Kůň v pohodě Díl 2.: Kůň musí být koněm
Kůň je od přírody tvorem neustále se pohybujícím, hledajícím a přijímajícím potravu v podobě trávy, a to vše v hierarchicky organizované společnosti dalších koní. Nevyhledává uzavřené prostory, naopak se jim snaží vyhýbat, protože jeho přirozenou ochranou před predátory je jediné: včas si jich všimnout, tedy v dostatečné vzdálenosti, aby před nimi mohl poměrně přímočaře uprchnout. K tomu samozřejmě potřebuje mít dobrý rozhled, dostatečný prostor a musí být na nohou; aby vydržel běžet dostatečně dlouho a rychle, musí neustále udržovat své plíce, srdce, svaly i šlachy a klouby ve výborné kondici. Protože šelmy mohou být rychlejší nebo mrštnější, než velký a těžký kůň, větší bezpečí mu dodá úprk ve skupině; může se zde „schovat“.
Stádo
Osamocený kůň zavřený do stáje je zcela vytržen ze svého prostředí a zbaven svých životních jistot. Dá se do jisté míry přirovnat k osamělému speleologovi uvízlému v jeskyni či vězni na samotce. Ve chvíli, kdy například slyší odněkud nějaké zvuky a jeho instinkty mu našeptávají příchod něčeho neznámého nebo potenciálně nebezpečného, nemůže se rozhlédnout, protože kolem něho jsou zdi, nemůže utéct, protože je zavřený, nemůže se schovat do stáda, protože je sám. Někteří koně z toho mohou být v permanentním stresu, který se může projevit právě neochotou poslouchat pod sedlem či jinak spolupracovat s člověkem. Mnoho kousavých, šklebících se, vyhazujících či jinak nepříjemných koní je výsledkem tohoto stresujícího uvěznění. Nejsou zlí, jsou nešťastní a cítí se být ohrožení. Pokud k tomu připočtu nepřiměřené reakce lidí plné zloby a jejich snahy toto nevhodné chování z koně „dostat“ či dokonce „vymlátit“, nelze se divit, že vznikají čtyřnohé časované bomby, které jsou pro své okolí opravdu nebezpečné. Řešení je tady často jediné: dokud se takový kůň nevrátí do prostředí a životního rytmu blízkého jeho přirozeným potřebám, žádné nápravné opatření nebude z dlouhodobého hlediska fungovat. Takový kůň se musí opět stát koněm, až pak může být koněm domácím. A v tom vám nepomůže ani upevňování dominance v kruhové ohradě, ani nakládání více práce pod sedlem, ani trestání nevhodného chování „do tří sekund“.
Z tohoto hlediska však je důležitá ještě jedna věc: kůň musí být koněm už od malička. Hříbě se má narodit do stáda, nebo se k němu aspoň má se svojí matkou co nejdříve připojit. A má v něm také vyrůstat. Osamocené hříbě nebo mladý kůň totiž může mít narušené sociální cítění, nedokáže se mnohdy s ostatními koňmi „domluvit“ a při zavedení do stáda „normálních“ jedinců může mít skutečně problémy se začleněním. Je sice krásná ta romantická představa, že si na dvorku vychovám hříbátko zcela a jedině fixované na mě, bohužel je velmi nebezpečná nejen pro člověka (na kterého si kůň bude zkoušet hierarchii), ale i pro koně (snadno se může stát terčem jiných koní). Nelze zapomenout ani na to, že takový kůň bude žít s nevyřčeným pocitem, že „nikam nepatří“ – koněm se nemohl stát a člověkem ani při té nejlepší vůli není. Je prostě sám. Nebo si ho vezmete s sebou do postele a ke stolu?
