Kůň v pohodě Díl 6.: Pracujeme s hříbětem
První hodiny života
Několik hodin po narození by hříbě mělo patřit pouze své matce – samozřejmě kromě potřebné veterinární prohlídky, případě ošetření. Už dávno jsou za námi doby, kdy se doporučovalo provádět u novorozených hříbat tzv. handling (nesprávně nazýván imprinting). Zjistilo se, že tento zásah je pro další vztah mezi koněm a člověkem nejen nepotřebný, ale že může být i škodlivý, protože narušuje velmi křehké a nepostradatelné intimní pouto mezi matkou a jejím dítětem. Pokud to tedy není z nějakého (většinou zdravotního) důvodu nutné, nerušte tuto dvojici aspoň několik hodin. Možná se to tak nezdá, ale oba dva vám to brzy vynahradí tím, že budou psychicky a emocionálně mnohem vyrovnanější.
Pro úplný začátek vztahu s mladým koníkem bude výchozím bodem váš vztah s jeho matkou. Přestože ta může být právě v tuto chvíli nervóznější a ostražitější (především je-li prvnička), nechá se sebou běžně manipulovat bez stresu, pokud až dosud lidem důvěřovala a / nebo měla už zajetou každodenní rutinu. Uvázat, vyčistit, nakrmit, vyvést do výběhu a přivést do stáje … I kdybyste na hříbě nesáhli několik dní, bude se okolo matky v tyto chvíle motat a sledovat, jak ona reaguje na přítomnost lidí, jak ona snáší doteky po svém těle a manipulaci, jak vám ustupuje, nechá se vést apod. Vaším úkolem je především to, aby měla matka po celou dobu možnost na hříbě vidět, pokud se při převádění do a z výběhu hříbě opozdí, v klidu na něho počkejte nebo se pro něj vraťte.
Právě čištění matky může být vhodnou chvílí pro navázání prvního přátelského vztahu s hříbětem. Určitě vás bude pozorovat a časem se osmělí vás očichat nebo ochutnat. Některá hříbata si od první chvíle neberou servítky a jdou se hned kamarádit či dokonce měřit síly! Není nic vzácného, že hned první den života vám takový drzoun uštědří první kopanec nebo kousanec. Samozřejmě i tady je dobré dodržet „pravidlo tří vteřin“ a hříběti dát hned najevo nelibost, ale i kdyby se vám to nepodařilo, nic se neděje. Spíš zkuste s prckem navázat vhodným způsobem kontakt. Když se vám při čištění matky přimotá pod ruce, poškrábejte ho na krku nebo kohoutku. Nejdříve třeba jen prsty, některá hříbata ale mohou mít ráda plošné podrbání kartáčem nebo drsnější tlak hřbílkem. Někteří rozkošníci se vám zanedlouho budou sami nabízet k vyčištění (a někteří se vás na oplátku pokusí také vyčistit – opět je třeba jim dát najevo, že toto mají rádi koně, nikoli však lidé).
Společné, velmi blízké chvilky si můžete „ukrást“ tehdy, když hříbě leží. Dřepněte si k němu a zkuste ho hladit. Nejdříve začněte na místech, která mívají koně rádi: kohoutek, hruď, krk. Sledujte jeho reakce a postupně se přesouvejte rukou dál – na hlavu, uši, čumák, na hřbet a záď, na nohy až kopýtka. Dbejte na to, abyste hříběti byli příjemní. Nejmenší náznaky nespokojenosti berte vážně a ihned se s hlazením vraťte zpět na oblíbená místa nebo přestaňte. Myslete na to, že hříbě nic neučíte, že se mu „jen“ představujete a svým chováním mu říkáte, že jste člověk bezpečný a příjemný. Že s vámi se mu nejenže nic nestane, ale bude mu dobře. A také myslete na to, že tyto dotyky musí trvat velmi krátce! Počítají se ne na minuty, ale někdy i na sekundy! Veškerou činnost musíte ukončit vy, ne hříbě. Díky tomu ho nepřetáhnete, nezačnete nudit nebo být nepříjemní a také dáváte základy toho, že i v budoucnu budete o začátcích a konci činností rozhodovat vy.
