Bulteriér Část třetí – výcvik a využití bulíka

Bulteriér je opravdu veselý společník, nikdy nezkazí žádnou legraci, vždy rád a ochotně se svým páníčkem podniká cokoli. Ale když už se do něčeho pustí, tak nešetří ani sebe, ani okolí, takže je třeba dávat velký pozor, protože rozdováděný bulík je neřízená střela. Od počátku je zapotřebí bulíka krotit, důsledně vychovávat, a k tomu všemu potřebuje nový majitel pevné nervy. Bulteriér není zrovna ideální plemeno pro služební výcvik, ale za něco k snědku je schopný se přetrhnout …

Tento psík miluje pohyb, hry a veškeré aktivity se svojí rodinou. Nikdy byste neměli bulíka nechávat cvičit další osobou, nejlepší je, když si ho cvičíte sami. I když není Bulteriér zrovna ideální plemeno k tomu, abychom s ním prováděli nějaký sport na vrcholové úrovni, není to vyloučené, a důležité je i to, že se svým psíkem tráví spoustu času. Výcvik probíhá pomaleji než třeba u ovčáka, ovšem dlouho si pamatuje. Podstatné je, že bulík je citlivý a tvrdohlavý. Bulíka přestává jednotvárná činnost poměrně brzo bavit, takže je zapotřebí cvičit krátce, a často výcvik obměňovat, aby se náš bulík nezačal nudit. Hlavní je dobrá motivace, na každého psíka platí něco jiného, pro některého je to „nej“ balonek, pešek, pro jiného třeba piškot.

Sportovní kynologie
Jsem zastáncem toho názoru, že každý pes by měl být ovladatelný a umět splnit alespoň základní povely. Máme dvě možnosti, buď si budeme s bulíkem cvičit jen tak doma sami, nebo můžeme chodit na cvičák, kde budeme provádět výcvik pod dohledem zkušeného výcvikáře. Pokud bychom v budoucnu chtěli složit nějakou zkoušku poslušnosti, je zapotřebí již od začátku trvat na přesném provádění požadovaných cviků, protože jak se to pes jednou špatně naučí, tak se to velice těžko přeučuje. Mezi základy patří sedni, lehni, vstaň, zůstaň, odložení, aport a chůze u nohy. Do sportovní kynologie patří i stopy, které bulíky velice baví, mají výborný čich, a také milují pamlsky, takže nácvik stop je pro ně velkou zábavou. Stopovat totiž učíme tak, že stopu od začátku do konce prokládáme pamlsky. Součástí některých zkoušek je obrana, ta samozřejmě většinu bulteriérů také hodně zajímá, rádi zadržují lumpíka, zákus do rukávu bývá energický, razantní, většinou ani nepřekusují. Podstatné je u bulíka pojmout obranu formou kořistnického pudu, nikoli agresí. Při obedienci, což je jakási vyšší poslušnost, se hodnotí hlavně přesnost, rychlost a radost. Tady se využijí hlavně ti z bulíků, kteří jsou ochotni pracovat v určité vzdálenosti od psovoda. Je to souhrn deseti cviků poslušnosti. Existují čtyři třídy obtížnosti, třída OB – Z (začátečníci) a dále OB1 – OB3, rozdělené dle věku a již splněných zkoušek.

Záchranářská kynologie
Na záchranářském psu požadujeme, aby nalezl a označil v co nejkratší době místo, kde zůstal zastižen člověk nějakou přírodní katastrofou. Pro bulíka by to neměl být větší problém, protože milují lidi, takže je rádi budou hledat, a také mají vynikající nos. Záchranné práce se dělí: na práci v sutinách, v přírodním terénu, v lavinových polích, na vodních plochách a stopařskou práci. Samozřejmě sem řadíme i poslušnost. Všechny tyto zkoušky mají první stupeň, druhý stupeň a kromě stopování i stupeň třetí. Dále existují zkoušky speciální, které zahrnují hledání vzorků mrtvých pachů, poté sem řadíme zkoušku záchranných prací ze zmrzlé plochy a zkoušku pohotovostní jednotky. Základem pro psa a psovoda je absolvování Zkoušky záchranné způsobilosti (ZZZ), která zahrnuje poslušnost, překážky, stopu a speciální cviky, dosažený věk pejska musí být minimálně 12 měsíců. Cílem je prověřit schopnosti předváděného psa, jestli jeho vrozené vlastnosti a nervová soustava budou v dalším výcviku schopny vyšší zátěže v některém ze směrů záchranářského výcviku. Pes musí rozeznat, kdy je hledaný člověk ještě živý a kdy už živý není. Základem je při všech cvicích ochota, temperament a radost z výkonu. Zde nejde o sportovní výkony, ale o praktické využití psů při hledání pohřešovaných osob.

