Český strakatý pes není výsledkem křížení několika plemen, a tedy ani nemá nic společného s bíglem, jak se mnozí domnívají. Bígl byl také psem „laboratorním“, a protože se český strakatý pes dříve jmenoval „Horákův laboratorní pes“, vznikla myšlenka, že se jedná o shodné plemeno, respektive o přímého křížence s bíglem. Ovšem český strakatý pes je pes „bezpůvodový“, pes čistě „voříškovatý“. Je psem v základu venkovským a formanským, psem pocházejícím z vesnice.
Nyní se můžeme setkat s přibližně s osmi stovkami českých strakatých psů. Samozřejmě ani zdaleka ne všichni se účastní výstav nebo jsou činní v chovu.
Ideální je 50 % strakatost po celém těle. Povolené rozmezí je však daleko širší. Český strakáč je tříbarevný pes na podkladě tzv. dvojího zbarvení, a to černého se žlutými znaky nebo hnědého se žlutými znaky. Zbarvení srsti je spojeno i s rozdílně zbarvenou nosní houbou. Buď černou, nebo hnědou.
Eva Nohelová