Peruánský deník II.
Vracíme se do Puerta Meldo Nada a odtud letadlem zpátky do Cuzca. Máme chvilku času na prohlídku města a nákup dárečků. Je to vlastně jediná šance, kdy můžeme nakoupit nějaké pralesní výrobky, když pominu návštěvu u indiánů, kde měli jen korálky. Tady doslova vykupujeme jeden obchůdek, do kterého nás přivedl Rivelino.
A jsme na letišti. Naše představa byla, že poletíme malými letadly a budeme se kochat výhledem na prales. Praxe je taková, že sedíme ve velkém letadle a díky mrakům nevidíme vůbec nic. V tomto případě můžeme pokládat za velký úspěch, že jsme se do letadla vůbec dostali. Cestujeme pouze s kopiemi našich pasů. Originály leží v trezoru hotelu v Cuzcu.
Opět Cuzco
pátek 6. 11. 2009
Všichni odjíždějí brzy ráno na Machu Pichu. Zůstávají jen ti, co už tuto cestu absolvovali předloni, tedy já s Ládíkem, Pepča a Bembelíci. Nás pět se tedy dohaduje, co budeme celý den dělat. Máme možnost vyjet autem a s průvodcem do okolí Cuzca a pozorovat místní faunu a flóru. Chuť by byla, ale když jsou nám řečeny podmínky a hlavně čas, který opět strávíme na cestě, chuť nás opouští. Jedou tedy jen Pepa s Romanem, my ostatní s Ládíkem a Aničkou zůstáváme v Cuzcu.
Dolehla na nás výšková nemoc. Jsme malátní, unavení, spouští se nám krev z nosu a máme zvýšenou teplotu. (V Čechách, když jsme si chtěli v lékárně zakoupit léky určené pro léčbu vysokohorské nemoci, na nás koukali jako na blázny. Ale my víme, že se prodávají, ale asi jinde ve světě.) Přesto se šouráme městem a prozkoumáváme místa, která jsme ještě neviděli. Třeba tržiště je úchvatný zážitek. Ten pestrobarevný mumraj, kde se dá koupit, co člověka napadne. Prohlížíme si tu zásobárnu pro nás mnohdy neznámého zboží a nevíme, co dřív koupit a na co dřív soustředit naši pozornost. Škoda, že kapacita našich zavazadel je tak omezená. Neodoláme u stánku s různými semínky a vybíráme si z pestrobarevných semínek kukuřice. Vždyť ji v Peru pěstují asi na 200 druhů. Třeba se nám podaří doma nějakou vypěstovat, a když ne, tak jako dekorace bude nádherná.
Jenom ten všudypřítomný zápach nám dělá trošku problémy a prohlubuje naši celkovou nevolnost. Jdeme raději na čerstvý vzduch. Obrovskou radost nám udělá objevení pekárny, kde prodávají slané housky. Po tak dlouhé době, kdy jsme byli živeni většinou nasládlými plackami, je to nepopsatelná lahůdka. V hotelovém pokoji si vaříme instantní polévku, zakusujeme k ní housky a dojídáme se vepřovou konzervou. Chybí nám sůl. Po deseti dnech strávených v tropických vedrech pralesa jsme všechnu vypotili.
Večer je ve znamení radostí, jdeme si sednout na mojito do restaurace na náměstí. Sedíme na balkonku a náměstí máme pod sebou jako na dlani. Stmívá se, popíjíme lahodný nápoj a sledujeme hemžení pod námi, když v tom nečekaně pro nás začíná nějaká veselá přehlídka. Něco mezi karnevalem a masopustem u nás. Tady v Peru se stále něco slaví. Již při naší minulé návštěvě jsme zažili roztancované Puno. Dnes je to oslava středoškoláků, jak se později dovídáme. Ze všech sálá upřímná radost ze života, hrají a tančí s velkým nasazením. Je to nakažlivé, také bychom šli křepčit, ale ještě nejsme schopní udělat rychlejší krok, natož tancovat. Chtělo by to delší čas na aklimatizaci.
Večeříme lamí steak s bramborovou kaší. Jiná typická peruánská jídla raději nezkoušíme, ještě na tom nejsme se zdravím nejlépe. A dát si pečené morče nemůžeme, protože by to zcela určitě naše domácí morčata Hoblina s Pilinou okamžitě poznala a zanevřela by na nás. Po večeři se ještě věnujeme nákupu drobností. Ládíkovi se podařilo k jeho veliké radosti zakoupit již asi čtvrté DVD o Manu. Postupně, jak cestujeme po Peru, nakupuje na různých místech tato DVD, každé má jiný obal a každé jinou cenu (od 3 do 40 sole). Doma pak zjišťuje, že na všech je úplně stejná nahrávka.
(Dokončení příště.)
