Famózní Equitana
Vzhůru do bludiště
Ačkoli jsem zde byla již potřetí a domnívala jsem se, že už ledaskam trefím, opět jsem bloudila, a připadala si jako Alenka v říši divů! Proud lidí mě unášel různými směry, občas bylo náročné z něj vůbec „vystoupit“. V úžasu jsem si prohlížela islandské svetry (stylově byli vedle prezentováni islandští koně), kolumbijská ponča, fantastickou westernovou výstroj, nepřeberné množství klasické jezdecké výstroje mnoha značek či nádherná portugalská sedla a zdobené uzdečky určené pro barokní ježdění. Na Equitaně platí, že nejlépe se nakupuje na samý závěr výstavy, kdy jdou prodejci rapidně s cenami dolů a leccos lze ještě usmlouvat. Návštěvníci znalí věci se po halách pohybují s kufry či taškami na kolečkách a rovnou do nich skládají zakoupené zboží, těm méně prozíravým se v případě větších nákupů poněkud pronese.
Česká účast
Vidět a být viděn na Equitaně je velice dobré pro zviditelnění chovu a získávání kontaktů. Oproti předchozím rokům zde chyběli starokladrubští koně, českou vlajku jsme ale viděli nad stánkem prezentujícím chov koní Kinských. Manželé Půlpánovi přivezli Nugáta Kinského a Orielu Kinskou, chov na Kývalce ing. L. Jelínka pak zastupovala Turbína a Rabín, který si zde našel nového německého majitele. Organizace celé výpravy českých koní a vedení stánku se ujala ing. L. Gotthardová, která také fundovaně komentovala každé vystoupení. Atraktivní zlatí koně se dle zájmu diváků velmi líbili a byla jim věnována i poměrně velká pozornost v tisku.
Koně všech velikostí a plemen
Pokud nejedete do Essenu pouze na nákupy, ale chcete se pokochat u nás méně známými či dokonce neznámými plemeny, máte jedinečnou šanci. V největší hale číslo šest se od rána do večera střídají zástupci všech plemen v pečlivě secvičených vystoupeních, každý den je zaměřený na některou oblast jezdeckého sportu. Můžete vidět např. ukázky výcvikových hodin pod vedením špičkových jezdců a trenérů, nebo se prostě jen kochat čtverylkou dětí, či obdivovat výkony v barokním ježdění. Mne zaujalo plemeno Mangalarga Marchadores z Jižní Ameriky, které vyniká pohodlným mimochodem. Spolu s těmito koňmi byli prezentováni ještě další mimochodníci – islandští poníci a Tennessee Walking Horse, což bylo velice zajímavé srovnání.
Fabuloso
Neodmyslitelnou součástí výstavy je Hop Top Show, která letos nesla název Fabuloso. Laťku mají pořadatelé nasazenou z minulých let pořádně vysoko, a jak se zdá, její hranice se posunují stále výš. Hlavními aktéry byli téměř samí Francouzi, jejichž vystoupení se nesla v duchu přirozeného partnerství s koňmi a prací ve volnosti. Již první výstup – Pegase J. M. Imberta – budil údiv. Okřídlený kůň ho poslouchal ve volnosti v padesátimetrové hale na nenápadné posunky. Když vstoupil F. Pignon nejprve se dvěma plavými lusitany a pak s volnou drezurou dvou frízů a jednoho lusitana, hala ani nedutala … Až na závěr vypuknul obrovský aplaus. Vynikající vystoupení v dámském sedle na lusitanském bělouši předvedla Audry Hasta Luego, jejíž leh na hřbet vzpínajícího koně v dámském sedle hraničí s nemožným! Ze světa snů bylo i vystoupení nazvané kentaur v podání Manola a jeho tmavého hřebce. Tento muž jezdí s otěžemi připnutými k pasu a jeho kůň doslova tančí na scénickou hudbu. Oba jsou jakoby srostlí a název „kentaur“ skvěle vystihuje podstatu jejich vystoupení. A to předvádějí velice těžké drezurní prvky, které však v jejich podání vypadají naprosto jednoduše. Závěrečná tečka patřila Lorenzovi, který tentokrát předvedl fenomenální výkon, když se halou proháněl se dvanácti koňmi na volno, a dokonce s nimi skákal přes překážky! Člověk jen v úžasu tři hodiny zírá a v duchu se ptá, jak to ti aktéři dokážou své koně naučit! A pak přijde závěrečná děkovačka, a vy si v duchu slíbíte: „Tak zase za dva roky na shledanou, Equitano!“
