Ardenský kůň
Původ a historie
Ardenský kůň pochází z hornaté oblasti Arden (sever Francie a jihovýchodní Belgie) a patří mezi nejstarší evropské chladnokrevníky. Je zmiňován už ve spisech řeckého historika Herodota (5. stol. př. n. l.) i Julia Caesara (1. stol. př. n. l.). Oba oceňovali jeho tvrdost a životnost. Roku 732 byl křížen s orientálními hřebci ukořistěnými Maurům, další přilití této krve následovalo v období křížových výprav a naposled v roce 1800, kdy bylo potřeba dodat plemeni více temperamentu. Protože to byli koně nenároční a vytrvalí, používal je i Napoleon ve svých výpravách a označoval je jako neúnavné koně. Byli to právě ardenští koně, kteří jej odváželi v roce 1812 na saních z prohraného ruského tažení. Až do 19. stol. byl arden méně mohutný než současný typ. Na počátku 19. stol. vznikla snaha o vyšlechtění větších a těžších zvířat pro zemědělství a později pro zápřah do středně těžkých povozů. Původní ardeni pak byli kříženi s mnoha jinými plemeny (např. arab, anglický plnokrevník, percheron, buloňský kůň), ale vliv těchto plemen se skoro neprojevil. V Belgii splývali ardeni s belgickým tažným koněm. Ardenský kůň se tím rozdělil na tři typy: malý typ – podobný starobylému ardenovi, dosahující kohoutkové výšky 152 až 163 cm, v současnosti není evidován. Dále Ardennais du nord / trait du nord – mohutnější konstituce, vznikl křížením s belgickým chladnokrevníkem.
Auxois – staré burgundské plemeno existující mnoho století, bylo vylepšeno křížením s ardenem. Ve Francii udržovali chovatelé původní typ, proto založili plemennou knihu a jejich chovným cílem byl kůň pro potřeby armády a dopravy. Zlepšením chovatelské práce a podmínek odchovu vypěstovali impozantního koně, který se posléze rozšířil i do belgické části. Na výstavě v Paříži v roce 1889 obdrželi belgičtí ardeni z 18 cen 12, mezi nimi všechny první. Na slavné mezinárodní výstavě koní v Paříži v roce 1900 získal tříletý belgický ardenský hřebec Spirou vítězství a posléze vyhrál i šampionát tažných koní. Tisíce ardenů bylo využíváno v první i druhé světové válce. Druhá světová válka se nesla ve znamení obrovských ztrát ardenů a velkého ohrožení plemene. K čistokrevným ardenským klisnám museli být dováženi holandští a belgičtí hřebci, aby pomohli uchovat plemeno.
Popis plemene
Arden je středně těžký chladnokrevník čtvercového rámce, KVH je 153 až 160 cm. Hlava je těžší s rovným profilem. Má nápadnou hranatější nosní část se širokými nozdrami. Zvláštností jsou malé, zahrocené uši, typické pro lehčí plemena koní. Krk je rovný, vysoko nasazený s neznatelným kohoutkem. Má kratší široký hřbet, oblou svalnatou záď s nízko nasazeným ocasem, hlubokou a širokou hruď a silný trup. Nohy jsou silné, krátké a zdobené bohatými rousy, kopyta vynikají tvrdostí. Podle plemenného standardu jsou upřednostňováni bělouši se smíšenou srstí. Často se vyskytují červení a hnědí bělouši, vzácněji ryzáci a hnědáci. Jsou to konstitučně tvrdí koně, poměrně rychlí a obratní, s prostornou mechanikou pohybu a spolehliví tahouni. Jsou velmi učenliví a mají dobromyslnou povahu, při dobré péči jsou dlouhověcí.
Využití
V dnešní době je ve Francii chován převážně k produkci masa. Jeho výhodou je rychlý růst, velká tělesná hmotnost i brzké dospívání. Jeho původní využití, těžký tah, ztratilo ve Francii nástupem techniky význam. Mezitím se začali ardeni poměrně hojně používat ve Skandinávii, a to zejména k práci na polích i v lesích. U nás je využíván pro práci v lesnictví nebo jako jezdecký kůň pro těžší jezdce. Svou milou povahou si pozvolna získává i u nás své obdivovatele.