Myslivost
Mezi nesporné výhody bulíka v myslivecké praxi řadíme jeho téměř všestrannou použitelnost a také jeho poměrně vhodnou velikost i třeba pro držení ve městech, v bytech apod. Ač se to možná nezdá, tak důležitá je i výhoda, která spočívá v péči o srst, která nepotřebuje téměř žádné úpravy. Bulteriér může skládat lovecké zkoušky podle zkušebního řádu pro teriéry a jezevčíky, nejdůležitější je, aby se naučil používat svůj nos. Může skládat zkoušky vloh, podzimní zkoušky, speciální zkoušky z vodní práce, lesní zkoušky, barvářské zkoušky, všestranné zkoušky, honičské zkoušky a barvářské zkoušky honičů. Bulík se složenou loveckou zkouškou se může do výše národních výstav přihlásit do třídy pracovní. Mezi předměty zkoušek patří nos, hlasitost, poslušnost, chování po výstřelu, vodění na řemeni, slídění, stopa živé zvěře, stopa vůdce, dohledávka a přinášení pernaté zvěře, přinášení srstnaté zvěře na dálku v poli (vlečka), přinášení kachny z hluboké vody, práce ve vodě, následování volné nebo na řemeni, práce na pobarvené stopě (práce na řemeni nebo volně, práce jako hlásič nebo oznamovač), odložení a nahánění. Podle mých zkušeností se bulteriér nejlépe uplatňuje jako barvář. Problémem může být, že někteří chodí „s vyšším nosem“, případně to, že se jim moc nechce hlásit u kusu zvěře. Vlastnosti bulíka jej předurčují k práci v honitbách s černou zvěří. Málokdy zvěř žene před sebou, specifikem bulteriéra je to, že se divočáka snaží uchopit a strhnout, případně držet na místě. V lovecké kynologii jsou jejich předností dosledy, dokáží vyvinout pořádnou rychlost a dostihnout i lehce zraněný kus.

Canisterapie
Canisterapie se chápe jako pozitivní působení psa na celkové zdraví člověka. Podporuje rozvoj hrubé a jemné motoriky, podněcuje verbální i neverbální komunikaci, rozvoj orientace v prostoru, nácvik koncentrace, zvyšuje motivaci a pozornost. Lze ji využít u lidí s různým postižením (mentálním, smyslovým či tělesným), autistů, psychicky nemocných osob, seniorů, ale i u zdravých lidí třeba k relaxaci. Pejsek působí jako jakýsi sociální katalyzátor, jenž zahrnuje a podněcuje společenský kontakt, poskytuje příležitost k mazlení, hrám a k zapojení do společnosti. Canisterapie je vždy týmová práce, kdy tým tvoří pejsek a psovod. Požadavky na psa – canisterapeuta jsou poměrně rozsáhlé, záleží i na tom, pro jakou formu terapie a pro jaké klienty ho chceme využívat. Nezáleží na plemeni, pohlaví, velikosti či původu, ale zejména na jeho povahových vlastnostech. Podmínkou je neagresivní chování a radost z kontaktu s lidmi. Při přípravě psa na canisterapii je velice důležitá socializace, psík musí být zvyklý na lidi, ostatní zvířata i různá prostředí. To je vhodné trénovat již odmalička, u bulíka bych se zaměřila hlavně na kontakt s jinými zvířaty, už v mládí ho seznamovat s dalšími psy, kočkami, drobnými zvířaty v klecích, ukázat mu např. i koně apod. Potěšení z kontaktu s lidmi je pro bulteriéry jedna z přirozených vlastností, stejně tak si myslím, že většina těchto psů je psychicky odolných a lépe než někteří zvládají rozmanitá prostředí. Vhodné je vzít občas s sebou psa do běžného městského provozu, kde se může setkat s různými zvuky, davy lidí, jezdícími schody, troubícími auty, cyklisty, aby zažil co nejvíce nejrůznějších situací. Součástí přípravy je samozřejmě i základní poslušnost, každý takový pes musí být ovladatelný, a to i ve ztížených podmínkách. Canisterapeutický bulteriér by měl být sebejistý, přátelský, klidný, může být temperamentní, ale vyrovnaný. Vzhledem k tomu, že milují všechny možné hry, tak jsou vhodní zejména k dětem. Na druhou stranu se také rádi povalují a mají rádi dotyky, takže je můžeme využít i k polohování (těsná interakce mezi psem a člověkem) nebo k relaxaci. Pokud chceme svého pejska používat k polohování, je dobré ho postupně navykat na klidné ležení vedle člověka a na doteky na všech částech těla. Mezi vlastnostmi bulíků vhodných pro canisterapii bych vyzdvihla jejich trpělivost, potřebu lidské společnosti a také třeba to, že nejsou přehnaně uštěkaní. Buličí trpělivost se uplatní při procvičování motoriky (nandávání a sundávání obojků, jejich rozepínání a zapínání, podávání pamlsků), při nekonečném hlazení a mazlení od dětí apod. Je dobré, když umí bulík aportovat, může nosit hračky nebo podávat různé věci. Někdy jsou však tito čtyřnožci příliš hrrr, takže je vhodné učit je brát si pamlsky opatrně a pomalu, aby při různých hrách někoho nepovalili. Podle toho, jaké klienty bychom v budoucnu chtěli navštěvovat, je vhodné zvolit i nácvik dalších specifických situací, např. reakce na člověka, který se pohybuje o berlích, chování psa u vozíku nebo třeba navyknutí na pach v nemocnici.

