Kůň v pohodě Díl 1.: Úvod aneb pro pohodu koně musíme něco udělat

Dnešním dílem bych na stránkách Fauny ráda začala nový seriál o koních. O koních, kteří jsou v pohodě. Uznávám, že je to velmi zavádějící téma a trochu zavání polidšťováním. Pevně doufám, že tomu tak nebude. Seriál má být totiž o koních, jejichž majitelé se rozhodli myslet ve všech směrech především na koňské potřeby a požadavky; tito majitelé totiž vědí, že kůň, který má ze svého pohledu vše, co instinktivně i vědomě potřebuje, bude nejen zdravý a levnější na „provoz“, ale bude také poslušnější, ovladatelnější a ochotnější pracovat pro člověka. Kůň, který je v pohodě, je totiž obvykle i koněm bezproblémovým. A kdo by nechtěl mít bezproblémového koně? Myslím, že každý. Kdokoli proto může v následujících řádcích najít staré známé pravdy, ale i nové nápady a poznatky, které jeho přístup ke koním posunou vpřed.

Třetí tisíciletí, aspoň jeho začátek, je do jisté míry ve znamení snahy člověka o pochopení pravé podstaty zvířat. Ve znamení lepšího chápání jejich welfare, etologie, celostního přístupu k jejich zdraví, ale ve znamení snahy o co nepřirozenější a nejlogičtější postupy učení a výcviku. Koně moderně smýšlejících lidí jsou skutečně častěji v pohodě, bez ohledu na to, zda slouží jen k courání po lesích nebo k výkonnostnímu sportu. Toho všeho bych se chtěla v seriálu dotknout. Byla bych ráda, kdyby ti, kteří si ho přečtou, získali jakýsi vědomostní základ toho, co mohou po svém koni chtít, co mu mají poskytnout a co odepřít. Odměnou jim bude zdravý, spokojený a ochotný kůň a oni na tom budou mít svůj vlastní podíl.

Bilance na začátek: co nám dá kůň a co mu musíme dát my
Když jsem byla základní školou povinná, žila jsem v příjemném ovlivnění hlavními hrdiny „koňských pohádek“. Skutečně, mám na mysli třeba Černého Bleska, divokého koníka Ryna, ale i Hatátitlu a Ilčiho z „mayovek“ a mnohé další. Tito koně byli věrní jako pes, chránili své pánečky na zemi i pod sedlem, přiběhli na zapískání a poslouchali na myšlenky. Samozřejmě jsem toužila vlastnit koně podobných kvalit. Jak jsem dospívala a získávala praktické zkušenosti z jezdeckých oddílů, začala jsem s lítostí chápat, že kůň je normální zvíře, větší a nevěrnější, než pes. A když jsem si koupila svého první koně, uvědomila jsem si další neotřesitelnou pravdu: jakýho si ho uděláš (koně), takovýho ho máš! Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Koně jsou nesmírně vnímavá a citlivá zvířata a jejich podstata je velmi odlišná od podstaty člověka (a třeba i onoho psa). Pokud chce mít člověk „věrného a oddaného“ koně, obvykle si ho k tomu nevychová sám a instinktivně. S lidským přístupem vychováte dítě, možná i psa, ale ne koně. Toho jen zkazíte. Rozmazlíte nebo zlomíte. Někdy z něho dokonce vyrobíte nebezpečnou potvoru.

Ale pokud chcete vychovat – a udržet! – koně skutečně charakterního, ovladatelného a ochotného, musíte se prostě nabiflovat úplně jiné systémy myšlení, logiky a pohybových návyků. Musíte zabřednout do etologie, historie i geologie výskytu koní, musíte pochopit základní obecné principy učení platného pro většinu savců (včetně lidí), musíte ovládnout trochu pedagogiky a didaktiky, musíte mít přehled o anatomii a fyziologii koní, musíte si ujasnit některé biomechanické zákonitosti jejich pohybu a v neposlední řadě musíte pracovat i na sobě! Musíte se naučit ovládat své tělo, mysl i emoce, musíte si rozvinout empatii a cit, musíte se naučit jednat logicky, pracovat systematicky, postupovat plánovitě, ale přitom dokázat reagovat okamžitě, musíte umět vyhodnotit jakoukoli situaci a dát kdykoli koni zpětnou vazbu – ať už v podobě přiměřené pochvaly nebo trestu. Je toho moc? Máte strach, že to nezvládnete? Tak se aspoň pokuste! Můžu říct, že koně dokážou hodně odpustit a pokud už nejsou předtím zkažení, většinou zvládnou i vaše postupy stylem pokusu a omylu – pokud při nich nechybujete silně a příliš často.

