Když je pes nemocný

Stejně jako my, i psi čas od času onemocní. Někdy jde jen o únavu nebo malé nachlazení, jindy o infekci s prudkým průběhem nebo o alergickou reakci. Mladí psi si častěji přivodí nějaký ten úraz, mlsouni zažívací potíže, psi žijící venku jsou náchylnější k nemocem močových cest. Starší psi trpí na chronická onemocnění kloubů, ledvin, někdy i srdce. Velkým postrachem jsou nádory, které nejsou bohužel u psů žádnou vzácností.

Zde jsou vyjmenovány stavy a situace, kdy byste neměli příliš váhat a rychle dopravit psa k vašemu veterináři. Lépe třikrát přijít s banalitou než jednou zanedbat vážný stav.

• Poranění (řezná, kousná, střelná, bodná, pády z výšky, autoúrazy).

• Všechny náhle vzniklé nenormální stavy (kulhání, nechuť k pohybu, ulehnutí a apatie, záchvaty křečí, horečka, otoky, zvětšení dutiny břišní, krvácení z tělních otvorů, třepání hlavou, úporné škrábání, agrese nebo panický strach).

• Zhoršená kvalita a vypadávání srsti, svědivost některých míst těla, bulky, otoky, boláky a mokvající či krvácející léze na kůži, výtoky z uší či očí.

• Nechutenství, zvracení, průjem či zácpa trvající déle než 24 hodin.

• Kašel, ztížené dýchání, výtok z nosu.

• Častější močení, někdy spojené s vyšším příjmem vody, změna barvy moči.

• Výtoky z pohlavních orgánů.

• Změny smyslového vnímání (přecitlivělost na světlo, hluk nebo dotek, nebo naopak horší orientace v prostoru, zhoršená reakce na zvukové podněty), změny chování.

Poté, co veterinář psa vyšetří a stanoví diagnózu, seznámí vás s léčebným režimem. Kromě toho, že budete vašemu pacientovi pravidelně podávat léky, mu můžete významně prospět také šetrným a ohleduplným zacházením. Dopřejte nemocnému psovi klidné a pohodlné místečko, kde jej nebude nikdo rušit. Všichni se snažte chovat tak, jako kdyby byl nemocný někdo z rodiny – žádný velký hluk, hádky, návštěvy. Procházky omezte jen na nutné vyprázdnění a postupně je prodlužujte podle kondice psa.

Počítejte s tím, že pes bude nevrlý a při bolestivých stavech může být i agresivní. Proto na ošetřování a podávání léků buďte vždy raději dva – jeden psa šetrně, ale pevně přidrží, a druhý ošetří ránu nebo podá lék. Vše se snažte dělat v klidu - každé větší rozrušení jednak může narušit léčbu, ale také vyvolává u psa nedůvěru a strach.

Nechuť k příjmu vody lze řešit podáváním ředěného masového vývaru, nechuť k jídlu se dá zažehnat dobře uvařeným libovým masem, pokud pes nemusí držet předepsanou dietu. Rekonvalescent pak potřebuje hlavně vaši podporu a povzbuzení, ujištění, že stále patří do vaší smečky. Proto mu pomaličku, podle přibývajících sil, hledejte „práci“ a nešetřete pochvalou a odměnou.