Agility
Při agility cvičí bulík společně se svým pánem, pod vedením psovoda zdolává pes překážky v předem stanovaném pořadí. Účelem je překonat je s co nejmenším počtem chyb a v co nejkratším čase. Existují tři kategorie podle velikosti, small (S, psi do 34,99 cm), medium (M, psi od 35 do 42,99 cm), large (L, od 43 cm výše) a veteráni (psi od 8 nebo 9 let věku dle kategorie). Velikostní kategorie psa určuje výšku překážek, které skáče na oficiálních závodech. Z přehledu vyplývá, že většina bulíků standardní velikosti spadá do kategorie L, což je právě ten problém, protože by musel skákat překážky vysoké 60 cm. Nicméně existují i závody neoficiální, kde mohou pejsci startovat i v jiných kategoriích než pro ně určených. Na parkuru se vyskytují překážky zónové (např. kladina, houpačka, stůl) a klasické (např. kruh, slalom, zeď, tunel). U agility se vyskytují čtyři druhy trestů, a to časové chyby (překročení standardního času), chyba, odmítnutí a diskvalifikace. Výhodou bulteriéra na parkuru je, že není zbrklý a splašený. Při agility je důležitý i psovod, který se musí umět dobře orientovat, a hlavně se musí naučit výborně spolupracovat se svým psem. Podle obtížnosti se agility rozděluje na kategorie A1 – A3, parkur má 20×40 m, délka tratě je 100 až 200 metrů.

Coursing
Coursing je založen na touze psa lovit. Běhá se v přirozeném a mírně svažitém terénu, kde mohou být přírodní nebo umělé překážky. Cílem psa je ulovit kořist taženou navijákem, návnadu představuje igelitový střapec nebo králičí kůže, je tažena po dráze, která simuluje skutečný běh zajíce. Běhá se na dvě kola, psíci v závodě prokazují svoji rychlost, inteligenci, štvavost, vytrvalost, odolnost a obratnost. Coursing rozlišujeme na dva druhy – lure coursing (běh za umělou návnadou) a hare coursing (běh za živým zajícem), ten je u nás však zakázaný. Pokud bude váš bulík mít zájem o návnadu, začne tím, že bude běhat tzv. sólo běhy, aby pochopil, že se střapec loví a aby se na něj zafixoval. Následně může začít běhat párové běhy, kdy loví návnadu společně s dalším psem, při lovení se nesmí psi vzájemně napadat. Potom už je jenom na vás, zda budete běhat jenom tréninkově, nebo jestli si začnete plnit coursingovou licenci, která opravňuje bulteriéra startovat i na oficiálních závodech. Při coursingu musí pes lovit především zrakem, délka trati je od 400 do 1 000 m a každé plemeno běhá zvlášť.