Babo raď! Když kočka ignoruje záchod
Úvodem
Je to tím, že kočka s námi pomocí vyměšování komunikuje, má potřebu nám něco sdělit. Vymočení nebo vykálení na místa, která nám připadají nepatřičná, může být výrazem silného znepokojení, strachu, úzkosti, bolesti, prosbou o pomoc nebo známkou závažného onemocnění. Ovšem většina majitelů koček dojde k závěru, že jejich micina je s prominutím prase, že je prostě hloupá nebo líná jít na svou bedýnku, nebo je to výraz jejího vzdoru či msty – dělá to naschvál. Proto se snaží ji potrestat. Obvykle tím, že jí přistrčí nos k moči nebo k výkalům a důkladně jí naplácají. Pak jsou ještě nějakou dobu ve střehu, stále kočku hlídají, hrozí prstem, připomínají incident. Nebývá to nic platné, spíše naopak. Kočka znervózní a může začít páchat ještě další přestupky proti dobrým mravům.
Osvícení majitelé koček jsou nad fyzické tresty i výčitky povzneseni, ale ani jim není milé počůrané křeslo nebo postel, a tak usilovně přemýšlejí o příčině takto nepřístojného chování jinak milé a přítulné kočičky. Jenže i když zahájí vpravdě detektivní pátrání, vžívají se do myšlenkových pochodů kočky a zkoumají její zjevné i skryté pohnutky, ne vždy se jim podaří rozluštit význam voňavých vzkazů a stížností. I já mám v šanonech u několika kočičích pacientů v kolonce „Diagnóza“ velký otazník. Někdy ho mohu po čase přepsat, když se kočka rozhodne své tajemství vyjevit názorněji a majitel mne o tom zpraví, jindy stanovím tzv. pravděpodobnou diagnózu, doporučím pár opatření a podle reakce kočky diagnózu i léčbu upřesňuji.
Pokud patříte k té druhé skupině majitelů koček nebo jste ještě v první a chcete něco změnit, nahlédněte do následujícího výčtu nejpravděpodobnějších příčin kočičí nečistotnosti. Třeba vám pomůže se v tomto choulostivém problému trochu zorientovat.
Obvyklé důvody
Málo záchodů
Některé kočky nemají s opakovaným používáním záchodu problém, jiné nejdou podruhé ani na svůj vlastní záchod, natož na takový, který už použila jiná kočka. Možná se štítí hrabat ve znečištěném stelivu, ale spíše respektují moč a výkaly jiné kočky jako pachové značky a nechtějí narušit cizí území. Ve skupině koček se může vyskytnout i nefalšovaná šikana, kdy jedna kočka více či méně nápadně brání ostatním v přístupu ke strategicky důležitým místům, což záchod bezesporu je. Jeden dva záchody uhlídá, se čtyřmi už to bude mít těžší. Proto tam, kde žije více koček, je třeba mít také více záchodů. Zlaté pravidlo říká: Pro každou kočku jeden záchod plus alespoň jeden navíc. Tohle pravidlo je dobré si vštípit dříve, než si do svého 1+1 přinesete čtyři čičiny, z toho dvě březí. Argument, že více než jeden záchod se tam nevejde, vám nebude nic platný.
Špatně vybrané místo pro záchod
Kočičí záchod by rozhodně měl stát na klidném místě, kudy neběhají děti a nechodí návštěvy. Vhodná je koupelna nebo WC, ale kočka tam musí mít stálý přístup. Trvale otevřené dveře do těchto částí bytu nepůsobí dobře, a stále běhat a kontrolovat, zda manžel, děti nebo tchyně omylem (nebo snad schválně?!) dveře nezavřeli, je vysilující. Takže nejlepší je vyříznout do spodní části dveří dostatečně prostorný otvor, kterým se kočka může protáhnout. Počítejte s tím, že vaše malé koťátko brzy dosáhne zhruba čtyřnásobné výšky i šířky, a pokud hodláte založit chov, musí se jednou otvorem prosoukat i mamina s plným bříškem koťat těsně před porodem. Esteticky lépe než pouhá díra ve dveřích působí kočičí dvířka. Ale nezapomeňte s nimi kočku naučit zacházet. Vypadá to jednoduše: nadzvednout hlavou klapku a prolézt dírou. Ale některé kočky chápou pomaleji, a střídavě na jedné nebo na druhé straně uvíznou a nevědí kudy. Setkala jsem se i s kočkami, které tento jednoduchý systém nepochopily vůbec nikdy, nebo se aspoň tak tvářily. Pokud máte právě takovou micku, nezoufejte a natrvalo zvedněte nebo odstraňte klapku. I tak vypadají dveře lépe než jen s proříznutou dírou.
