Křepelka korunkatá ohrožená v přírodě i v zajetí
Tento monotypický druh křepelky se vyskytuje na Malajském poloostrově, Sumatře a Borneu, kde obývá spodní část pralesa. Celý den se zdržuje výhradně na zemi, noc tráví ve větvích stromů ve výšce několika metrů. Křepelka korunkatá se živí zejména plody spadanými na zem (často zbytky odhozenými opicemi a ptáky), hmyzem a měkkýši (často v blízkosti divokých prasat) a různými semínky. Potravu sbírá výhradně na zemi. Při hledání potravy zem rozhrabává vždy pouze jednou končetinou, což působí komicky. Ve své domovině díky rozsáhlé těžbě dřeva v pralesích začíná být ohroženým druhem a hojněji se vyskytuje již jen v národních parcích – Taman Negara na Malajském poloostrově, Gunung Mulu v Sarawaku a Gunungh Leuser na severní Sumatře. Zatímco ještě před několika lety bylo možné křepelky korunkaté běžně spatřit v mnoha evropských zoologických zahradách i v soukromých chovech, dnes klesají jejich počty i v zajetí. Křepelky korunkaté jsou poměrně nároční chovanci a jejich nároky na teplotu a vysokou vlhkost prostředí jsou nezbytné zejména pro zdárný průběh přirozeného hnízdění. Většina chovatelů v Evropě však právě toto svým chovným párům z ekonomických důvodů neumožní. Křepelky jsou chovány v klecích, často i na roštech a vejce jsou jim odebírána do líhní. Mláďata, která nevychovávají rodiče, jsou však často méně životaschopná a nenaučí se zahřívat a krmit své potomky při případném dalším přirozeném hnízdění. To je kromě správné teploty a vlhkosti pro život kuřat v prvních týdnech života určující. Toto je hlavní důvod, proč se stále méně daří přirozené (= normální!) odchovy. Ptáci z odchytu se dnes ve voliérách téměř nevyskytují a potomci ptáků chovaných po několik generací jen pro snůšku vajec degenerují. Úspěšné odchovy pod rodičovským párem jsou dnes ojedinělé. Pozorování jakéhokoliv rodičovského páru při odchovu mláďat by mělo být pro chovatele tím největším zážitkem a takto odchované mládě tím největším chovatelským úspěchem. Nejinak je tomu i u křepelek korunkatých. Rodičovský pár si nejprve společnými silami (sameček přináší stavební materiál, samička buduje) postaví na zemí kulovité hnízdo s malým otvorem. Po snůšce 4 až 6 matně bílých kulovitých vajíček se samička v hnízdě zcela zamaskuje. Rodiče se na hnízdě nestřídají, sedí pouze samička, která čas od času hnízdo opouští, nebo jí potravu přináší sameček. Asi po 16 až 18 dnech se líhnou velmi čilá kuřátka, která se s rodičovským párem okamžitě vydávají hledat potravu. Oba rodiče mláďata krmí nasbíranou potravou přímo do zobáku, nebo jim ji předkládají na zem. V tomto období pár ve větším množství vyhledává hmyz a sameček jej pozorně předkládá mláďatům i samičce. Samička s mláďaty se ještě několik týdnů vrací několikrát denně a vždy na noc do hnízda. Kromě hnízda základního si pár v této době vybuduje 1 až 2 hnízda záložní, ve kterých samička s mláďaty několikrát za den odpočívá. Sameček se vždy (kromě noci, kdy je ve větvích stromů) zdržuje v těsné blízkosti hnízda. Takto se mláďata s rodiči zdržují 2 až 3 měsíce.
Domnívám se, že cílem každého chovatele by měla být snaha o odchov mláďat přirozenou cestou. V některých případech to z různých důvodů není možné a pak je třeba přistoupit k odchovu umělému. Ten by se však neměl uskutečňovat prvoplánově, jen za účelem zisku z prodeje více odchovaných mláďat. Je zřejmé, že u některých druhů ptáků je odchov pod rodiči o mnoho složitější než odchov umělý a počty takto odchovaných mláďat jsou výrazně nižší. Tato mláďata jsou však z chovatelského hlediska mnohem cennější.
