Když jsem jela Coloradem … aneb jak se stát cowgirl
Den třicátý první – přehánění stád dobytka, přetržený podbřišník
Já s Georgiou projíždíme křížem krážem les kolem stezky vedoucí ke corralům a hledáme krávy. Gabča s Davem jedou jinudy. Nacházíme stádečko asi deseti krav, které jsme úspěšně zahnaly až do ohrad. Ostatní ještě nedorazili, a tak zatím obědváme toasty, které jsme si přichystaly s sebou. Nakonec Gabče s Davidem vyrážíme naproti po zpevněné stezce, kudy pravděpodobně budou své stádo hnát. Po pár mílích je potkáváme a pomáháme zahnat dobytek do corralů. Dave ošetřuje pár kulhavých krav a odděluje býky. Potom celé stádo asi čtyřiceti krav s telaty ženeme necelé tři hodiny na zimní pastviny, kam už jsme zahnali spoustu dobytka v minulých dnech. Georgia se odpojuje a jede se svým koněm zpět do kempu.
Jezdím po krajích stáda a hlídám, aby se žádný dobytek nezatoulal do lesa. Najednou ale dvě krávy vybočují z trasy a běží hustým lesem do prudkého kopce. Vyrážím za nimi, ale dlouho se mi nedaří je v těžkém terénu předjet a otočit. Nakonec jsem jim přeci jen nadběhla a stáčím je správným směrem. Tempo ovšem nezpomalily, a tak široké kmeny padlých stromů musím skákat i z kopce dolů. Když už jsem se blížila k původní stezce, tak mi při jednom skoku přes strom sjelo sedlo na krk koně a musím zastavit. Zjišťuji, že se přetrhl kožený řemen k upevnění podbřišníku, a tak rychle přemýšlím co dál, aby mi ostatní neujeli. Podbřišník nejde k sedlu nijak přichytit, ale bez něj se jet nedá, natož z kopce a ve cvalu. Nejprve mě napadlo, že sedlo nechám na místě a pojedu dál bez sedla. Jenže těžko bych si pamatovala místo, kde jsem sedlo nechala, tak tuto možnost zavrhuji. Nakonec mě zachránily šňůrky od stanu, kterými se napíná vnější plášť, aby nepromokl. Ty jsem si totiž už dříve přidělala ke klobouku, aby mi nespadl na zem, když mi ho vítr sfoukne z hlavy. Šňůrky jsem navázala na konec podbřišníku a připevnila ke zbytku utrženého sedlového řemene. Sedlo sice nedrželo perfektně, ale mohla jsem dohnat zbytek skupiny. Zjišťuji, že krávy, které jsem se snažila přihnat ke stádu, se k němu stejně nepřipojily a zůstaly někde v lese.
Když projíždíme kolem jezera, strhne se prudký déšť. Do toho ale skulinkou v mracích svítí slunce, takže krásná duha je přímo přede mnou, nade mnou i za mnou. Koním při sjíždění srázů k potokům podkluzují nohy, a tak kolikrát jedou téměř po zadku. Po několika hodinách jízdy zaháníme stádo vlevo od stezky a vracíme se. Při zpáteční cestě se už setmělo, takže nás potěšilo, když jsme u corralů potkali Georgiu i s truckem a přívěsem. Jinak bychom totiž museli pokračovat další hodiny lesem k Davidovu autu na spodní cestě. Po návratu do kempu (asi ve 22 hodin) odstrojujeme koně a převlékáme se do suchého. Po výborné večeři, kterou nám Dave připravil z bizoního masa, brambor a zeleniny, zalézáme do stanu. Tam už na nás čeká rozvalená Josephi – Daveova borderka, která místo aby nás hlídala před medvědy, tak spává s námi.
Den třicátý druhý – hledání, shánění a přehánění krav
Dnes výjimečně vstáváme až v sedm hodin. Jdeme s Gabčou pochytat koně na pastvinu, ale Sára (chladnokrevná kobylka) se jako obvykle nechce nechat chytit. Nakonec nám musí pomoct Kyle – jeden z kovbojů, co pomáhá přehánět dobytek. Podařilo se mu Sáru chytit do lasa ze sedla svého koně.
