Jedna ze základních věcí je mít pro psa pelíšek, ten by měl být dostatečně velký, pohodlný, umístěný na nějakém klidném místě, odkud bude mít pejsek přehled o všem, co se děje. Nesmí být příliš tvrdý, protože těžšímu plemeni, jakým bulík je, by mohlo ležení na něm způsobovat otlaky. Jako pelíšek nebo místo pro psa může posloužit i klec, kam můžeme v případě potřeby psíka zavřít. Bulík je velice přizpůsobivý, a pokud si na klec bude zvykat odmalička, nebude s tím mít žádné problémy, dokonce tam bude chodit rád a ze své vlastní vůle, když bude chtít mít klid.
Potřebujeme také dvě misky, jednu na vodu, ke které bude mít bulík přístup neustále, voda musí být nezávadná a čistá, musí jí být dostatek hlavně při krmení granulemi. Druhá miska bude na krmení, záleží na vás, zda se rozhodnete krmit klasickou, doma připravovanou stravou nebo granulemi, vše má své pro a proti. K doma připravované stravě je třeba přidávat různé minerály a vitamíny, ale psům většinou více chutná. Granule by měly obsahovat vyvážený poměr všech potřebných živin, takže je třeba k nim přidávat pouze čistou vodu, nicméně psíkům určitě méně chutnají. Pro ostré buličí zoubky nejsou vhodné misky plastové, ale je dobré pořídit misky nerezové. Již malému štěněti můžete pořídit misky velké, protože bulteriér docela rychle roste a kolem osmi měsíců má výšku dospělého psa, takže se nemusíte bát, že by na něho misky byly příliš velké. Několik prvních dní je ale určitě dobré, když je štěně krmeno tak, jak bylo krmeno u chovatele. Pokud chceme potom krmení jakkoli měnit, je vhodné na novou stravu přecházet postupně několik dní. I na krátkosrstého psa se hodí něco na úpravu srsti, ideální je gumový kartáč, sloužící k odstranění odumřelých chlupů, který zároveň srst naleští a psíka masíruje. Na péči o srst psa zvykáme od mládí, postupně kartáčování prodlužujeme, aby se nám nestalo, že to bude pejskovi vadit. Dalšími důležitými pomůckami jsou obojek a vodítko, pro štěně se určitě hodí nějaký lehčí, např. nylonový obojek, pro staršího pejska pak můžeme pořídit třeba obojek kovový (zejména na výcvik) nebo kožený. Výběr vodítka záleží na majiteli, platí zde zásada, aby nám dobře padlo do ruky, nikde nás nedřelo a mělo pro nás přijatelnou délku. Než dovezeme malého bulteriéra domů, je potřeba mít pro něj připraveno dostatek hraček, protože jako každé štěně je velice zvídavý, aktivní a plný energie, proto bude pořád něco podnikat. Mladý bulík je mimořádně hravé zvíře. Než aby okusoval nábytek, je lepší, když má k dispozici na kousání nějaké hračky, ty jsou samozřejmě také velice důležité v době, kdy štěně mění zuby a má ještě větší potřebu něco kousat. Pozor však na pískací hračky, bulteriéři jsou notoričtí polykači věcí, rádi vypreparují pískací střed hračky, a ten spolknou. Stejně tak je třeba při výběru míčku vybrat takovou velikost, aby ho pes nemohl spolknout. Je zapotřebí dávat pozor na malé nezbedy i venku, protože není žádnou výjimkou, že bulteriér spolkne kamínek (mnohdy dost velký kámen), který by mu mohl způsobit značné zažívací problémy. Některé hračky také napomáhají k odstranění zubního plaku, ze kterého se později vyvine zubní kámen, k tomuto účelu jsou zejména vhodné gumové hračky. K přirozenému čištění zubů můžeme také použít morkové kosti či kosti z buvolí kůže. Jako hračky dobré pro bulíky se jeví i spletené uzly z lan. Bezpodmínečně nutné je naučit našeho pejska hračku kdykoli a za jakýchkoli okolností pustit.
