Když jsem jela Coloradem … aneb jak se stát cowgirl
Den dvacátý první – stavění ohrady přes potok
Po této proceduře vyrážíme stavět plot přes jeden potok, který je asi hodinu cesty odtud. Moly tu necháváme odpočívat a Jackoba bereme jako nákladního s ostnatými dráty, sekerkou a motorovou pilou. David totiž musí cestou prořezávat spadlé kmeny, které by koně na prudkých svazích nebyli schopni skočit, a navíc tudy za dva týdny poženeme velké stádo krav, tak abychom jim usnadnili cestu a nám práci s naháněním. Když jsme dojeli na místo, necháváme koně uvázané u stromu a scházíme dolů k potoku. Po stráni vede stará ohrada, která ale ve svahu končí. Navazujeme na ni nové ostnaté dráty a ty táhneme na druhou stranu přes potok, aby tudy vynalézavý dobytek nemohl projít. Po pár hodinách proplétání se hustými keři, skákání po kamenech ve vodě a navazování drátu na kůly vyrobené z padlých stromů máme plot konečně hotový.
Na zpáteční cestě jsme na jedné loučce zahlédli kojota. Obě Davidovy fenky se za ním okamžitě pustily, ale překvapený kojot byl rychlejší. Ke srubu dorážíme kolem sedmé hodiny večer. Moly sice odpočívala, ale kulhá ještě více než ráno. Měli jsme jet zpátky do Daveova kempu (stanoviště níž v horách), ale nakonec zůstáváme ještě přes noc. K večeři vaříme na starých kamnech všechno, co tu zbylo. Jakési houby v konzervě, různé druhy fazolí, kuřecí nudle, neidentifikovatelnou polévku a jiná instantní překvapení. Když jsme to všechno dali na jednu pánvičku, vznikl z toho celkem chutný mix.
Den dvacátý druhý – přehánění stáda, odjezd ze srubu
Vstáváme jako obvykle v šest hodin a po snídani vyrážíme přehánět stádečko krav směrem k potoku, kde jsme včera spravovali ohradu. Cestou zastavujeme na jedné loučce, kde zůstávám hlídat stádo, aby neuteklo, a David s Gabčou jedou do lesa najít a přihnat další zatoulané krávy. Potom se střídáme. Na louce zůstává Gabča a my jedeme s Davem hledat na druhou stranu. Pár kraviček jsme našli v jedné hluboké rokli a další se schovávaly mezi hustými keři. Celé stádo – asi sedmdesát krav s telaty – pak ženeme lesem dál a tam je necháváme.
Na oběd se vracíme ke srubu a připravujeme se na odjezd zpátky ke karavanu do prvního stanoviště. Balíme všechny věci do vaků na nákladní koně. Já vyjíždím napřed s Misty a kulhající Moly, která také nese lehký náklad. David s Gabčou zatím balí zbytek věcí. Jedu pomalu a s přestávkami, protože pro Moly je trasa dosti obtížná. Míjím místo, kam jsme jezdily pro sůl, a pokračuji dál do kopce, směrem k autu. Cesta ubíhá pomalu, zbytek výpravy zatím nikde a já si přestávám být jistá, zda jdu správným směrem. Jela jsem tudy jen jednou, když jsme se před pár dny stěhovali na srub. Nakonec jsem se rozhodla uvázat kulhající Moly ke stromu a jedu na Misty podívat se rychlejším tempem dál. Po chvíli už v dálce vidím mezi stromy Daveův bílý přívěs, který tu na nás čeká. Vracím se celá šťastná, že jsem se neztratila, pro Moly a pajdáme k autu. Ani jsem nestihla kobylky odstrojit a už přijíždí Gabča s Davidem. Naložili jsme koně a odjíždíme.
Cestou jsme z auta zahlédli nějaké zapomenuté krávy, takže zastavujeme, vykládáme koně a já s Gabčou je jedeme zahnat zpátky podél cesty za ohradu. Dave mezitím popojel s autem k nám, znovu nakládáme a definitivně odjíždíme do kempu. Tam necháváme všechny koně kromě Moly, kterou vezeme zpátky do Bayfieldu. Ta se nadšená, že je zase doma, odpajdala za svým stádečkem. Gretchen nám připravila výbornou večeři – kuře se salátem – obojí z vlastní zahrádky. Po jídle se na chvíli loučíme s Davem, který jede na otočku domů pro další zásoby jídla a umýt se. My si zatím po dlouhé době také užíváme teplou tekoucí vodu, mýdlo a čisté oblečení. Domlouváme se s Gretchen, že ráno přijede do kempu a pojede s námi přehánět další dobytek. Kolem desáté se pro nás vrátil David a odjíždíme zpátky k horám do našeho útulného stanu. Před spaním si ještě dáváme horkou čokoládu s brandy a po půlnoci spokojené a čisté zalézáme do spacáků.
Den dvacátý třetí – hnaní stáda pastvinami, návrat do Bayfieldu
Po pár hodinách spánku jdeme nejdříve nakrmit sebe a potom koně. Gretchen dorazila se svojí chladnokrevnou kobylkou Sárou kolem osmé hodiny. Dnes nevyrážíme autem s přívěsem, ale přímo na koních. Jedeme totiž pro dobytek do údolí, které je na druhou stranu, než jsme jezdili doposud. Je nádherné, teplé a slunečné počasí. Přejíždíme přes rozlehlé pastviny, což je pro nás změna oproti prodírání se hustým lesem. Cestou jsme potkali malou skupinku krav, kterou ženeme do kruhové ohrady u jednoho starého, neobydleného ranče. Poté pokračujeme dál a narážíme na velmi početné stádo dobytka. Musíme postupovat pomalu, protože krávy jsou promíchané od dvou různých rančerů, a tak je musíme podle výžehů oddělit od sebe. Dobytek, který má na starosti David, přesouváme asi jednu míli odtud do kruhové ohrady k ostatním. Celé stádo je potřeba přehnat přes pastviny kolem kempu, dál do hor. Nejdříve se ale vracíme k cizímu stádu a zaháníme ho na druhou stranu do údolí, aby se nám dobytek znovu nepromíchal. Potom naše krávy vyháníme z ohrad a pomalým krokem ženeme směrem k horám.
Poblíž karavanu se odpojujeme a necháváme Davida jet dál samotného s jeho borderkami a stádem krav. My ukončujeme první etapu cowgirlingu a vracíme se do Bayfieldu. Gretchen odváží přepravníkem koně, já s Gabčou ještě balíme stan a sedla a pak odjíždíme autem také. Sice se nám odtud nechce, ale za týden nás čeká další velké přehánění dobytka do corralů, oddělování býků a hnaní všech krav na zimní pastviny. S tím nám budou pomáhat další kovbojové a vypadá to na velkou akci. Mezi tím se podíváme do národních parků, jako je například skalní město indiánů Mesa Verde, a zítra navštívíme ranč světoznámého horsemana Pata Parelliho.
K večeru, po vybalení věcí a teplé sprše, vyrážíme za civilizací do městečka Duranga na večeři a podívat se po obchodech. Potom posíláme z Jirkova počítače e-maily domů, že jsme zdárně přežily další dny jako pravé cowgirls.
