2.) Plemeno: meklenburský strakáč
barevný ráz: divoce zbarvený
zkratka: MSdiv
Meklenburský strakáč je poměrně mladé střední plemeno pocházející opravdu z Německa. Je to jeden z (mála) příkladů u plemen králíků, kdy název plemene skutečně koresponduje s lokalitou vyšlechtění. Plemeno tam tedy bylo šlechtěno v 80. letech minulého století. K nám se dostalo v roce 1986, kdy jej sem importoval kolega posuzovatel králíků př. Ing. Josef Blokeš. Plemeno sice u nás nedosáhlo takového rozšíření jako jiná středně velká plemena králíků (např. velký světlý stříbřitý, novozélandský bílý, n. červený aj.), nicméně svůj okruh stálých příznivců MS má, což bylo také v roce 2005 důvodem pro založení speciálního klubu chovatelů tohoto plemene.
Meklenburský strakáč (MS) je tedy plemeno středního tělesného rámce s hmotností od 4,5 do 5,5 kg. Osobně mohu potvrdit, že u meklenburského strakáče není problém dosáhnout i vyšší hmotnosti, což sice není optimální z hlediska výstavnického (takový jedinec je neklasifikován pro vysokou hmotnost), nicméně to demonstruje vyšší růstový potenciál, čehož by se dalo využít např. při užitkovém křížení na masnou produkci v neorganizovaných drobnochovech. Toto plemeno patří do skupiny tzv. strakáčů, resp. plemen s anglickým typem strakatosti. Tento typ osobně rozděluji na čtyři další podtypy a jedním z nich je tzv. plášťová kresba, která je pro MS zcela typickým znakem. Drtivá většina hlavy je pigmentována a má zasahovat co nejníže až na skráňovou obrubu. Pouze na čele či temeni má být malá skupina bílých chlupů či bílá skvrna, kterou nazýváme zrcadlo. Kresba těla je z většiny pigmentována (tzv. plášť). Ten začíná v zátylku a táhne se souběžně dozadu a šikmo dolů. Celkový obraz tedy vypadá tak, že bílá jsou jen prsa, hrudní končetiny (ty přibližně od lokte dolů) a přibližně distální („spodní“) části pánevních končetin (přibližně od hlezna – „paty“) dolů, jakožto i břicho (na něm mohou být i skvrny a tyto se neberou v potaz při posuzování). Plemeno má u nás celkem pět uznaných barevných rázů, a to černý (MSč), modrý (MSm), havanovitý (MShav), červený (MSčerv) a madagaskarový neboli durynský (MSdu). Nejvíce je v současnosti zastoupen MSč, ale na velkých výstavách lze vidět všechny rázy pohromadě.
Cílem šlechtění divoce zbarveného barevného rázu meklenburského strakáče bylo přenesení této barvy na kresbu MS. Obecně – dosáhnutí divoce zbarveného rázu u plemen králíků je ten nejjednodušší a nejkratší způsob. To proto, že toto zbarvení je dominantní. Nechci zabíhat příliš do genotypových podrobností zbarvení, tudíž jen uvedu, že přenést tuto barvu na MS nebylo patrně příliš složité. Ke vzniku MSdiv tedy mohlo dojít tímto vyštěpením z jiného (uznaného) barevného rázu anebo se mohl záměrně sestavit rodičovský pár, který by patrně zahrnoval MSč a nejspíše vídeňského šedého – Vš (pozor – u nás se sice z dlouhého tradicionismu nazývá poněkud zmatečně plemeno vídeňský šedý, avšak jedná se o divoce zbarveného králíka). Pokud by byl takovýto rodičovský pár čistokrevný, tak již v první filiální generaci bychom dosáhli MSdiv. V rámci popisu tohoto notoricky známého barevného rázu (totožného se zbarvením volně žijícího králíka divokého) bych jen uvedl, že vlivem jeho genotypu pro barvu srsti existuje barevné zónování každého chlupu. Tím navenek vzniká charakteristický dojem. Konečky pesíků mohou být bud černé nebo světle žlutohnědé. Sdružení černých konečků (patrné zejména na hřbetě a zádi zvířete) se nazývá tzv. stínování. Podsadové vlníky mají modrou barvu a nad podsadou je asi 0,5 cm široký žlutohnědý proužek nazývaný mezibarva. S MSdiv jsem setkal poprvé v listopadu roku 2009 na evropské výstavě konané ve slovenské Nitře. Podruhé loni tamtéž na slovenské celostátní výstavě drobných zvířat. Lze tedy tvrdit, že tento barevný ráz je poměrně rozšířený a uznávací řízení bude v budoucnu patrně schůdnější. Pro úplnost ještě – kromě MSdiv existuje u nás ještě novošlechtění MS žlutého (MSž), kdy se využívá plemene burgundský (Bu).