Peruánský deník II.

Noc jsme přečkali bez úhony, já přikrytá mokrým ručníkem. Celou noc zářil měsíc a nešel zhasnout. Moje naivní představa, že nad naším klidným a bezpečným spánkem budou bdít oči průvodce, byla mylná. Všichni spali jako miminka. Pro tentokrát nebudu na miláčkovi požadovat chrápalné, protože díky svému poněkud hlasitějšímu spánkovému projevu určitě odehnal všechny pralesní potvory hodně daleko.

Collpa el Chuncho campsite a cesta ze stanování
úterý 3. 11. 2009
Ráno budíček opět před pátou, ale to je tady normální, pokud chce člověk něco vidět. Přesouváme se na pozorovatelnu, což je bouda ze dřeva a palmového listí posazená na pontonech uprostřed řeky. Vlnky nás příjemně kolébají a my vyhlížíme první opeřence. Tato pozorovatelna má však dvě nepatrné nevýhody. Každá loď, která tudy projede, vyplaší vše, co se konečně odhodlalo po dlouhém otálení sletět k lizu. Ta druhá je, že náš hlavní kameraman Roman nemůže zaostřit kameru, protože jsme stále v pohybu. Máme alespoň krásné fotky a musíme konstatovat, že to za tu namáhavou cestu stálo.

Cesta zpět je opět úmorná, ale zpříjemňujeme si ji zastávkou v indiánské vesnici. Tady máme konečně možnost nakoupit pár pravých indiánských výrobků, hlavně korálků. Také mě pobavila jedna malá, spíše úsměvná příhoda, když tady malým dětem Zdenda rozdával drobné dárečky. Jedna indiánská mamina hned dárek svému dítěti sebere a posílá ho pro nový, jako by ještě nic nedostalo. Takže jsou také pěkně mazaní a není třeba je jakkoli podceňovat. My máme podle zkušeností s jednotlivci sklony posuzovat celý národ. Děsí mě představa, že takhle uvažují i ti, co navštěvují naši zemi.

Do naší zatím nejluxusnější ekolodge se vracíme pozdě odpoledne. Relaxujeme u bazénu a vychlazeného piva. Po večeři se tak nějak sama od sebe svolává schůze a je to moc veselý večer. Asi nejuvolněnější, který jsem tu v Peru zatím zažila. Později na nás bušili sousedi v našem bungalovu, asi jsme trošku rušili noční klid.

Jezero Sandoval
středa 4. 11. 2009
Ta rána po veselých večerech. Je horko, hlava se mi může bolestí rozskočit a téměř nejsem schopna vstát z postele. Dnes nás čeká cesta k jezeru Sandoval. Asi hodina cesty lodí, pak 10 km v tomhle vedru k jezeru a zase 10 km zpět. Já to vzdávám. Celý den se s Bembelíkama cachtáme v bazénu a užíváme volný den. Už jsme se potřebovali zastavit. Konečně si mohu také dočíst dovezenou detektivku. Večer už se moc těším na mého miláčka, který se sice ráno na mě netvářil moc přívětivě, když jsem si prosadila lenošení u bazénu, ale věřím, že se s tím nějak srovná.

Později už mi nadšeně ukazuje ulovené fotografie a musím uznat, že nezahálel a udělal snad nejkrásnější fotografie z celého pobytu tady. A těch zvířat, hlavně ptáků.
(Pokračování příště.)