Současná situace v plemenech králíků

Chov čistokrevných králíků má v naší zemi dlouhou tradici. Následující kratší seriál tedy bude věnován nově vzniklým či vznikajícím plemenům králíků. Čistokrevná plemena králíků, jak je známe v současnosti, prošla a prochází neustálým vývojem. Některá plemena jsou stará desítky let, u jiných se uvažuje o jejich prvních předcích dokonce v řádu staletí. Nicméně drtivá většina současných plemen králíků byla výrazněji prošlechtěna až v průběhu minulého století, kdy se jim dala zřetelnější forma.

Krátce úvodem k problematice
U nás se s výraznějším chovem a zušlechťováním začalo přibližně na počátku 20. století, kdy začaly vznikat první králíkářské spolky. Některé z nich se zakládaly již před rokem 1900, ale většina spolků vznikala právě až po přelomu století. Lidé si postupně začali králíka vážit jako hospodářského zvířete, které poskytuje nejen kvalitní, levné a zdravé maso, ale také je možným způsobem pro vyplnění volného času. Zprvu se to týkalo předně vesnické „inteligence“, tj. rychtářů, větších rolníků, hospodských, farářů, poštovních a drážních úředníků, a zejména pak učitelů. Postupem času docházelo k masivnímu šíření králíka a zakládání spolků. I tak ale pořád byl králík pro většinu jeho chovatelů chován zejména pro maso a stále jen menšina lidí měla sociální možnosti a adekvátní zázemí pro opravdové šlechtění králíka.

Možnosti vzniku plemen
Ve své podstatě se vznik plemen dělí na dva základní směry. Tím prvním je náhodné vyštěpení jinobarevného králíka z chovaného plemene. Toto tedy bylo nepředvídané a chovatel s tímto, pochopitelně, dopředu nemohl počítat. Zkrátka se buďto potkali dva králíci, kteří po generace nesli ve svém genotypu vlohu pro toto jiné zbarvení, a jen při spojení těchto dvou jedinců (u obou dvou s touto vlohou) se „nové“ zbarvení projevilo, nebo další možností je zcela náhodná a nepředvídatelná genetická mutace, která se mohla projevit na potomcích.

Druhým způsobem již bylo zcela plánovité šlechtění, kdy si základních genetických principů znalý chovatel dal za cíl vyšlechtění jiného, nového plemene či barevného rázu. Zařadil do chovu tedy jedince, o kterých s velkou šancí předpokládal jejich genotypovou uniformitu a začal je plánovitě křížit dohromady. Výchozí plemena však musela mít opravdu požadovaný uniformní genotyp, protože jinak by se mu šlechtění zkomplikovalo, jelikož by v rámci spáření nějakých dvou rodičů z tohoto spojení vzešla jinak zbarvená mláďata, než by uváděla odborná literatura. Na vzniku tohoto nového plemene či barevného rázu se mnohdy podílelo více plemen či barevných rázů – nikoliv jen dvě plemena. Štěstí zde hraje významnou roli, protože jestliže je poměr například 1:16, tak to znamená, že ideálně každý 16. králík z tohoto daného spojení by byl ten hledaný jedinec. Avšak pozor – to je ideální učebnicová hodnota, takže čistě v praxi se mohou vyskytnout i extrémy – např. celý vrh mláďat hledaného zbarvení, ale stejně tak celý vrh mláďat nepotřebného zbarvení. A navíc berme na zřetel i to, že 16 mláďat ve vrhu je extrém, který v praxi v podstatě žádná samice nemá. Proto je proces šlechtění zdlouhavý, zvláště šlechtíme-li nějaké zbarvení, kde spolu v genotypu spolupůsobí dvě a více vloh. Tento proces vyžaduje nejen tedy znalost základních principů genetiky, ale také časovou odolnost a v neposlední řadě i to „chovatelské štěstíčko“.

Šlechtění králíků v současnosti
Nejvyšším orgánem čistokrevného chovu králíků v ČR je Ústřední odborná komise chovatelů králíků, která působí pod Českým svazem chovatelů (ČSCH). V této komisi je pak vyčleněna osoba, která zodpovídá za problematiku šlechtění. Provádět šlechtění tedy mohou pouze organizovaní chovatelé čistokrevných plemen králíků (jsou členy některé ze základních organizací ČSCH), a to na základě povolení od této komise, která rozhodne, zda žadateli vysloví povolení či ne a zda by „vysněné“ plemeno mělo u nás budoucnost. Pokud komise povolení udělí, tak po šlechtiteli vyžaduje každoroční soupis jeho šlechtitelských aktivit, které zatím dosáhl.

Celé šlechtění je rozděleno na dvě skupiny. Tou první je novošlechtění, kde se vytvářejí nová plemena anebo nové barevné rázy plemen (která mohou mít více barevných rázů). Druhým typem je regenerační křížení, kdy sice již v současnosti máme u nás uznané plemeno či barevný ráz, ale je potřeba jej zušlechtit, rozšířit genetický potenciál plemene či rázu na větší počet jedinců. Zde se tedy připařují na čistokrevné regenerované plemeno pouze vybraná (příbuzná) plemena či barevné rázy za účelem zkvalitnění exteriéru.

Šlechtění králíků	a) novošlechtění	vytváření nového plemene, resp. barevného rázu plánovitým připařováním
b) regenerační křížení	zušlechtění již uznaného plemene, resp. barevného rázu pomocí příbuzných plemen, resp. barevných rázů

Počínaje příštím číslem tedy uvedu vybraná plemena či barevné rázy plemen, která jsou do tohoto programu zařazena.