Čtyřnozí pomocníci na míru Část pátá – asistenční psi
My se tentokrát zaměříme hlavně na asistenční psy pro lidi s tělesným a kombinovaným postižením. Zejména u výcviku psího pomocníka pro klienta s kombinovaným postižením platí, že je pejsek připravován přesně na míru pro svého budoucího pána. Výcvik psů pro osoby s tělesným postižením byl zahájen v USA v 70. letech 20. století, odtud se tato činnost rozšířila do celého světa.
Ve srovnání lidského asistenta s tím psím má ten chlupatý několik výhod, především tu, že nenarušuje klientovo soukromí, nepřenáší na něj svou případnou špatnou náladu, dokáže uspokojit citové potřeby a je s ním po celý den. Nový pán asistenčního psa se díky němu může naučit důslednosti, trpělivosti i pocitu odpovědnosti. Někdy bývá problém najít vhodného psa pro dětského klienta, protože pes je původem smečkové zvíře, a tak uznává jako svého vůdce nejsilnějšího člena smečky, kterým většinou bývá otec rodiny. Takže již při výběru případného adepta na výcvik se snažíme najít takového chlupáče, který přirozeně preferuje společnost dítěte. Asistenti dětí se učí i hodně speciálních cviků, např. přidržování fixů při otevírání nebo zvedání hlavičky, psíci musí být velice jemní.
Trenér musí neustále myslet na to, že osoba, která bude psa používat, má velmi omezené možnosti, jak psa usměrnit. Proto je kladen velký důraz na poslušnost a ovladatelnost, takový pes musí mít výborné přivolání, protože terénní nerovnosti často nedovolují si pro psa „dojet“. Při výcviku se musí asistenční pes naučit nástup a výstup z výtahu, nástup a výstup z dopravních prostředků či cestování na plošině pro vozíčkáře. Základní dovedností je jistě podávání různých předmětů. Důležité a často potřebné věci pojmenujeme, použijeme povel např. „podej mobil“, dalším způsobem je ukázání paží na požadovaný předmět společně s povelem „podej“. Lze použít i laserové ukazovátko a pejsek poté přinese tu věc, na které vidí červenou tečku. Způsob podávání je odlišný dle potřeb klienta. Je možné naučit psa podávat předměty přímo do nastavené ruky, u osob s horším úchopem je vhodné naučit podávat věci na klín. Nejtěžším způsobem je jistě podávání předmětů přímo do úst.
ADEu
V roce 2000 vznikla mezinárodní nezisková organizace Assistance Dogs Europe (ADEu), která sdružuje evropské poskytovatele asistenčních psů. Roku 2004 vydala minimální standardy pro výcvik asistenčních psů obsahující sedmnáct bodů:
Jedná se o minimální standardy, jimiž se musí řídit všechny výcvikové programy pro asistenční psy, které chtějí být přidružené k ADEu. Zmíněných sedmnáct bodů, které jsou volně přeloženy níže, shrnuje minimální požadavky, které jsou kladeny ze strany této organizace jak na klienta, tak na psa, a to při zajištění maximálního welfare obou stran. Šest měsíců je minimální doba, za niž by mělo být dosaženo předpokládaného výsledku, a pes by měl zvládnout všechny fáze tréninku – socializaci, pokročilý trénink a umístění. Výcvik je nutné pečlivě naplánovat, aby se zajistilo, že se každý pes bude učit podle svého optimálního tempa a bude mít dostatečné základy v každém stupni tréninku před tím, než bude přistoupeno k další fázi. Kvalita tréninku psa i klienta je v průběhu programu testována ještě před předáním.
1. Psi musí být pečlivě testováni a prověřeni s ohledem na to, aby byl vybrán jedinec s maximálním potenciálem pro plnění funkce asistenčního psa. Ještě před umístěním pejska k lidem, u nichž má probíhat socializace, se musí důkladně posoudit veškerá rizika.
2. Po svědomitém výběru absolvuje pes socializaci, aby byla zajištěna maximalizace jeho potenciálu, a to buď doma u dobrovolníků, nebo doma u zaměstnance příslušné výcvikové organizace. Tato fáze je průběžně sledována zaměstnanci této organizace, kteří by měli dohlédnout na to, aby tito lidé zajistili adekvátní trénink a akceptovali případné rady. Psi musí poznávat velké množství nových situací. Důležité je i vedení psa k poslušnosti, a to doma i venku, na vodítku i bez vodítka. V průběhu výcviku jsou pořizovány záznamy, kde se detailně popisují psí pokroky.
3. V případě, že klient má vlastního psa, je nezbytné tohoto psa ještě před zahájením pokročilého výcviku ze všech shora zmiňovaných hledisek důkladně posoudit. Je třeba také samozřejmě zajistit, aby i tento pejsek prošel správnou socializací.
4. Psi musí projít podrobným lékařským vyšetřením, zejména aby se zhodnotilo, zda pes nemá nějaké psychické problémy, které by mohly vést k různým potížím při vykonávání práce asistenčního psa. V zemích, kde je to běžné, musí být rovněž každý pes před předáním vykastrován.
5. Po přechodu ze socializační fáze k fázi pokročilého tréninku bude u každého psa určen potencionální klient s ohledem na jeho individuální potřeby. Tento proces výběru neprobíhá u vlastních psů klientů.