V blízkosti kočičího záchodu by neměly být misky s vodou a jídlem, pro ty najděte jiné dobře přístupné místo. Nad záchodem nesmí také viset nic, co by mohlo na kočku spadnout. Ani postříkání sprchou nebo vyděšení fénem během vykonávání kočičí potřeby není nic příjemného a takto „nebezpečnému“ záchodku se pak kočka může začít vyhýbat.
Nevyhovující velikost a tvar záchodu
I kočky chtějí mít na záchodě své pohodlíčko. Ideální kočičí záchod by měl být dlouhý zhruba jako 1,5 kočky na délku a široký tak, jak je kočka dlouhá, to znamená, aby se na šířku záchodu pohodlně vešla stojící kočka. Takových záchodků není na trhu mnoho, většina je podstatně menších. Kočky se obvykle dokážou hravě přizpůsobit, dovedně balancují na okraji a přitom se většinou se svým produktem trefí na správnou stranu, tedy dovnitř záchodu. Dokonce jsou schopny se naučit chodit i na běžný lidský záchod. K nácviku takového úkonu slouží speciální kočičí záchodové trenažéry. Pokud však má kočka nějaké zdravotní postižení, zvláště ortopedické, popřípadě už je starší a není tak ohebná, může mít problém se na malý záchod vejít. Stejně tak jí nebudou vyhovovat ostré hrany a dá přednost záchodku oválnému nebo kulatému. Totéž platí pro vysoké okraje - staré nebo hůře pohyblivé kočky uvítají nižší záchod, nebo alespoň snížený vstup do něho, i když vám tím vznikne nepříjemná povinnost zametat rozházené stelivo.
Jsou kočky, které vyloženě stojí o to, aby svůj pobyt na záchodě s někým sdílely, takže se rády přidají, když právě trůníte v oné místnosti i vy. Pro takové je ideální otevřený záchod, aby měly možnost stále komunikovat. Jiné jsou zase tak stydlivé, že čekají, až bude doma úplný klid a nikdo na dohled. Pro ty je vhodný záchod s krytem. Kocouři rádi močí vstoje na svislé plochy, zvláště ti nekastrovaní. Jejich penis směřuje dozadu, a tak nemusí zvedat nohu jako psi, stačí si stoupnout zadkem ke stěně a vystříknout moč za sebe. Takže zvláště tam, kde žije nekastrovaný kocour, by měl být alespoň jeden záchod vyšší, tak aby stojící kocour počůral stěnu svého záchodu, nikoli vašeho.
Nevhodné stelivo
Na trhu je dnes dostatečný výběr steliv. Přesto, nebo právě proto, někdy není snadné trefit to správné. Může se stát, že stelivu, které by vyhovovalo nám (nepáchne, neroznáší se po bytě, nepráší, nemusí se moc často vyměňovat), se kočka zdálky vyhne a vyčůrá se do bot, nebo sice má snahu použít záchod, ale balancuje pouze na okraji a své produkty umístí vedle. Moč zatečená pod záchodkem pak pěkně provoní koupelnu, a když se to opakuje každý den, máme kočičku fakt rádi. Doporučuji tedy vyzkoušet pár steliv různého složení, konzistence a hrubosti a vybrat takové, které bude vyhovovat kočce. Pak se dá případně zkusit pomaličku přidávat do kočkou preferovaného steliva to, které považujeme za ideální my, a věřit, že ji časem přesvědčíme.
Někdy jsou kočičí představy o ideálním stelivu opravdu zvláštní. Jedna z mých kočičích pacientek po osvojení z útulku vůbec nechodila na záchod, ale počůrala kdejaký papír na stole od novin po knížky. Když jsme jí prostřeli do záchodku noviny, od prvního dne ho začala radostně používat, a to téměř spolehlivě. Jen dlouho nikde nesměla zůstat zapomenutá otevřená knížka nebo nedejbože úřední lejstra či pracovní dokumenty. To byla pořád zajímavější „steliva“ než noviny v záchodě.
Pozor je třeba dát na hrubší steliva u koček s choulostivými nebo nemocnými tlapkami nebo u koček starých, a na steliva parfémovaná, která mohou odradit kočky s příliš jemným čichem.
Nevyčištěný záchod
Neberte jako dogma doporučení výrobce steliva, ale přizpůsobte frekvenci čištění potřebám vaší kočky. Z hrudkujícího steliva odstraňujte hrudky a výkaly průběžně, alespoň dvakrát denně. Kompletní výměna steliva je pak nutná zhruba jednou za dva týdny. Ostatní steliva se vyměňují podle jejich nasáklivosti a schopnosti pohlcovat pach. Záchod vymývejte teplou vodou a běžným saponátovým prostředkem. Není dobré používat ostře páchnoucí (vonící) úklidové přípravky a už vůbec ne takové, které obsahují čpavek.
