Měkkožraví chovanci našich voliér Turakové – rod Tauraco
Kromě nich samozřejmě přijímá i další řadu jiných plodů a občas i jinou rostlinnou a méně pak živočišnou stravu. Obvykle se tedy vyskytuje v nadmořské výšce 2 200–3 200 m, ale byl pozorován také v nížině okolo 800 m.
Turako bělolící měří 42 až 43 cm a váží 200 až 315 gramů.
Vytváří naddruh (superspecies) spolu s turakem Hartlaubovým (Tauraco hartlaubi). Turako bělolící pak vytváří dva poddruhy. Nominátní T. l. leucotis obývá etiopské vysočiny od severozápadní části provincie Arussi, Shoa a Sidamo západně po oblast Boma Plateau v jihovýchodním Súdánu, a severně do Eritrey. Druhý poddruh T. l. donaldsoni se liší tím, že má vzadu na chocholce načervenalý proužek a obývá jihocentrální etiopské vysočiny v severní části provincie Harrar, Arussi a severní Bale.
V České republice jsou u registrovaných chovatelů aktuálně chovány pouze dva páry těchto krásných ptáků. A dokonce jej najdeme i v zoologické zahradě, a to v plzeňské. V zahraničí je tomu trochu jinak, a je zde asi nejrozšířenějším turakem v lidské péči, jak u soukromníků, tak v zoo.
Corythaeola cristata
(Turako velký)
Tento druh je skutečně obrem mezi turaky, čemuž také napovídá jeho české druhové jméno. Když jsem jej viděl poprvé na vlastní oči, tak jsem jim na chvíli ani nevěřil. Druhové jméno v jazyce odborném „cristata“ pak nenaznačuje jeho velikost, ale další nápadný znak, a to chocholku. Délka těla je tedy 70 až 75 cm a váha činí 822 až 1 231 gramů. To můžete porovnat s druhem výše uvedeným. S touto velikostí je spojena ještě jedna zvláštnost. Pokud nebereme turaka jako samostatný řád, ale řadíme je mezi kukačky, tak není turako velký největší druh jen mezi turaky, ale je také největší kukačkou na celém světě vůbec. U výše uvedené váhy je pak zajímavé to, že vyšší maximální váha je uváděna u samic. U samců je uváděna váha 0,9 až 1 kg, u samic 0,8 až 1,2 kg.
V Demokratické republice Kongo je dodnes loven pro maso a peří. Například v provincii Bandundu. Zde jsou jeho modrá a žlutá ocasní pera považována za dobrý artikl na výrobu amuletů nosících štěstí. Z této oblasti, okolo města Kikwit, pak pochází i jeho lidové pojmenování Kolonvo.
V přírodě obývá rovníkovou Afriku v oblasti rozprostírající se od Guiney, Libérie a Pobřeží slonoviny, východně po Nigérii, Středoafrickou republiku, Kamerun, Bioko, Gabon, S Angolu, Zair, J Súdán, Ugandu, Rwandu, Burundi, SZ Tanzanie a Z Keňu.
Tento druh je nominální, a žádné poddruhy tudíž nevytváří. Někteří autoři však oddělují ptáky z východoafrické populace jako poddruh C. c. yalensis. Popsán byl v roce 1816 Vieillotem, který jej zařadil do rodu Musophaga, tedy mezi banánovce, kam dnes řadíme pouze dva druhy. Když se podíváme na zobák turaka velkého, tak je nám hned jasné, že je blíže příbuzný právě rodu Musophaga, než rodu Tauraco. O něm ale budu psát až v příštím díle seriálu.
Jestliže dle názorů některých lidí není snadné turaka chovat, s čímž já ani mí známí příliš nesouhlasíme, tak chov těchto ptáků je už přímo tou vysokou školou „turakářství“. V současné době je chován pouze ve čtyřech zoologických zahradách v Evropě. Jeden pár mají v belgické zoo Antverpy, lichá samice je držena v anglické zoo Blackbrook, dva páry mají v taktéž anglickém The Pheasant Foundation (OHBG) a poslední institucí je zoo v anglickém Haylu, kde vlastní taktéž jeden pár.
V zámoří jsou na tom trochu lépe. Jsou zde chováni v sedmi institucích v počtu 17 samců a 8 samic. Když jsem se takto rozepsal, můžu to už dokončit. Na druhou stranu moc už toho nezbývá. V jihoafrickém Montecasino Bird Gardens drží pouze jednu lichou samici. V Asii je situace o něco příznivější než v Jižní Africe. V singapurském ptačím parku Jurong mají 6 jedinců bez určení pohlaví a v japonské zoo Inokashira chovají 5, 1, 2. Celkový stav je tedy velice bídný. Ve všech zoo na celém světě je dohromady chováno aktuálně asi 49 jedinců, což tomuto druhu dobrou naději na udržení v lidské péči nedává. V posledních deseti měsících nebyl ani v žádné z uvedených institucí odchován. O to smutnější je fakt, že pátou evropskou zoo mohla být naše zlínská zoo, do které bylo před nedávnou dobou několik kusů těchto ptáků dovezeno. Bohužel se je však nepodařilo udržet. Těšit nás však může fakt, že je u nás přesto chován, a to u soukromého chovatele. A věřte, jedná se o opravdu impozantní ptáky.
