Nová plemena králíků u nás
3.)
Plemeno: japonský
barevný ráz: bílý,
zkratka: Jb
barevný ráz: modrý,
zkratka: Jm
. Pro svou přesnou kresbu jej chovalo hodně chovatelů, pro které bylo určitou výzvou zkvalitnit kresbu, a také kožich z kožešin těchto zvířat byl velmi atraktivní. Zato v druhé polovině století neměl japonský (stejně jako všechna vyloženě „sportovní“ plemena) na růžích ustláno. V době socialismu se do popředí totiž dostávala předně „užitková“ plemena na produkci masa, zatímco z typicky „výstavních“ plemen si bylo tehdy i poměrně drsně utahováno jako z plemen „neužitečných“ (ve smyslu masné produkce a tím i celkového dojmu). Teprve koncem osmdesátých let a v devadesátých letech dosáhlo plemeno určité renesance, avšak takovou popularitu, jakou mělo od počátku století do asi čtyřicátých let, si již nikdy nezískalo.
Japonský je střední plemeno vysloveně „sportovního“ chovatelského vyžití. Předepsaná hmotnost 3,75 až 4,25 kg tomu i nasvědčuje. Charakteristickým znakem plemene je právě jeho japanovitá (někdy též japonovitá) kresba. Chovatelé se snaží o její maximální symetrii. V rámci kresby hlavy je to následovně – polovina hlavy má být černá a protilehlá polovina hlavy žlutooranžová. Dělení má být co nejpřesnější, nejrovnější a má probíhat do nejvíce mediálně (osově). Na černě zbarvené polovině hlavy má být ideálně žluté ucho a na žlutě zbarvené polovině hlavy ucho černé, přičemž přípustnou vadou jsou tzv. mramorované uši, kdy jsou jedno nebo dvě uši prostoupeny žlutými i černými chlupy zároveň. Kresba těla má taktéž svůj řád. Na té straně, kde je černá polovina hlavy (s ideálně žlutým uchem) je polovina prsou a příslušná hrudní končetina žlutá a na druhé straně je to obráceně. Na trupu musejí být minimálně tři barevná pole, která se na hřbetní linii půlí v jinou barvu. Tak např.: na pravém boku jde černý pruh vzhůru, na hřbetní linii se ostře půlí a na levý bok již jde jako žlutý pruh. Celkový dojem, když se podíváme shora na hřbet, má být tedy „šachovnicový“. Celkový dojem při pohledu na králíka zepředu (z tzv. anfasu) je např. černá levá hrudní končetina a polovina prsou + žlutá polovina hlavy + černé ucho a na protilehlé straně by to mělo být obráceně. Barvy na stranách (vpravo a vlevo) nejsou striktně předepsány – mohou být i přesně naopak, než jsem výše uvedl, avšak vždy musí být zachováno střídání v ose: prsa a hrudní končetina - polovina hlavy – ucho a na trupu půlení pruhů v osové linii. Více napoví přiložené fotografie. Původně byla kresba tříbarevná, a to žlutá, černá a bělošedá. Posledně jmenovaná se vyskytovala zvláště na břiše. Nynější japonští jsou již jen dvoubarevní, tedy černo–žlutí. Sice se občas ještě vyskytne šedavá skvrna na břiše, avšak to již není v takové míře projevu jako tehdy. Pokud je černé pole (na boku tedy pruh) má být skutečně černý, ne příliš prostoupený chlupy žlutými (a samozřejmě naopak). Kresba na bocích má být tedy pruhová. Skvrnitá kresba je vadou přípustnou, avšak závažnou, protože právě symetrie má být typickým znakem plemene.
V rámci posuzování by se předně mělo dbát na kresbu hlavy, resp. ono přesné osové půlení, již jen proto, že je to to první, na čem spočine zrak návštěvníka, ať již laika či odborníka. Kromě kresby je potřeba se zaměřit i na další znaky plemene, a to zejména znaky obecné pro všechny plemena – tedy tvarové. Velmi dobrý králík na výstavě má být komplexní, nikoliv, že má mít jeden znak výborný, čím ostatní znaky se zhorší. Ideální to nebude nikdy, ale logickým požadavkem je určitá vyrovnanost ve všech hodnocených znacích.
Po velmi dlouhou dobu byl japonský pouze jako plemeno bez barevných rázů – tedy plemeno typické. Nicméně, některým chovatelům se to zdálo málo, a proto začaly šlechtit jiné „varianty“, při kterých by byla zachována ona symetrie, ale barvy by byly jiné. Protože se mi od příslušných šlechtitelů nedostalo odpovědi na základní otázky ohledně jejich chovu a šlechtění, budu postupovat podobně jako u MSdiv, tedy s určitým předpokladem. První si zkusíme představit japonského modrého (Jm). Zde je situace poměrně pochopitelná – černá barva je nahrazena co nejsytější modří. Celkově tedy již tak kresba nebude příliš kontrastní, ale plemeno se bude pořád poměrně silně podobat „černému“ originálu. V rámci šlechtění bývali použiti vídeňští modří (Vm). Tito do J vnesli i poměrně kvalitní utváření tělesného rámce (zejména proporce délka – šířka těla), ale zejména zkvalitnili utváření zádí zvířat. V rámci šlechtění se jedná o poměrně jednoduché „vyměnění“ černé barvy za modrou barvu – spíše je poté problém s dosáhnutím přesnosti kresby. Japonští modří jsou rozšířeni i v jiných zemích, což je přínosné ze šlechtitelského hlediska. Některým chovatelům se to zdálo i tak málo, a proto si vytknuli za cíl vyšlechtit králíka černo – bílého se zachovanou japanovitou symetrií, tedy japonského bílého (Jb). Zde je tedy nahrazena žlutooranžová barva za barvu bílou. Chovatelé se zjevně inspirovali plemenem „magpie“, tedy ve Velké Británii chovaným králíkem stračím. Nicméně je potřeba podotknout jednu zásadní věc. Genotyp pro zbarvení takovéhoto králíka by byl zcela shodný s genetickým vzorcem jiného, u nás uznaného plemene, a to německého plemene rhonský (Rh). Toto malé plemeno králíka je typické požadavkem absolutní nepravidelnosti své bílo - černošedé kresby. Tedy to, co by bylo požadavkem u plemene Rh (tedy nepravidelnost a absence jakékoliv symetrie kresby), by bylo u tohoto japonského bílého naopak vadou závažnou (protože J je typický právě symetrií kresby). A přesto u obou dvou těchto plemen by byl a je popisován stejný genotyp pro barvu srsti, což mi osobně připadne hodně paradoxní, protože je mým názorem, že plemena mají stát sama o sobě a lišit se od sebe navzájem, což je důsledkem jejich vzájemně odlišného genotypu pro barvu srsti. Ono se při šlechtění Jb stejně používá nesprávně (tedy symetričtěji) kreslených rhonských, tudíž v případě případného uznání japonského bílého bude patrně mnoho otazníků, přičemž u novošlechtění japonského modrého takový problém neexistuje. Čas ukáže, zda se podaří jejich šlechtitelům své novinky tak zdokonalit a tak rozšířit, že by mohly být někdy uznány. Jsem jednoznačně pro progresivní směr našeho králíkářství, nicméně je potřeba si vždy dopředu rozmyslet celý plán šlechtění a zkusit korigovat případné nedostatky.
(Pokračování příště.)
