Lipický kůň
Historie
Plemeno bylo vyšlechtěno na istrijském poloostrově v hřebčíně Lipica (po kterém nese i jméno) vybudovaném roku 1580 arcivévodou Karlem Štýrským. Zdejší oblast byla odedávna proslavena chovem tvrdých a vytrvalých koní, kteří se výborně osvědčili při dalekých obchodních cestách. A protože tehdy byli v módě španělští koně, nechal Karel II. ze země za Pyrenejemi přivézt malé stádo hřebců a klisen. Jeho cílem bylo zásobovat koňmi dvorní stáje ve Vídni a arcivévodské stáje ve Štýrském Hradci. Základem chovu bylo stádo dvaceti čtyř andaluských klisen a tří hřebců, později stádo rozšířily klisny zakoupené z italských a rakouských chovů. V 18. století byl chov zušlechtěn arabskými koňmi a vzniklo šest základních kmenů: Pluto, Conversano, Favory, Siglavy, Maestoso a Neapolitano, doplněných novějšími liniemi Incitato a Tulipan.
Pluto
– bělouš narozený roku 1765, pocházel ze slavného chovu dánského dvorního hřebčince a byl španělské provenience.
Conversano
– hnědák italského původu narozený roku 1767.
Favory
– plavák kladrubského chovu narozený roku 1779, byl v lehčím typu než Maestoso a později byl využit ve šlechtění starokladrubského bělouše při snižování příbuzenské plemenitby.
Siglavy
– bělouš narozený roku 1810, originální arabský hřebec importovaný přímo z Arábie.
Maestoso
– bělouš kladrubského chovu narozený roku 1773, tento kmen je v rámci plemene poněkud mohutnější.
Neapolitano
– hnědák italského původu narozený roku 1790.
Incitato
– zařazen do chovu v Lipici v roce 1815, pocházel z hřebčína v Mezöhegyesi.
Tulipan
– zařazen do chovu v Lipici roku 1860, narodil se v chorvatském hřebčíně Terezovac.
Lipica dodávala dvoru koně jezdecké i lehké kočárové. V roce 1915 za 1. světové války byli koně z hřebčína evakuováni nejprve pod Vídeň a poté stádo dorazilo až do Kladrub n. L. Tito koně se domů již nevrátili a stali se později základním stádem pro chov lipicánů v Topolčiankách na Slovensku. Po rozpadu monarchie si Rakušané založili vlastní chov lipicánů v hřebčíně Piber ve Štýrsku. 2. světová válka se opět dotkla koní, kteří museli být evakuováni z Lipice do jihočeské Hostouně. Nebyli tu však jen lipicáni, ale i zástupci mnoha dalších plemen, až zdejší stádo čítalo na 1 500 koní! Na žádost tehdejšího ředitele Španělské školy plk. Aloise Podhajského sem dorazil generál Patton a lipicáni vlakem putovali z dosahu Rudé armády. V Lipici se chovali koně určení k zemědělským pracím a pro armádní účely, koně z Piberu byli naopak zaměřeni na drezuru.
Vysoká španělská jezdecká škola
„Španělskou“ začala být jezdecká škola ve Vídni nazývána proto, že se tu nejdříve začalo používat koní španělských, tenkrát pro tyto účely nejvhodnějších. Lipicáni přišli až později. Vznikala v době největšího rozkvětu Rakousko–uherské monarchie, přežila její rozpad, dvě světové války a existuje dodnes. Rakousko ji zachovává jako součást svého kulturního dědictví. Nejslavnější představení „tančících“ bílých lipicánů se dodnes konají v Hofburgu v centru Vídně. Tento institut byl založen v roce 1729 a ochraňuje a pěstuje zde nejvyšší klasické jezdecké umění. Jezdí se zde pouze na hřebcích, kteří sem přicházejí ve čtyřech letech a několik dalších let se podrobují pečlivému a systematickému výcviku. Výcvik trvá pět až šest let, koně vždy cvičí jeden jezdec. Pro zpestření se při vystoupení často objevují i hnědí lipicáni, protože dříve se chovali v různých barvách. I dnes se narodí občas hnědák a stalo se již tradicí mít takto zbarvené hřebce v Hofburgu. Výcvik je dlouhodobý, hřebci se nejprve učí chodit v přirozeném postavení, dosahovat rovnováhy a nakonec se požaduje umělé vzpřímení, velké zaúhlení kloubů a dokonalá pravidelnost chodů. Závěr základního výcviku tvoří piafa, dále se učí pasáž, což je jakýsi „vydržený klus“, zpomalený a majestátní, vycházející z přirozeného pohybu hřebce. Nejobtížnějšími cviky jsou figury nad zemí, tzv. airs. Jsou považovány za nejvyšší vrchol jezdeckého umění. Nejprve se nacvičují tak, že jezdec je na zemi a pracuje s koněm pouze na dlouhých otěžích. Skoky pak kůň může předvádět buď bez jezdce, nebo s jezdcem, který sedí v sedle, ale vždy bez třmenů. Mezi nejnáročnější skoky patří kurbeta a kapriola. Součástí galapředstavení je i úchvatná čtverylka za znění skladeb Mozarta, Chopina či Bizeta. Nádherná podívaná v elegantním prostředí zanechává ve všech návštěvnících hluboký dojem.
Charakteristika a využití
Lipicán je velmi ušlechtilý jezdecko-kočárový kůň menšího obdélníkového rámce s ušlechtilou, mírně klabonosou hlavou s výrazným živým okem. Má silný svalnatý vysoko nasazený krk, nevýrazný kohoutek, delší měkčí hřbet, dobře vázaná bedra a skloněnou svalnatou záď. Končetiny jsou suché, pevné a kostnaté s dlouhou lopatkou, kratší holení a kvalitními tvrdými kopyty. Lipicáni jsou charakterističtí svými elastickými prostornými chody s vysokou akcí, které jsou vhodné pro akademické jezdectví. Vynikají inteligencí, jsou velmi učenliví a mají výbornou paměť. Nepostrádají temperament, ale zároveň jsou velmi poslušní, proto se dobře hodí k drezuře a oblíbení jsou i v cirkusech. Lipicáni dospívají pomaleji, ale zato se dožívají vysokého věku a jsou proslulí svým pevným zdravím. Proslulost získali díky světoznámé Vysoké škole španělské ve Vídni. Dobrých umístění dosahují i ve vozatajském sportu.
