Neobvyklé hnízdění andulek
Moje andulky chovám ve vnitřní voliéře, kde mají poměrně stálé klima. Vybavení voliéry je standardní – několik bidel v různé výšce, krmítka, napáječky a hnízdní budky. Všechny budky jsou stejně velké, umístěné ve stejné výšce v horní třetině výšky voliéry. Také dávám vždy o jednu budku více, než je párů, aby se mezi sebou samice nehádaly a ve voliéře vládl větší klid při hnízdění. Po umístění budek do voliéry před hnízdní sezónou vždy jako první obsadí budky starší samice (většinou ty budky, které jsou na stejném místě jako loni), a až po nich si vybírají svá obydlí i samičky mladší, které hnízdí daný rok poprvé v životě. Jinak tomu nebylo ani letos. Všechny starší samice, které už někdy vyvedly mladé, měly druhý den po umístění budek naprosto jasno v tom, která z nich je právě ta jejich, jen ty mladší ještě stále váhaly v tom, kterou budku si vybrat. Do týdne však i tyto váhající kusy zabraly svá místa a všechny samice začínaly postupně klást svá první vajíčka. Jen jedna z mladých samiček se stále ne a ne rozhodnout, kterou budku si vybrat.
Po pečlivějším pozorování jsem si všiml, že stále nápadněji obchází kolem budky, kterou jsem měl uloženou v rohu na dně voliéry. Byla to budka, která se již nevešla na polici, na které byly umístěny všechny ostatní. A protože jedna budka navíc už ve voliéře byla, uložil jsem tuhle do kouta dnem vzhůru pro chvíli, až přijde vhod. Ani ve snu mě však nenapadlo, že by se některé samičce mohla zalíbit natolik, že by v ní chtěla vyvést potomstvo. Uběhl asi týden od chvíle, kdy jsem si poprvé všiml nápadného ohledávání této budky onou nerozhodnou samičkou, když jsem ze zvědavosti budku nadzvedl a k mému překvapení jsem pod ní nalezl ukryté jedno sněhobílé vajíčko. Na dně voliéry je však vrstva hoblin a pod ní dlažba. V budce, která neměla strop a byla otočená dnem vzhůru, se tedy samička ve snaze vytvořit si hnízdní důlek prohrabala až na dlažbu, která by svým chladem nijak nepřispěla ke zdárné inkubaci případných zárodků ve vajíčkách. V prostoru, na kterém se nacházela budka, jsem tedy na podlahu pod vrstvu hoblin umístil ještě papírovou lepenku, která spolehlivě splnila úlohu izolantu, který odolal i následným interiérovým úpravám ze strany samičky a její představě o vzhledu hnízdní kotlinky. Opatrně jsem poté budku vrátil zpět do původní polohy a vyčkával, co se bude dít dál. Samička nakladla postupně snůšku pěti vajíček a po čase již bylo patrné, že všech pět je oplozených. Nyní nezbývalo než čekat na dobu, kdy se z vajíček začnou klubat malá holátka.
A opravdu. Po uplynutí inkubační doby se začala klubat mláďata. První tři se vyklubala zaráz, další dvě ve dvoudenních intervalech, tak jak postupně samička snášela poslední vajíčka. Jedno z mláďat bohužel po několika dnech uhynulo, ale ostatním čtyřem mláďatům se dařilo dobře a po měsíci začala jedno po druhém opouštět budku.
Abych celý příběh o tomto neobvyklém hnízdění dovedl do úplnosti, musím ještě doplnit, že ačkoliv jsem měl ve voliéře umístěno devět samic a devět samců, tato samice mláďata vychovala zcela sama. Nebyla v páru se žádným ze samců. Na začátku hnízdní sezóny byly starší páry sestavené již z předchozích let a mladé se spárovaly těsně před hnízděním. Jeden z mladých samců však neprojevoval zájem o žádnou z mladých samiček. A po spárování všech ostatních mladých ptáků zbyla tato samička právě k němu „do počtu“. Rozhodl jsem se tedy ponechat hejno tak trochu vlastnímu osudu a v tomto případě se to osvědčilo. Přestože tato samička plnila úlohu oné, u andulek nechvalně proslavené, „liché samice v hejnu“, hnízdění i u všech ostatních párů proběhlo naprosto bez problémů.
V době, kdy píšu tyto řádky, má už naše samička ve stejné budce novou snůšku pěti vajec a opět zcela samostatně na této snůšce poctivě sedí. A já se už opravdu těším na další zážitky s touto bezesporu svéráznou samičkou Andulky vlnkované, druhu, o kterém si často myslíme, že nás už nemá čím překvapit.
