy to, co pro exotáře andulka.

Já sám jsem za ta léta chovu vystřídal v teráriích všechny možné druhy zvířat, především pak ještěrů, ale gekončíky, ty chovám stále. Dnes už jen tak ze sportu dvě skupiny nádherných superhypo carottail, viz fotografie, ale nedal bych na tenhle druh prostě dopustit. Gekončíci jsou nenároční, až na úplné mutační novinky i levní a především jsou krásným geneticky experimentálním materiálem, kterému se jen málokterý jiný druh vyrovná.

Pro chov se hodí prakticky jakékoliv nádoby, od plastových boxů, které koupíme v každém obchodním centru, přes různá vysloužilá akvária až po biotopově upravené terarijní nádrže od renomovaných firem. Úplně nejjednodušším chovatelským zařízením je plastová bedna z Ikey, lampička na klips s žárovkou 25 W a miska s vodou. Jako úkryt poslouží jakákoliv krabička s výřezem, jako substrát pak buď trocha písku, nebo noviny či papírové utěrky. Nádrž umístíme v bytových podmínkách a každý večer zvíře (zvířata) porosíme. Ke krmení předkládáme živé cvrčky, šváby a červy druhu Z. morio – tzv. velké moučňáky. Krmení poprášíme vitamíno-minerální směsí.

Pro chov jen tak pro radost nám stačí jeden kus, protože gekončíci jsou v přírodě samotáři a scházejí se jen v době námluv a páření. Nemusíte se tedy bát, že by jedinému gekončíkovi bylo u vás smutno.

Pokud už chcete zvířat víc, ale nehodláte se zabývat množením, pak je dobré pořídit dvě nebo tři samičky přibližně stejné velikosti, ty se spolu lehce sžijí a ve spokojenosti vám vydrží v nádrži o podlahové ploše 50×40 cm i dvacet a více let.

V případě, že se rozhodnete gekončíky odchovávat, pak nepořizujte pár, sameček by samičku doslova utahal, ale kupte rovnou jednoho samce a dvě, tři, či dokonce až pět samic. Pro takto velkou skupinu je ideální rozměr dna ubikace 80×40 cm.
Pro chovatele, který si kupuje gekončíky pro jejich krásu, je dobré, aby si k nim pořídil i biotopové terárium. Můžete si ho koupit už hotové od výrobců, které najdete na iFauně, nebo si ho zařídit sami z holého skleněného terária. Vyřádit se na takové práci dá dokonale, a když se pak díváte do pouštního prostoru s pískovci podobnou zadní stěnou, uschlou větví a několika umělými rostlinami, jste jako v jiném světě. Navíc gekončíci, jakožto noční tvorové, vám pak přinesou nejvíc radosti v podvečerních a večerních hodinách, kdy na ně budete mít po práci nejvíc času. Odvděčí se vám minutami a hodinami klidu a pohody, kterou jinde nenajdete.

Při odchovu mladých je základním předpokladem, kromě chovné skupiny, především inkubátor. Můžete si koupit hotový, nebo si svůj vlastní malý vyrobit ze zakoupeného termostatu RT2, voděodolné nádoby s víkem a topného kabelu 25 W. Kabel uložíte na dno nádoby (starého akvária, plastové bedny, staré mikrovlnky apod.), nad kabel umístíte rošt, na kterém budou vajíčka v uzavřené plastové krabičce s vlhkým vermiculitem, na krabičce pak bude vyvedené čidlo termostatu. Vše propojíte, nastavíte teplotu na 28 °C a hotovo. Při této teplotě se vám budou líhnout gekončíci obou pohlaví přibližně za 56 dní.

Mláďata pak umisťujeme do plastových dóz, které leží na topném kabelu a jsou zařízené obdobně, jako plastová nádrž uváděná výše. Mláďata odchováváme po dvou až čtyřech kusech stejné velikosti, aby se vzájemně neuzurpovala při krmení. Předkládáme jim drobné cvrčky a šváby a pravidelně rosíme. Při dobré péči rychle rostou a dospívají zhruba v deseti měsících. Zde je nutné podotknout, že po vylíhnutí je těžké pohledem určit jak pohlaví, tak i barevnou formu. Pokud nechováte jen jednu barevnou formu v ustálené populaci této barvy, pak se vám až do vybarvení, tedy zhruba v půl roce věku mláďat, ukáže, co jste to vlastně odchovali. Ale nebojte se toho, může jít o docela novou barevnou odchylku, která, pokud bude i genetická – tedy dědičná, bude v chovech po nějakou dobu raritou.

Přejeme vám mnoho úspěchů a především hodně chovatelské radosti.