Musíte si jen neustále opakovat jako modlitbu:
S koněm budu vždy jednat bez negativních emocí, spravedlivě, velmi trpělivě a hlavně důsledně. Zajistím mu maximální možné splnění jeho přirozených potřeb po zbytek času, který s ním nepracuji.

A jsme u toho: mít pohodového koně, to je vlastně obchod. My po koni chceme poměrně vysokou „oddanost“ po dobu, kdy jsme s ním. Chceme, aby se vzdal svých přirozených instinktů, aby se nejenže nebál nechat na sebe šahat, dokonce i sednout, ale aby si nechal diktovat, kam půjde a jak, přestože to vůbec pro něho není v tuto chvíli žádoucí. Aby se nebál věcí, které mu přirozeně nahánějí strach, aby se učil činnosti, které by v přírodě nikdy nevyužil nebo které by ho v přírodě dokonce „zdiskreditovaly“. Aby dělal něco, co mu může způsobovat jisté nepohodlí nebo ho dokonce poškozovat. Prostě aby na tuto chvíli přestal být skutečným koněm a stal se našima nohama (pokud mám na mysli koně jezdeckého) či naší živou hračkou (a to doslova). Ne, koně nemají přirozenou potřebu či touhu „si hrát“, skákat, předbíhat se, „tančit“ nebo dělat jiné vylomeniny. To je touha nás lidí!

Pokud chceme, aby nám toto vše kůň dal, musíme dát něco na oplátku my jemu: Po dobu, kdy s ním nepracujeme, ho musíme vrátit do stavu, kdy je skutečně koněm. Musíme mu dopřát život plný volného prostoru a koňských kamarádů (to není polidšťování, kůň potřebuje mít po boku nejen nějaké členy stejného živočišného druhu, ale i koně, s nimiž je mu dobře), vhodnou stravu, která mu zajistí nejen dobré trávení, ale i přirozenou pracovní náplň dne. Musíme se postarat o to, aby netrpěl zdravotními problémy a vyrovnat nedostatky, které způsobuje domestikace (postarat se o nerovnoměrně otíraný chrup, ochozená kopyta apod.). Jenže to není vše! Aby se nás kůň nebál, musíme se k němu srozumitelně chovat a správně s ním jednat, musíme ho naučit základní úkony potřebné k vykonávání „práce“, kterou po něm chceme. A musíme ho k té práci správně připravit: dokázat ho správně natrénovat a vycvičit, správně mu pak „říkat“, co po něm chceme.

Kůň, pro kterého jsme kdykoli čitelní, který je zdravý a který tráví většinu dne jemu instinktivně příjemným způsobem, je kůň v pohodě. A o tom bych ráda v tomto seriálu napsala něco víc. Nabízejí se tedy tato témata:
– ustájení a management odpovídající přirozeným potřebám koně
– chování člověka ke koni a manipulace s ním
– základní výchova koně a základní „slůvka“ vzájemné komunikace
– principy správného tréninku a výcviku koně
– rozpoznání a řešení příznaků „nepohody“.

A než se začnu zabývat prvním – podle mě nejdůležitějším – bodem budování a udržování pohody koně, ráda bych zmínila jednu myšlenku MUDr. Karola Hollého, která mi utkvěla pro svoji upřímnou pravdivost v hlavě: „Kůň není nás partner, ale náš otrok. I otrokář však může být dobrý.“ Pokud si pořídíte koně, jste zcela pánem nad jeho životem, a to doslova. Ten kůň je pouhou hříčkou ve vašich rukách a jeho úkolem je plnit vaše přání a potřeby, ať jsou jakékoli. Místo romantických a zcela zavádějících snů a představ, jak jste se svým koněm „jedna duše“, zapracujte raději na tom, abyste mu zajistili život příjemný a aby vaše přání a potřeby zohledňovaly přání a potřeby jeho.

Není krásnějšího pohledu na koně než ten, kdy od vás kůň po ježdění vesele odchází na pastvinu za svými koňskými kamarády!