Teplota u zdravého pejska se pohybuje v rozmezí 37,5–39 °C, tep je 60–120 za minutu, fyziologický dech asi 10 – 30 během minuty. K přípravě na příchod štěněte jistě patří i výběr kvalitního veterináře. Stejně jako každý jiný pes, tak i bulteriér musí být pravidelně vakcinovaný a ošetřený proti vnějším parazitům. Odčervovat můžeme buď preventivně, nebo po provedeném koprologickém vyšetření. Ze zákona je povinné mít psa naočkovaného proti vzteklině do šesti měsíců věku. Běžně se ještě psíci vakcinují proti psince, infekční hepatitidě, parvoviróze, parainfluenze a leptospiróze. Ovšem s rozvojem všeho (včetně vakcín) je dnes již možné nechat pejska naočkovat proti různým respiračním onemocněním, lymské borelióze, a březí feny např. proti herpesvirovým infekcím, které způsobují mortalitu štěňat v prvních dnech života. O malého bulíka je třeba pravidelně pečovat. Denně bychom mu měli kontrolovat oči, které má posazené dosti hluboko, čistit ospalky, k vypláchnutí můžeme použít např. borovou vodu. Je vhodná i pravidelná kontrola uší, které můžeme lehce vyčistit, ale pokud tam je nějaký větší nepořádek nebo uši smrdí, je třeba navštívit veterináře. Do péče se dá zahrnout i kontrola drápků, většina bulíků si je během svého aktivního života obrousí sama, pokud ne, tak drápky trochu zkracujeme. Bulík je totiž pes s bezmeznou energií. Při zkracování musíme dávat pozor hlavně na drápy tmavé, u kterých není vidět, kam až zasahuje lůžko, pokud si nejsme jisti, tak i tuto činnost radši svěříme odborníkovi. I krátkosrstí psi potřebují nějakou údržbu srsti. Kartáčujeme je např. gumovou rukavicí apod. Na tuto aktivitu též pejska zvykáme již odmalička, jednak ho zabavíme odumřelých chlupů a také mu namasírujeme tělíčko, spoustě z nich se to velice líbí. Od mládí také bulíka učíme, aby si nechal prohlédnout zuby, což se nám vždycky může hodit. Samozřejmě platí, že pokud se nám cokoli nezdá, nebo si nevíme rady, navštívíme veterináře, který nám jistě rád poradí, je lepší někdy přijít obtěžovat s drobností, než něco důležitého zanedbat. Ještě jedna důležitá rada, která se týká zimního období, důležité je to hlavně tam, kde se psík pohybuje po posolených chodnících. Vždy po návratu je třeba packy otřít, případně omýt vodou a potom osušit, je možné je natřít i nějakým speciálním krémem či balzámem na tlapky.
Jak jsme se již zmiňovali, krmit můžeme kompletní granulovanou stravou nebo doma připravovaným krmením. Obě varianty mají své zastánce i odpůrce, je vhodné se o krmení poradit se svým chovatelem. Doma připravovaná strava může být buď vařená, nebo dle nejmodernějších předloh ze zahraničí nazývající se BARF (= Bone And Raw Food = kosti a čerstvá strava). Nejde o tepelně či jinak upravovanou stravu, vše se psíkům podává čerstvé a syrové, včetně masa, kostí, zeleniny, mořských ryb a různých doplňků. Po „BARFování“ většina chovatelů uvádí, že jejich pejsek má menší objem exkrementů, zdravou a krásnou srst, netrpí trávicími ani kožními problémy, má silný imunitní systém, téměř žádný zubní kámen. Někteří také tvrdí, že syrová potrava prodlužuje psům život a její používání může pomoci snížit potíže s reprodukcí a růstem. Četnost krmení také záleží na konkrétním majiteli štěňátka, obecně se uvádí, že do 3 měsíců by se mělo krmit 4 až 5× denně, do 6 měsíců 3 až 4× denně, do 9 měsíců 2 až 3× denně, do 12 měsíců 1 až 2× denně. Dospělého psíka je vhodné krmit jednou denně, ideálně večer, někteří majitelé svým bulíkům dávají jednou týdně hladovku. Když krmíme doma připravovanou stravou, je potřeba k ní přidávat potřebné minerály a vitamíny, ovšem i tady je třeba dávat pozor, protože mnohdy nadbytek těchto prvků může způsobit značné problémy, stejně tak jako jejich nedostatek. Pro zpestření stravy můžeme občas použít např. vejce (syrový žloutek, vařený bílek), tvaroh, rýži, zeleninu (nenadýmavé druhy) i některé druhy ovoce. Je důležité řídit se zásadou všeho s mírou, a také, že nic se nemá přehánět. Jako krmiva vyloženě nevhodná pro psy můžeme označit čokoládu, rozinky, hroznové víno, česnek, cibuli, kávu, jakékoli kořeněné potraviny apod. Oživit můžeme buličí jídelníček i tak, že třeba při výcviku používáme jako odměny piškoty, psí suchary nebo jiné pamlsky určené speciálně pro psy. Určitě je důležité pejska zbytečně nepřekrmovat, protože takový obézní bulík může mít problémy s klouby, pohybem apod.