Na ležícím hříběti můžete začít zkoušet manipulovat s končetinami. Dokud je uvolněné a nevadí mu to, hýbejte mu nohama, ohýbejte kopýtka, vezměte kopytní háček a vyčistěte je, poklepejte na ně. Můžete mu také v tuto chvíli poprvé nasadit ohlávku. Chvíli nechejte na hlavě a zase sundejte. Mnoho hříbat si takto nechá v klidu a bez násilí také změřit teplotu v konečníku. Když pak tyto činnosti budete za pár dní zkoušet na stojícím hříběti, už mu budou známé. Samozřejmostí by mělo být, že klisna celou tu dobu u hříběte může být a hlídá si vás, abyste jejímu dítěti neublížili. Rozhodně po celou dobu musí vládnout naprostý klid a uvolněnost, a to od všech přítomných (vy, hříbě, klisna).
Nasazování ohlávky by mělo být jedna z prvních činností, na kterou je třeba hříbě navyknout. Čím dřív, tím líp. Lze začít u ležícího hříběte, ale lze využít například jeho zvědavosti a ohlávku mu nasadit „jakoby náhodou“. Někdy bude třeba další ruce na přidržení nedůvěřivého nebo příliš neposedného hříběte. Vždy však je vhodné, pokud si hříbě spojí nasazení ohlávky s něčím příjemným, co se děje pravidelně. Když se z toho stane rituál. Například každý den vyčistíte klisnu, nasadíte jí ohlávku, uvážete ji, nasadíte ohlávku hříběti a jdete čistit klisnu a sem tam kartáčem „přiberete“ zvědavé hříbě. Můžete mu dávat ohlávku před tím, než ho vyvedete na pastvinu či do výběhu nebo když je oba berete na ruce napást. Ohlávka nesmí být hříběti malá ani velká; je možné, že pro první týdny života si budete muset nějakou dokonce ušít, protože ty v obchodech bývají větší a hříběti kloužou z týlu dolů na krk. To mu může být přinejmenším nepříjemné, v horším případě i nebezpečné.
Zmínila jsem tady jednu velmi pěknou společnou činnost, kterou bych doporučila všem majitelům hříbat – i těm, jejichž čtyřnožci žijí nonstop na pastvině: vezměte klisnu s hříbětem a jděte ji na ruce napást. Hříbě nechejte poskakovat kolem vás. Dá se říct, že sledujete dva cíle: navozujete svojí přítomností příjemnou atmosféru a vyzýváte hříbě k určitým nepravostem, které můžete hned řešit … Především hřebečci, ale i mnohé klisničky, dříve nebo později, zkusí zapojit vás do své hry „kopneme, vzepneme se apod.“. Mohou na vás dělat nájezdy – tak jako dělají na svoji mámu – vyhazovat po vás, nebo na vás dokonce skákat předníma nohama. Je dobré se obrnit delším bičíkem a tyto útoky hned odrážet. Velmi malé hříbě vám za prvé nemůže tak ublížit a za druhé se již brzy ve svém životě naučí, že lidé nejsou koně a nelze je zatahovat do svých her. K tomu je nesmírně dobré, když má hříbě na pastvině / ve výběhu dalšího vrstevníka nebo jiného hravého koně, který s ním tuto hru hrát může a bude.
Zvedání nohou a čištění, následně i úprava kopýtek jsou další činnosti, které musí hříbě rychle zvládnout. I zde platí, že čím dřív s tím začneme, tím lépe bude. V některých případech potřebuje hříbě první korektury kopýtek už pár dní po narození, většinou je to otázka pár týdnů. Se stejnými pravidly (po chvilkách, v klidu a ne násilně), jakými jsme hříbě hladili, nyní budeme rukou sjíždět dolů po každé noze. Třeba v rámci oblíbeného čištění. Sjedeme dolů a hned přestaneme, hříbě pochválíme (podrbeme tam, kde to má rádo), zopakujeme na druhé noze. A klidně i víckrát denně, pokud k tomu je příležitost. Pokud hříbě stojí a snáší dotyky na nohách, můžeme se třeba další den pokusit jednu nožku nadzvednout. Myslete na to, že hříbě nemá dobrou rovnováhu a stát na třech nohách může být pro něj nepřekonatelný problém! Proto mu musíte nožku zvedat jen na chvilinku a jen trochu. Namáhejte záda a předklánějte se. Další krok může být zvednout trochu nožku a poklepat kopytním háčkem. Postupně budete dobu zvednutí prodlužovat, až budete schopni kopýtko lehce vyčistit; stále ji však zvedejte jen kousek nad zem. Vytahování nohou hříběti co nejvýš, aby vás záda nebolela, je v tuto chvíli často špatná volba a vede mnohdy ke zbytečným rozmíškám a velkému kroku zpět v důvěře. Pamatujte, že vy hříbě nesmíte dostat do nebezpečí – ani do zdánlivého nebezpečí, jak mu může připadat, když ho vyvádíte nadměrně z rovnováhy. Nebojte se, za pár týdnů si hříbě získá rovnováhu a naučí se ovládat své tělo (pokud má dostatek pohybu na pastvině), takže bude snášet stále vyšší a delší držení nohou. Než se tak stane, dbejte na jeho signály – pokud hříbě ztrácí rovnováhu, cuká nohou, přepadává apod., nebojte se nohu pustit a zvednout ji za chvíli, níž a na kratší dobu. Hříbě musí vědět, že snaha je z obou stran: vy se snažíte vyhovět jeho nepohodě, ono se snaží vyhovět vašemu požadavku.
