Měkkožraví chovanci našich voliér Turakové – rod Tauraco

Tauraco fischeri (turako Fischerův). Vyskytuje se ve východní Tanzanii, východní Keni, Namibii, Angole, Zambii, v jižním Somálsku, jihovýchodním Zairu, Malawi, Namibii, severovýchodní Botswaně, Zimbabwe a v Mozambiku. Je velice zajímavý tím, že se jedná o jediný druh turaka žijící mimo africký kontinent. Obývá přirozeně i africký ostrov Zanzibar.

Jako většina druhů z rodu Tauraco obývá subtropické a tropické nížinné vlhké lesy, subtropické a tropické horské lesy. Můžeme jej však najít i na lesnatých savanách a v kulturních oblastech. Zde obývá hlavně parky, předměstské zahrady a farmy. I přes výskyt v zemědělských oblastech je ohrožen především ztrátou vhodného životního prostředí. V přírodě se živí především plody, preferuje fíky a bobule dřeviny Pachystela brevipes, ale přijímá také květní pupeny, mladé listy a bezobratlé (termiti a plži). Hnízdí přibližně tři až deset metrů nad zemí. Snáší maximálně dvě bílá vejce. Inkubační doba je 22 až 23 dní.

Většinou jsou uznávány dva poddruhy. Prvním je nominátní T. f. fischeri a druhým T. f. zanzibaricus.

V ČR je momentálně chován u tří zaevidovaných soukromých chovatelů, ale bohužel v žádné zoologické zahradě.

Tauraco erythrolophus
(turako červenokorunkatý)
Je druhem turaka s poměrně malým regionem výskytu. Vyskytuje se pouze v západní a jižní Angole (jinde najdeme, že obývá i Demokratickou republiku Kongo). Konkrétně od spodního toku řeky Kongo, jižně po oblast Chingoroi, východně po Malanje a horní tok řeky Cuanza. Ve své domovině je zajímavý mimo jiné tím, že je sympatrický s turakem Schalowovým (Tauraco schalowi). To znamená, že je najdeme dohromady v mnoha stejných oblastech. Blízce příbuzný však je turaku Bannermanovu (Tauraco bannermani), kterému se i velice podobá, a dokonce s ním vytváří „naddruh“ – superspecies. Jinak samotný turako červenokorunkatý je druh monotypický, a žádné poddruhy, i díky svému omezenému výskytu, tudíž nevytváří.

Dorůstá do délky přibližně 40 až 43 cm a váží průměrně 210 až 325 gramů. Délka života se uvádí 5 až 9 let.

Přes jeho popularitu, především v západních chovech, se toho o jeho životě v přírodě ví překvapivě mnohem méně než u jiných, méně chovaných druhů. Dá se však říci, že preferuje podobné, lesnaté biotopy s dostupností plodů jako ostatní druhy rodu Tauraco. Tedy lesy, galeriové lesy, okraje lesů, řídce lesnaté oblasti, stromové a křovinaté savany. Nejvíce však preferují otevřené lesnaté oblasti.

V přírodě se živí především plody – fíky a dalšími bobulemi. Přijímá také listy a semena. Z živočišné potravy přijímá především termity a plže. Sám je naopak častou potravou jestřába tachiro (Accipiter tachiro), kočkodanů diadémových (Cercopithecus mitis) a hadů.

Hnízdí stejně jako ostatní turakové. Snáší tedy jedno až dvě bílá vejce do hnízda umístěného pět až dvacet metrů nad zemí a o inkubaci se více či méně starají oba rodiče. Mládě se ve věku přibližně dvou až tří týdnů stává velice aktivní, a přesto, že ještě nemá vyvinuty letky a neumí létat, opouští hnízdo. Létat mládě začíná až ve stáří čtyři až pět týdnů. Po celou tuto dobu jej rodiče samozřejmě krmí.

Největší hrozbou je pro něj odlesňování, přesto však v přírodě prozatím zůstává poměrně běžný.

V České republice se stává populárním především v posledních letech. V současné době je chován u dvou zaevidovaných soukromníků, a bohužel jej také nechová žádná zoologická zahrada. U soukromých chovatelů se daří i odchovy.