Měkkožraví chovanci našich voliér Turakové – rod Tauraco

Tauraco schuetti (turako černozobý). Obývá středoafrické lesy států Kongo, západní Keni, Burundi, Ugandy, Rwandy a jižního Súdánu. Měří přibližně 40 cm a váží 199 až 272 gramů. Dospělý jedinec se podobá turakovi chocholatému (Tauraco persa) až na černě zbarvený zobák a zaoblenou chocholku, která má stejný tvar jako u turaka přílbového (T. corythaix).

Dle některých autorů taktéž patří do naddruhu persa, který byl popsán v minulém díle našeho seriálu. Vytváří dvě subspecie, a to T. s. emini a T. s. schuetti. První z nich najdeme v jižním Súdánu, východním Zairu, Ugandě, východní Keni, severovýchodní Tanzanii, Burundi a Rwandě. Nominátní poddruh T. s. schuetti se pak vyskytuje od Zairu (Kongo) východně po pánev Ituri a jižně po hranice s Angolou.

Snáší dvě vejce do hnízda ve výšce zhruba tři až pět metrů nad zemí. O obranu teritoria i péči o vejce a mladé se starají oba rodiče. V přírodě se jedná o dosti hlasitý druh a s jeho hlasovými projevy je spjata jedna zajímavost. V místě, kde se jeho areál kryje s areálem turaka horského (Ruwenzorornis johnstoni), velice agresivně reaguje na jeho volání. Podobné reakce na jiné druhy turaků nejsou známy.

Ve své domovině prozatím ohrožen není. U nás momentálně chován není, ale ještě zcela nedávno tomu bylo jinak. Věřím tedy, že se tento zajímavý druh do naší vlasti brzy vrátí.

Tauraco leucolophus
(turako bělokorunkatý)
Prakticky nezaměnitelný druh turaka díky své bílé barvě chocholky, hrdla, krku a šíje. Ostatní barvy na opeření se shodují s jinými druhy rodu Tauraco. Hlava je tedy skoro celá kompletně bílá. Výrazná je na ní jen škraboška černomodré barvy. Ta se táhne od horní čelisti mezi a nad očima. Holá kůže okolo očí je zbarvena červeně, oči samotné jsou pak tmavé. Zobák je zbarven žlutě.

V Africe obývá rozsáhlou oblast a je zde stále relativně běžný. Najdeme jej v Kamerunu, Středoafrické republice, Čadu, Kongu, Keni, Nigérii, Súdánu a Ugandě.

Jeho oblíbenými biotopy jsou okolo řek rostoucí lesy v nadmořské výšce 100 až 2 200 m, otevřené lesnaté oblasti, ale i křoviny a sušší lokality.

V přírodě se živí plody, semínky, listy a květy. Příležitostně také členovci.

U nás je stále vzácným chovancem, a pokud je mi známo, tak jsou v České republice aktuálně chovány pouze dva páry. Tento druh také stále čeká na první odchov v ČR. Onomu chovateli, který je vlastní, přeji, aby brzy tohoto úspěchu dosáhl.