Malé hříbě by se mělo ještě v době, kdy je pod matkou, naučit být uvázáno a nechat se vést. Je pravda, že na tyto dovednosti není třeba až tak spěchat. Pokud už máte s hříbětem navázán základní vztah, nechá si od vás nasadit ohlávku, vyčistit se a zvednout nohy, můžete přistoupit k tomu, že to vše bude dělat ne na volno, ale pěkně na jednom místě a uvázané. Než ho však skutečně uvážete k nějakému pevnému předmětu, zkuste to „nanečisto“. Začněte tím, že mu „jen“ znemožníte odejít. Na ohlávku mu připněte vodítko a může vám ho například podržet nějaký pomocník, zatímco vy čistíte. Může vám ho držet u uvaziště, zatímco čistíte jeho matku (a hříbě se učí způsobně čekat). Můžete omotat vodítko na volno okolo klandru a přidržovat jeho konec nebo ho přichytit a zadržet, pokud se rozhodne odejít. Dokud nebude přivázáno pevně, nic se neděje. Opět myslete na to, že zpočátku po něm chcete toto způsobné stání jen chvíli, a postupně prodlužujte. Hříbě rychle pochopí, že mírný tah za ohlávku mu říká nikam neodcházet; ale nic se neděje, pokud by panikařilo, „ono ho to pustí“. Samozřejmě nejen u hříběte, ale u jakéhokoli dospělého koně platí, že pokud ho uvazujete, musíte použít rozvazovací uzel nebo třeba jako mezičlánek tenký provázek; pokud kůň začne z jakéhokoli důvodu panikařit, snadno se přetrhne nebo ho jedním pohybem rozvážete. Pouze tak se nebude bát znovu stát uvázaný. Ze všeho nejhorší je totiž kůň trhající se na pevném úvazu, vyrvávající úvaz ze země, trhající ohlávku či se zraňující za týlem.
A jsme u vodění. Pokud hříbě respektuje omezení, které mu dává ohlávka s vodítkem, snáze se nechá někam odvést. V tuto chvíli ještě není nutné provádět s hříbětem na vodítku psí kusy, stačí, když půjde za matkou a nechá se „přemluvit“, aby dodržela člověkem danou rychlost i směr pohybu. Například se může hříbě odvést za matkou do a z výběhu, nebo se projděte zpočátku jedno kolečko okolo stáje. Začněte v místech, kde to znáte a kde je klid a můžete si později udělat menší procházku do vzdálenějšího okolí. Nemá smysl chodit někam daleko, pro základní manipulaci s hříbětem toto bohatě stačí. Spíš klaďte důraz na to, že když budete hříbě pouštět z vodítka (například na pastvině), aby se vám samou radostí hned nevytrhlo a neutíkalo divoce pryč. Vždy má v klidu počkat, až ho odepnete a pustíte. Vhodné bude, pokud budete nejdříve pouštět jeho a až pak jeho matku. Při vodění pak dbejte i na to, aby hříbě respektovalo váš prostor, nežďuchalo do vás nebo vás jinak neohrožovalo či neomezovalo. Protože je to však ještě malý tvoreček, zvládnete to snáze, než kdybyste učili chodit na vodítku tříletka staženého z horských pastvin.
V následujících dílech si řekneme pár praktických rad k jednotlivým výše uvedeným „dovednostem“ hříběte.