Onemocnění močových cest, průjem nebo zácpa
Právě probíhající onemocnění močového nebo zažívacího traktu a s ním související bolest, křeče, nadýmání a nepříjemné pocity při močení či kálení mohou způsobit přímo panickou snahu kočky vyhnout se místům, kde trpí. Hledá k vykonání potřeby jiná, netradiční místa, která se co nejméně podobají původnímu záchodu. Samozřejmě prvním opatřením v takovém případě musí být návštěva veterinárního lékaře a adekvátní léčba. Někdy ale kočka velkým obloukem obchází záchod i po uzdravení. Pak je potřeba nabídnout jí jiný, co nejméně podobný tomu, na kterém se tolik trápila.
Značkování
Vyměšování slouží kočkám zároveň jako komunikační prostředek k dorozumívání s ostatními kočkami. V moči i ve výkalech jsou totiž obsaženy jednak specifické pachové látky typické pro kočky jako druh, ale také individuální pachy charakterizující konkrétního jednotlivce. Nejvýrazněji páchne moč nekastrovaných kocourů a ti toho řádně využívají k označení svého území. Kocouři často značkují své teritorium také trusem. Zatímco kočky své produkty pečlivě zahrabávají a pak kontrolují čichem, zda jsou dobře schované, kocouři je naopak někdy úmyslně umísťují tam, kde na ně všichni určitě narazí, a zahrabávání jakoby ledabyle naznačí, aby v okolí ulpěl ještě pach z jejich tlapek. Tam jsou další pachové žlázky, jejichž sekret ulpívá také na předmětech, které kočky škrábou. Jiné drobné žlázky produkující feromony mají kočky na bradě a na tvářích. Těmi si označují místa, předměty a osoby či zvířata, která se jim líbí. Takže když se vám kočka vydatně otírá hlavičkou o nohy či o jinou část těla, je to vlastně velká pocta – vy jste ten nebo ta, s kým je jí dobře.
Značkování močí není jen doménou nekastrovaných kocourů. Při pocitu nejistoty nebo ohrožení teritoria značkují i kastráti nebo kočky samičího pohlaví.
Nervozita ze změn
Kočky mají rády v bytě svůj pořádek. Vědí, kde se najíst, kde se schovat, odkud nenápadně pozorovat návštěvu, jak mít dokonalý přehled o veškerém dění v domácnosti. Sice uvítají drobné změny, jako třeba přinesení nové papírové krabice nebo kytice do vázy, ale nová pohovka nebo dokonce nový nábytek v celém pokoji, to už může být problém. A což teprve malování, výměna oken, stěhování! Spousta koček nelibě nese, když najdou zavřené dveře do místnosti, kam dosud volně směly. Velké znepokojení vyvolá nový paniččin partner a úplnou katastrofou může být narození miminka a všechen ten rozruch kolem. Nervózní kočky většinou močí častěji a občas se netrefí na záchod. Některé se dostávají zpátky do pohody jen velmi pomalu.
Výčitka
Kočky si velmi potrpí na pravidelné rituály. Mají docela přesné vnitřní hodiny a dožadují se svého přídělu jídla, mazlení, her nebo společného sledování televize a přitulení v naší posteli vždy v určitou dobu. Vůbec nejsou rády, když se zdržíme v práci, přivedeme si hosty nebo odjedeme na služební cestu, na víkend či na dovolenou. Také se jim nemusí líbit procházka venku, návštěva veterináře nebo pobyt na výstavě. Aby nám bylo naprosto jasné, že takovou věc už víckrát kočce dělat nemáme, „napíše“ nám to na místo, kde to zaručeně najdeme – na pohovku, do postele, nebo také na klávesnici počítače nebo na mikrovlnku. Naší obvyklou reakcí je křik a prohánění kočky, čímž jí poskytneme jen další důvod k němé výčitce.
Chronický stres
Dlouhodobé nebo dokonce trvalé vystavení kočky nevyhovujícím životním podmínkám (hladovění, nuda, dlouhá samota, velké množství koček na malém prostoru, hluk, pronásledování dětmi nebo psem …) může vést k úplné ztrátě čistotnosti. V takovýchto smutných případech pomůže radikální změna prostředí (klid, zvětšení a zpestření životního prostoru), odpovídající množství kvalitního krmení, vlídné zacházení a dostatek času věnovaného kočce, a samozřejmě pár čistých a vhodně umístěných toalet.
(Z knížky MVDr. Hany Žertové, Babo raď - Když kočka ignoruje záchod.)
