Krmítko pod Machu Picchu
Samotné archeologické naleziště se nachází asi 100 km severozápadně od města Cusco. Cusco bylo hlavním městem rozsáhlé říše Inků a panovníci jej označovali za „pupek světa“. V patnáctém století bylo největším městem Jižní Ameriky, z Cusca na Machu Picchu se dnes lze dostat železnicí. Cesta vede džunglí Posvátným údolím Inků, podél řeky Urubamby. Klikatí se uprostřed působivé krajiny s příkrými horskými roklemi. Nadmořská výška v chráněné oblasti se pohybuje mezi 6 271 metry (Salcantay, se sněhem stále pokrytým vrcholem) a 1 725 metry (místo, kde řeka Urubamba opouští rezervaci). Celá rezervace je považována za jednu z biologicky nejrozmanitějších oblastí světa. Obrovskou biologickou rozmanitost umožňuje kombinace několika faktorů: veliký počet ekosystémů způsobený hlavně širokým rozpětím nadmořské výšky (4 564 m), které způsobuje výrazné teplotní rozdíly v jednotlivých částech rezervace. Dále vysokými horskými hřebeny, oddělujícími neproniknutelně jednotlivé oblasti a vytvářejícími tak podmínky pro evoluci určitých druhů a poddruhů zvířat, a konečně stálou teplotou a celoroční vysokou vlhkostí v údolích, jež jsou způsobeny vlivem Amazonské pánve. Díky všem těmto faktorům je v rezervaci Machu Picchu, tedy na necelých 33 tisících hektarech, možno spatřit třeba přes 200 druhů orchidejí, přes 700 druhů motýlů a hlavně více než 400 druhů ptáků. Mezi ty nejzajímavější patří určitě národní pták Peru skalňák andský (Rupicola peruviana), dále vlhovec zelený (Psarocolius atrovirens), arasari lesklý (Aulacorhynchus coeruleicinctus), trogon škraboškový (Trogon personatus), momot horský (Momotus aequatorialis), kvesal zlatohlavý (Pharomachrus auriceps), kvesal chocholatý (Pharomachrus antisianus), sojka zelenavá (Cyanocorax yncas) či nádherně zbarvený vousák pestrý (Eubucco versicolor). V rezervaci žije několik druhů tangar, přes dvacet druhů kolibříků, včetně toho největšího (Patagona gigas), a také majestátní kondor andský (Vultur gryphus). Některé z těchto ptačích druhů je možné pozorovat i na Inca trail – tedy během čtyřdenního, asi 40 km dlouhého pochodu stezkou vytyčenou Inky a vedoucí z posvátného údolí Inků (Valle Sacrado de Los Incas) do Machu Picchu. Stezka vede džunglí, horskými úbočími a prochází třemi průsmyky (nejvyšší z nich je v nadmořské výšce 4 198 metrů). Cesta mlžným pralesem a současný pohled na zasněžené vrcholky And jsou nezapomenutelným, avšak časově, fyzicky i finančně poměrně náročným zážitkem. Naprostá většina návštěvníků Machu Picchu přijíždí vlakem (jediné spojení) do vesnice (dnes již spíše turistického městečka) s názvem Machu Picchu Pueblo, odkud pak hned pokračují autobusy vzhůru, do asi osm kilometrů vzdáleného Machu Picchu. Téměř všichni „rychloturisté“ po zhlédnutí tohoto magického, avšak dnes již silně přelidněného místa ještě týž den, plni někdy i rozporuplných zážitků, odjíždějí. Spatřit toto tajuplné místo bez lidí a vychutnat si tak jeho atmosféru je umožněno pouze prvním návštěvníkům za svítání. Ačkoliv se mi to podařilo a do bájného města jsem vstoupil mezi prvními, byl pro mě několikadenní pobyt v městečku pod pevností s indiánskými trhy, útulnými hospůdkami, nočním životem a hlavně nádhernými tropickými zahradami přecházejícími v mlžný prales mnohem větším zážitkem než samotné Ztracené město Inků. V jedné z hotelových zahrad, kam jsme se brzy ráno se dvěma přáteli uchýlili po jedné lehce probdělé noci, jsem si připadal jako v ptačím ráji. V liduprázdné, velmi rozlehlé zahradě, bujně zarostlé vegetací, plné kvetoucích orchidejí, byly nejen pohodlné lavičky, ale u nich i krmítka pro kolibříky. V průběhu necelých dvou hodin se jich na krmítku vystřídaly desítky. Nebylo chvilky, kdy bylo krmítko zcela opuštěné, v některých okamžicích na něm bylo i několik druhů současně … Nakonec se mi podařilo vyfotografovat a snad i určit devět druhů kolibříků. Životem na krmítku jsem byl natolik uchvácen, že na hejno velmi hlučných arating škraboškových, krmících se už notnou chvíli několik metrů nad našimi hlavami, mě museli upozornit až moji dva na lavičkách podřimující kamarádi. „Tak už si ty blbý papoušky konečně vyfoť, ať je můžem odehnat!“
