Využití vánočního stromečku po celý rok

Ke slavení Vánoc patří v naší zemi v mnohých domácnostech mimo dárečků a vůně napečeného cukroví i řezaný vánoční stromeček. Většině lidí však tento stromek poslouží jen na krátké období Vánoc, po kterých se velmi rychle ocitne spolu s ostatními na hromadě u popelnic, popřípadě je nějakým ekologičtějším způsobem zlikvidován. Jinak tomu však může být u mnohých chovatelů některých druhů drobného exotického ptactva, u kterých tento stromek může najít využití i v dalších měsících.

V mém chovu tomu tak je u zebřiček pestrých, které již po mnoho let chovám ve společné voliéře s holoubky diamantovými, kde každou sezónu hnízdí a vyvádí mladé pět párů těchto drobných astrildovitých pěvců spolu s jedním párem holoubků. A právě starý vánoční stromek je každoročně nejvyhledávanějším úkrytem pro na první pohled neupravené hnízdo většiny obyvatel mé voliéry. Aby však tento vánoční stromek plnil svou úlohu opravdu dobře po celou nadcházející hnízdní sezónu, je třeba pečlivě vybírat. Pro tento účel se totiž nehodí každý stromek. Nejvhodnějším a vlastně jediným vhodným stromkem je dnes již běžně prodávaná jedle kavkazská, popřípadě jiné druhy jedlí, pro svou vzácnou vlastnost neopadávání jehlic. Borovice, i když si jehlice udrží poměrně dlouho, je pro tyto účely příliš řídká a smrk, který je sice dostatečně hustý, zase ihned opadá. To jedle, která překoná kritické období při pokojové teplotě během Vánoc, už svoje jehlice neztratí až do podzimu, a tak poskytuje stálý úkryt pro své hnízdící nájemníky. Pokud by se vám však někdy naskytla možnost získat jedličku třeba od známého, pozor na stromky, které byly umístěny buď v přetopeném bytě, nebo v blízkosti ústředního topení. Takové jedle ztrácí jehlice ihned po Vánocích a brzy dopadnou stejně jako smrk.

Vždy na jaře, před vypouštěním chovných párů do letní voliéry, vyvěsím takové množství budek, aby se i v případě, že by se žádnému z párů nezalíbila možnost usadit se v houštině tohoto stromku, našlo místo pro pohodlné zabydlení v jedné z předložených budek. Avšak i přes dostatečné množství budek se každým rokem více než polovina párů rozhodne pro variantu postavit si volné hnízdo ve větvoví oné nenápadné připomínky Vánoc. Nikdy mě nepřestane fascinovat dovednost samečků, s jakou si počínají při splétání budoucího obydlí pro první dny života svého potomstva, která se v prostředí, jež jim stromek nabízí, může projevit v celé své pozoruhodnosti. Jeden z mých samečků si dokonce při stavbě hnízda dává tak záležet, že k vlastnímu kulovitému hnízdu přidává ještě jakousi krátkou vstupní chodbičku. Možnost takového stavebního vyžití je pro samečky zebřiček, kteří mají možnost stavět hnízda jen v klasických polootevřených budkách, téměř nemyslitelná. Mimo zebřiček hnízdí s úspěchem v připravených košíčcích na různých místech ve stromku i pár holoubků diamantových. Je zajímavé pozorovat, jak jejich mláďata vždy několik dní po opuštění hnízda ještě posedávají po okolních větvičkách a schovávají se v houští před tím, než se definitivně rozhodnou roztáhnout křídla a podniknout své první pokusy o vzlétnutí.

K jednomu z mála záporů, které je třeba před nainstalováním hnízdního stromku do voliéry uvážit, patří, že v průběhu hnízdění lze volně umístěná hnízda zebřiček jen stěží kontrolovat a celou snůšku a částečně i mláďata je nutno ponechat tak trochu vlastnímu osudu. U mých zebřiček však většinou vše probíhá bez problémů a zpravidla se mi podaří průběh hnízdění více či méně několikrát zkontrolovat bez nějakého poničení hnízda. V klasických budkách je však kontrola o mnoho jednodušší.
Když jsem před několika lety umisťoval po Vánocích stromek do voliéry pro zebřičky, jako účel jsem zamýšlel spíše oživení jinak poměrně fádní voliéry bez nějakého dalšího využití. Dnes již však tento stromek dávám do voliéry se zcela jasným úmyslem poskytnout nadšeným stavitelům střapatých hnízd možnost, jak předvést své stavitelské umění v mnohdy nečekaných rozměrech.