6. Pejsci jsou od tohoto okamžiku cvičeni pro individuální potřeby klienta, kterému budou určeni. Tyto požadavky budou s klientem projednány v pohovoru. Během výcviku se totiž již musí zohlednit i faktory, jako jsou klientovy zvyky, schopnosti, používání veřejné dopravy atd.
7. Psi jsou buď cvičeni hlasem (slovními povely), a/nebo posunkovými povely, které odpovídají následujícím příkazům: sednout, lehnout, vstát, zůstat, přivolání.
8. Cvičení chlupáči musí prokázat zejména následující schopnosti: neagresivita, nekousavost, nevrčení, nežebrání, nesmí nevhodně štěkat, skákat na cizí lidi či je očichávat.
9. Psi musejí být cvičeni k vykonávání alespoň třech různých funkčních asistenčních úkolů, které zvýší klientovu samostatnost.
10. Klienti musejí dostat během předávání veškeré instrukce k péči o psa. Čtyřnozí pomocníci mohou být umístěni ve výcvikovém středisku, doma u klienta nebo se kombinují obě možnosti. Ke konci předávání musí být nový pán schopný správně chválit, motivovat a cvičit psa, stejně tak se o něj starat, trénovat asistenční úkoly, kontrolovat psa a podporovat jeho schopnosti. Během předávání doprovází klienta a psa trenér za účelem cvičení na veřejných místech, včetně obchodů a restaurací. Trenér také doprovází tým na setkání s veterinářem, a kde je to třeba, tam zprostředkuje setkání v práci klienta. Všichni noví majitelé musejí být vedeni k tomu, aby si byli vědomi svých povinností, tak jak vyplývají z minimálních standardů pro předávání asistenčních psů, a cvičili v souladu s nimi.
11. Tréninkový program vyžaduje od klienta, aby jednou měsíčně zpracoval zprávu o pokroku psa, a to po dobu prvních šesti měsíců následujících po předání. V průběhu 12 až 18 měsíců před předáním a poté každoročně dochází k osobnímu kontaktu proškoleným personálem nebo dobrovolníky. Program bude nabízet další pomoc a rady podle toho, jak to bude potřebné.
12. Před předáním musí být všechny týmy testovány v mnoha oblastech:
– welfare a zdraví psa,
– výcvikové úkoly týkající se přímo konkrétní práce asistenčního psa,
– poslušnost, na vodítku i bez vodítka,
– veřejně akceptovatelné chování,
– zlepšení kvality života klienta.
Standardy shora uvedených testů musí být schváleny ADEu.
13. K identifikaci plně způsobilého asistenčního psa slouží laminovaná ID karta s fotkou psa i klienta a jména obou. Na veřejnosti musí být pejsek zřetelně identifikovatelný jako asistenční.
14. Trenéři musí prokázat znalosti postižení klienta, se kterým pracují, stejně jako jeho aktuálního zdravotního stavu. Rovněž by měli být seznámeni s ostatními problémy souvisejícími se specifickými potřebami a požadavky lidí s postižením.
15. Předání psa musí být v souladu s minimálními požadavky ADEu pro předávání asistenčních psů.
16. Všechny tréninkové programy musí mít jasně popsané postupy pro testování psů, resp. celého týmu (po celou dobu, co pejsek pracuje jako asistenční) s ohledem na následující oblasti:
– welfare a zdraví psa,
– výcvikové úkoly týkající se přímo konkrétní práce asistenčního psa,
– poslušnost, na vodítku i bez vodítka,
– veřejně akceptovatelné chování,
– trvalé zlepšení kvality života klienta.
Standardy shora uvedených testů musí být schváleny ADEu.
17. ID karta jakéhokoli psa (i již předaného) může být odejmuta v případě, že selžou ve splnění správných standardů a pokud všechny opakované zkoušky budou neúspěšné.
Legislativa
Na výcvik asistenčních psů (vyjma vodicích) stát nepřispívá, a tak je hrazen z dotačního a grantového řízení, sponzorských darů, z prostředků veřejných sbírek či výtěžků ziskových aktivit (např. pořádání benefičních akcí, prodej reklamních předmětů, dárcovské SMS apod.). Ani příspěvek na krmivo pro psa ve výši 800 Kč měsíčně se na tyto psy nevztahuje. Ministerstvo práce a sociálních věcí však poskytuje dotace na sociální služby organizacím, které čtyřnohé pomocníky cvičí.
Ve vyhlášce č. 137/2004 Sb. o hygienických požadavcích na stravovací služby je vyřešen vstup do provozoven – zamezení vstupu nepovolaných osob a zvířat do zázemí provozovny s výjimkou vodicího psa nevidomé osoby a psa speciálně vycvičeného pro doprovod osoby s těžkým zdravotním postižením. Vstup do ostatních veřejných prostorů (školy, úřady, nemocnice apod.) negarantuje žádný právní předpis, takže to je potom na dohodě se zástupci příslušné organizace.
V zákoně č. 565/1990 Sb. o místních poplatcích je uvedeno, že od poplatku ze psů je osvobozen držitel psa, kterým je osoba nevidomá, bezmocná a osoba s těžkým zdravotním postižením, které byl přiznán III. stupeň mimořádných výhod (průkaz ZTP/P) podle zvláštního právního předpisu.