Stádo má na mladého koně, který si teprve vytváří životní názory, velký vliv. Pokud je fungující, naučí ho celé řadě sociálních vztahů, které mu pomohou i v soužití s člověkem: kůň se ve stádě naučí respektovat nadřízené jedince a nebude mu to cizí ani při manipulaci člověkem, naučí se užívat přátelského chování a sám ho projevovat, což bude mít při práci pro člověka oboustrannou výhodu při tvorbě přátelské pracovní / výcvikové atmosféry. Naučí se také dávat najevo nesouhlas a projevovat vlastní názor, což při výcviku poskytne člověku nesmírně užitečnou zpětnou vazbu.
A v neposlední řadě je fungující stádo pro koně útočištěm, do kterého se bude vždy rád vracet. Pokud bude vědět, že až skončí jeho služba v rukách člověka, vrátí se tam, kde je mu dobře. Služba se nebude střídat s vězením a samotkou.
Prostor a pohyb
To, že kůň pobývá se stádem v otevřeném prostoru a má možnost se neustále pohybovat, má pozitivní vliv nejen na psychiku koně, ale i na jeho pozornost a fyzické pohodlí. Koně venku jsou atakování nerůznějšími podněty a musí na ně nějak reagovat. Tím tříbí svoji mysl, utvářejí si „životní názor“ a zkušenosti, otužují se. Učí se zbytečně nebát, posuzovat potenciální nebezpečnost věcí a živých tvorů, ale také se učí pohybovat po různých površích a přizpůsobovat své chování a pohyb momentálním situacím. To je velmi prospěšné i při ježdění, výcviku či jakékoli manipulaci s koněm.
Neustálý pohyb (mluví se přibližně o 15 kilometrech denně nachozených pomalým tempem!) udržuje pohybovou soustavu koně stále funkční a připravenou, dobře prokrvenou, pružnou, schopnou kdykoli podat plný výkon. Pročišťují se plíce, posiluje srdce a cévy. Kůň, který většinu dne tráví popocházením po čerstvém vzduchu, je fyzicky i psychicky schopen zvládnout i práci pod sedlem bez předčasné únavy, zadýchání či bolesti svalů. O to ochotněji bude pro člověka pracovat. Posuďte sami; budete se těšit na příští trénink, pokud vás při tom dnešním nebo po něm bude bolet „celý člověk“, pokud během něho nebudete popadat dech či ho půlku prokašlete a prokulháte? Jistě ne. Pokud chcete, aby kůň pod vámi nebo s vámi rád pracoval, dopřejte jeho pohybové i oběhové soustavě neustálé udržování kondice. Práce bude pro něho snadná a radostnější.
Takže jak?
Pokud chcete mít koně v pohodě, prodloužíte jeho pobyt venku na možné maximum. Dopřejete mu společnost spřátelených koní na co nejdelší dobu a budete ho motivovat k celodennímu popocházení po různorodém terénu. Tou motivací bude žrádlo, konkrétně pastva nebo seno.
Především zpočátku, kdy si kůň například zvyká na novou stáj nebo se „učí“ být venku po letech strávených v boxu, musíte velmi pozorně sledovat jeho chování, kondici i zdravotní stav, musíte věnovat kus svého času jeho pozorováním ve stádě či na pastvině, zda mu konkrétní situace vyhovuje nebo ne. Je možné, že kůň zvyklý stát 23 hodin v boxu, bude první dny či týdny ve stádě na pastvině unavený a stresovaný z náhlé změny svého života. Dopřejte mu čas a změnu provádějte postupně; darujte mu „volné“ chvilky v klidu v boxu, hlídejte, jak se k němu chovají jiní koně, sledujte, zda si lehá a spí, zda v klidu a dostatečně žere seno i jádro, zda se bez problémů dostane k vodě, zda má ve stádě přátele.
Rozumní majitelé totiž své koně nejenže nezavírají do stísněných boxů, ale také je nevyženou bez dostatečné přípravy a kontroly mezi skupinku cizích koní do neznámého výběhu. Budou mít oči i hlavu otevřenou a budou připraveni kdykoli poupravit životní podmínky svého koně až do doby, kdy si na nový život nezvykne a ve svém prostředí i stádě si nenajde bezpečné a pohodlné místo.
