Od vajíčka ke kuřeti

Co se děje ve vajíčku? Po vložení do líhně nebo pod kvočnu se vejce a tím i zárodek zahřeje a začne se dál vyvíjet. Nejdříve čerpá živiny z latebry. Pak na žloutkové kouli postupně vytváří mimozárodečný krevní oběh, který přivádí živiny a kyslík do tělního krevního oběhu zárodku a umožňuje tak jeho růst a vývin. Období od ovulace až do vytvoření žloutkového krevního oběhu, tj. do 30 až 36 hodin po zahájení inkubace, se označuje jako stadium latebrální výživy. Po 30–40 hodinách vývoje začíná již tlouci rudimentární srdce (40 tepů / min.).

Stadium žloutkové výživy

Jak zárodek roste, zvětšuje se i jeho potřeba živin. Tomu odpovídá zvětšující se plocha žloutkového vaku – kolem sedmého dne obroste celou žloutkovou kouli. Období od 30 až 36 hodin do 7. až 8. dne inkubace představuje stadium žloutkové výživy pomocí žloutkového krevního oběhu. Vytvářejí pohlavní i vyměšovací orgány, játra, žlázy s vnitřní sekrecí, žaludek, pohlavní orgány, srdce je kompletně vytvořeno. Šestý den se embryo začíná pohybovat, lze rozlišit tvořící se zobák, prsty na křídlech i končetinách.

Stadium dýchání atmosférického kyslíku a výživy vaječným bílkem

Současně se žloutkovým vakem se tvoří další plodové obaly. Kolem těla zárodku se uzavírá amnion s tekutinou, v níž zárodek plave a je chráněný před vysycháním a nárazy. Jeho funkce je dočasná. Kolem desátého dne už má zárodek podobu kuřete, v této době amnion praská – překážel by dalšímu růstu. Odpady produkované zárodkem se v podobě moči shromažďují v dalším plodovém obalu – alantoisu. Pod skořápkou současně vyrůstá chorion. Postupně se vytvoří chorioalantois, který obroste bílek a vytvoří druhý mimozárodečný krevní oběh – čerpá živiny z bílku a vzduch. Období mezi 7. až 8. dnem až do 18. až 19. dne inkubace představuje stadium dýchání atmosférického kyslíku a výživy vaječným bílkem. Už desátý den inkubace je vývoj očí téměř dokončen, rostou oční víčka a jsou vytvořeny nozdry. Končetiny se prodlužují, objevují se péřové folikuly, prsty jsou oddělené a mají drápky, kůže na nohou tvoří šupiny.

 Kuře začíná dýchat

Ve dvacátém dnu obepíná alantochorion celý bílek. Kuře zobáčkem protrhne bílkovou blánu a začíná dýchat plícemi vzduch ze vzduchové komůrky, můžeme slyšet pípání. Vzduchová komůrka zabírá téměř třetinu vnitřního prostoru vejce. Když kuře vzduch vydýchá, začne proklovávat skořápku a klubat se z vejce. Ve druhé fázi kuřete se převážně chrupavčitá kostra začne osifikovat (kosti pevní), potřebný vápník a fosfor dodává chorioalantois především ze skořápky. Zeslabí ji zhruba o třetinu. Skořápka je pak křehká a snadno se drtí. Kuřeti pomáhá v klubání také malý výrůstek na špičce horní části zobáku, tzv. „vaječný zub“. Kuře proklove dírku a pokračuje až do uvolnění dvou třetin obvodu skořápky. Pak se opře běháky do špičky vejce a odlomí vršek skořápky. Líhnoucí se kuře průběžně vtahuje do břišní dutiny pupečním otvorem zbytek žloutku. Zevní krevní oběh při tom zasychá a zůstává na vnitřní straně skořápky. Pozor, předčasné odlupování skořápky může vnější krevní oběh narušit a kuře vykrvácí. Po vylíhnutí je kuře mokré a unavené, proto si musí v líhni nebo pod kvočnou odpočinout.

Evidence

Počet vylíhlých kuřat – líhnivost – zjišťujeme z celkového počtu vajec vložených do líhně a z oplozených vajec. Mnoho neoplozených vajec může mít příčinu v nesprávném poměru pohlaví v hejnu, ve špatném zdravotním stavu nebo stáří zvířat. To, že se zárodky nezačnou vyvíjet, může způsobit také závadné krmivo, namrznutí vajec nebo dlouhé skladování vajec. Odumřelé zárodky při prvním prosvětlování zjistíme, pokud byla na začátku líhnutí v líhni vysoká teplota nebo narušena kvalita vajec vlivem nesprávné výživy hejna (narušené bílkoviny v krmivu, nadbytek soli, nedostatek vitamínů zejména A, D, E, B). Krvavé prstence se vyskytují, pokud byla vejce skladovaná při vysoké teplotě. Při líhnutí může znamenat brzké naklování a vleklé líhnutí přehřátí vajec ve druhé polovině líhnutí. Kuřata bývají polepená, se špatně vtaženým žloutkem, velkým pupkem, skořápka zůstává uvnitř krvavá. Naopak nízké teploty v průběhu líhnutí způsobí, že se živá kuřata neproklovou nebo se líhnou opožděně, jsou slabá.

Rodokmenové líhnutí

Provádíme při individuální kontrole snášky, když chceme znát původ kuřete. Rodokmenové dolíhňové lísky jsou upravené tak, aby vylíhlá kuřata od určité slepice zůstala oddělena. Používají se sáčky z řídkých textilií, nebo pletivové klícky, také může být líska rozdělena pevnými přepážkami.

Kuřatům se ihned po vylíhnutí aplikují do přední létací blány křídla křídelní značky. Provizorně lze použít i speciální barevné spreje (časem se barva vytratí) nebo malé barevné uzavíratelné kroužky (je třeba dát pozor, aby se časem do běháku nezařezávaly).