Korunáči
Tři druhy korunáčů
Husté deštné pralesy Nové Guiney obývají tři druhy největších a nejkrásnějších holubů světa. Prvním je korunáč vějířový (Goura victoria), který se vyskytuje v severní části ostrova a v některé literatuře je označován také jako korunáč severní. Jsou popsány dva poddruhy – Goura victoria victoria a Goura victoria beccarii. Druhým je korunáč modrý (Goura cristata), vyskytující se v západní části ostrova a někdy je označován jako korunáč západní či šedomodrý. Třetím je pak korunáč červenoprsý obývající pralesy na jihu země. Rovněž u něho jsou popsány dva poddruhy, a to Goura scheepmakeri sclateri a Goura scheepmakeri scheepmakeri. Tento druh je v literatuře někdy označován jako korunáč guinejský, sclaterův či scheepmakerův. Několik označení pro stejný druh a relativní podobnost mezi jednotlivými druhy pak vedou k tomu, že jsou tito ptáci v literatuře, a zejména na internetu, někdy zaměňováni.
Popis
Všechny tři druhy korunáčů jsou přibližně stejně velké, dosahují délky až 75 cm a hmotnosti i přes 2,5 kg. Jejich nejvýraznějším znakem je vysoká řada peří, která se táhne po hlavě do čela až po týl a tvoří výraznou plochou korunu. Základní barva koruny i většiny ostatního peří je šedomodrá. Duhovka oka je zbarvena sytě červeně. Barva opeření se u jednotlivých druhů mírně, avšak zcela nezaměnitelně odlišuje. U korunáče vějířového jsou jednotlivá pera korunky zakončena bílým lemem a připomínají tak zdobený vějíř. Ostatní dva druhy mají korunku podobnou, šedomodrou, odlišují se červenohnědým zbarvením peří na hrudi a břiše u korunáče červenoprsého.
Život v přírodě
Všechny druhy těchto holubů žijí stejným způsobem života a obývají podobná prostředí. Většinu dne tráví na zemi, v hloubi deštných pralesů, kde sbírají spadané plody, bobule, různá semena a částečně také hmyz. Pohybují se klidně a pomalu. Neradi létají, jejich let je těžkopádný. Hřadují a hnízdí však vysoko v korunách stromů. Do mohutného, avšak jakoby neupraveného hnízda snáší samice vždy jen jedno vajíčko. Na inkubaci trvající 28 až 30 dní se podílejí oba rodiče, společně pečují i o mládě. Mládě je krmeno asi dva měsíce a i po této době se ještě velmi dlouho zdržuje v blízkosti rodičů. Tokající samci vydávají velmi hlasitý vibrující či bubnující zvuk, předvádějí svou korunku a rozevírají ocas. Ptáci obou pohlaví předvádějí hrozivé nebo obranné postoje, kývají při tom ocasem a nazdvihují střídavě křídla jako vlajky. Pohlavní dimorfismus není nijak patrný. Pohlaví je nutné určit endoskopií nebo lépe určením DNA. Ještě v polovině minulého století byli tito ptáci na Nové Guineji běžným druhem. V důsledku rychlého úbytku jejich životního prostředí (kácení lesů), lovu pro maso a peří jejich stavy prudce klesly. Dnes jsou všechny tři druhy korunáčů zařazeny do červené knihy ohrožených druhů v kategorii „zranitelné“.
Korunáči v zoo a ptačích parcích
Tito holubi jsou vzácnými, velmi vyhledávanými a vděčnými chovanci zoologických zahrad a ptačích parků. Spolu s holuby nikobarskými jsou to patrně jediní zástupci čeledi Columbidae, kteří se těší velkému zájmu i u „obyčejných“ návštěvníků zoologických zahrad. Vysoké počty těchto holubů jsou drženy zejména v zoologických zahradách a ptačích parcích v Malajsii a v Indonésii. Podnebí v této oblasti je téměř stejné jako v jejich domovině a snadný je zde tak i jejich chov. Největší kolekci korunáčů je možné spatřit v ptačím parku v Singapuru. V obrovské průchozí voliéře rozdělené dle druhů na tři části je v každé z nich chováno vždy několik desítek kusů. Holubi se zde i volně procházejí mezi návštěvníky. V těchto podmínkách zde korunáči i společně hnízdí. Další velká kolekce je například v ptačím parku na ostrově Bali. V pavilonu Nové Guiney se zde nechají i krmit z ruky. V evropských zoologických zahradách jsou korunáči zařazeni do záchranného programu. Jejich počty v Evropě jsou odhadovány na 250 až 300 kusů. V zoologických zahradách a ptačích parcích jsou chováni většinou po párech či menších skupinkách v tropických pavilonech, společně s jinými vhodnými druhy ptáků.
Nároky
Korunáči nejsou nároční na potravu – evropské i exotické ovoce, směsi zrnin, komerční směsi a granule. Jsou však nároční na prostor, teplotu a vlhkost. Teplota v případném zimovišti by neměla klesnout pod 15 °C. Jelikož tito holubi mohou hnízdit v průběhu celého roku, je vhodnější jim podmínky zimního a letního období nestřídat a držet je celoročně ve vyhřívaných pavilonech či sklenících.
Chov v České republice
Korunáči jsou drženi i v některých našich zoologických zahradách. Největší úspěch v chovu dosud dosáhli v Zoo Dvůr Králové nad Labem a v Zoo Praha. V současné době lze tyto holuby spatřit také v zoo v Plzni a v Liberci. Také v evropských soukromých chovech se korunáči i přes jejich stále vysokou cenu (asi 100 000 Kč za pár) čím dál častěji objevují. V České republice jsou drženi u dvou chovatelů, přičemž u jednoho z nich dokonce všechny tři druhy, což je v Evropě (včetně zoologických zahrad) raritou. U obou chovatelů se dosud podařilo úspěšně odchovat po jednom mláděti od druhu Goura scheepmakeri.
