Nebojte se velkých plemen aneb máme na cvičáku kavkazana

Kavkazský ovčák pro mne vždy znamenal představu robustního psa, který budí respekt svým zjevem. Viděl jsem pár kavkazanů, ale pouze v jednom případě se jednalo o bezproblémové jedince. Více bohužel převládaly poznatky případů agresivních zvířat, a to i vůči majiteli …

Nebyl jsem proto vůbec nadšen, když v prosinci loňského roku se mi po více jak deseti letech ozval jeden známý, že by chtěl zase chodit na cvičák. Na dotaz, jaké má zvíře, mi odvětil, že zatím Kavkazského ovčáka, dvouletou fenu. Koupil ji kvůli manželce, chtěla velkého psa, kvůli hlídání jejich usedlosti. Fena prý má základní výcvik v poslušnosti, se psy se nepere, lidi nenapadá.

Známý se stal opět členem našeho kynologického klubu, a to i na základě doporučení jiných členů, kteří jej znali stejně jako já z dřívějška, kdy cvičil s německým ovčákem a flanderským bouvierem. Ale kavkazák, to je přece něco jiného …

Na druhé straně jsem se utěšoval tím, že psovoda znám, že je důsledný a zodpovědný, snad by nepřitáhl na cvičák nějakou agresivní obludu? Rovněž jsem si pro sebe argumentoval tím, že před časem k nám docházela na cvičák na kurzy poslušnosti majitelka s fenou středoasijského pasteveckého psa, a jednalo se o bezproblémové zvíře.

Když se dvojice dostavila, zeptal jsem se přímo, co vede majitele k tomu, že chce s tímto plemenem chodit cvičit, vždyť poslání této rasy z hlediska nejen historie, ale i současnosti je poněkud jiné. Psovod mi sdělil, že mu bylo líto, že fena jen tak běhá okolo statku, tak s ní začal něco dělat. Na léto tohoto roku má zamluvené štěně Německého ovčáka, do té doby by chtěl s kavkazačkou něco udělat.

Nutno přiznat, že nás bylo při úvodním předvedení feny několik překvapených – fena měla základní kurs ovladatelnosti, včetně přivolání a dlouhodobého odložení za přítomnosti dalšího psa na cvičební ploše.

Po třech měsících u nás se tato dvojice připravuje na nadcházející závody dle ZZO a zkoušku ZZO. Fena má reálnou šanci na závodech uspět a následnou zkoušku ZZO splnit. Proč o tom píši? Jak jsem se dozvěděl, kromě našeho cvičáku je ještě jeden v našem kraji, kam docházejí dva kavkazani, ale nikde nestartují. Jedná se o jednu z mála výjimek, vezmete-li v úvahu již nastíněné využití kavkazana, a tomu odpovídající specifika jeho povahy.

Tato fena měla svým způsobem štěstí, že její psovod ji od štěněčího věku socializoval, a začal s ní něco dělat. Na můj dotaz, jak se chová doma, mi bylo řečeno, že své teritorium hlídá stále způsobem kavkazanům vlastním, návštěvy ji nijak v tomto směru neovlivnily. Při vycházkách do města, ale i na cvičáku si jiných psů, ani lidí nevšímá. Inu, čest výjimkám.

Proč je fena taková? Určitý podíl je možno hledat v individuální povaze jedince, ale i v promyšleném přístupu majitele. Problém případné agresivity vůči ostatním psům a lidem se mnohdy bohužel objevuje i u plemen, která jsou na cvičištích rozšířenější. Vždy se občas objeví nějaký pes či fena, který měl (měla) tu smůlu, že si je pořídili lidé, kteří pozdě zjistili, že psa nezvládají, a to z různých důvodů, a není pro ně „to pravé ořechové …“