Dopoledne se rozdělujeme do dvojic a hledáme po lesích poslední zatoulané krávy s telaty. Nejdříve vyrážím s Kylem směrem na Beaver Creek (Bobří potok). Cestou seskupujeme nalezené krávy a ženeme je ke corralům. V lese potkáváme Gabču s Davem a znovu se přerozdělujeme. David s Kylem jedou zpátky hledat další dobytek a my ženeme stádo do ohrad. Dvě krávy se odpojily a utekly zpátky do údolí k potoku, tak se pro ně vracím. Našla jsem je v hustém křovinatém porostu, odkud se jim vůbec nechce ven. Musím se Smokym (Daveův kůň) prolézt za nimi a vyhnat je zpátky do kopce. Gabča se stádečkem mezitím odjela, a tak se vydávám po téměř neznatelné stezce vyšlapané dobytkem dál. V této části lesa se moc nevyznám a jen těžko odhaduji směr, kterým mám jet. Výběr cesty nechávám více méně na mých dvou bučících společnicích a doufám, že budou následovat zbylé stádečko. Po několika mílích jsem dojela na rozlehlou louku, kde jsme první den „kovbojaření“ zahlédli medvěda. Nikde nikdo na dohled, tak krávy zastavuji a čekám, jestli tudy nebude projíždět Gabča, Dave nebo Kyle. Po necelé hodině se z lesa vynořila Gabča s Kylem se zbylým stádem dobytka. Kyle se vrací do lesa pomoct najít Davidovi nějakého býka a my čekáme na louce. Na kraji lesa se mezi stromy objevily čtyři další krávy, které nejspíš přišly za hlasem našeho stáda. Jak jsem nadbíhala nově příchozí skupince, abych je sehnala dohromady, tak mi z pouzdra na sedle vypadl foťák. Naštěstí Dave s Kylem ještě nedorazili, takže mám čas ho v trávě najít. Z údolí se vrátil nejdřív Kyle a chvíli po něm Dave – býka nenašli. Všichni dohromady pokračujeme ke corralům, kam zavíráme dobytek.
Stádo asi čtrnácti krav musíme z ohrad přehnat za ostatními – na zimní pastviny. Dave mi dal vysílačku, kterou se s ním můžu domluvit, kdyby byl nějaký problém, a odjíždí s Kylem napřed nahnat krávy z okolí na vyšlapanou stezku, po které pojedeme. Já s Gabčou vyrážíme se stádem půl hodiny po nich a cestou přibíráme dobytek, který nám kovbojové přihnali ke stezce. Po dvou hodinách jsme dorazily – teď už s početným stádem – k jezeru. Tady na nás čeká Kyle se skupinkou krav a i Dave přihnal malé stádečko. Dobytek seskupujeme dohromady a dostáváme s Gabčou pokyny dohnat stádo přes „elčí louku“ za „sinner creek“ – (hříšný potok), potom asi půl míle doleva a tam je nechat. Stádo jsme podle instrukcí zahnaly a vracíme se zpátky. U jezera čekáme na zbytek skupiny. Mezitím se začíná zatahovat, hřmí a blýská se. Zkouším použít vysílačku, ale nemám žádný signál. Nakonec se kovbojové objevili a odjíždíme zpátky ke corralům. Po cestě narážíme na čerstvé stopy krav, které musely uniknout naší pozornosti, že jsme je nepřehnali s ostatními. Nedaleko nacházíme stádečko šesti krav, které ženeme do ohrad. Kolem osmé hodiny jsme dorazili k autu, nakládáme koně a odjíždíme do kempu. Kyle si přeložil koně do svého přepravníku a jede ještě ke corralům. Tam ke koni přiložil jednoho býka a odjíždí z hor na svůj ranč. My si po celém dni v sedle (dnes jen devět hodin) vaříme večeři a diskutujeme, jestli velké počty dobytka ničí nebo neničí les. David tvrdí, že dobytek (oproti lidem) do lesa patří a že všechny cesty, které vyšlapou, jsou do příštího jara znovu zelené a po původních stezkách není ani památka. Nakonec nám povídá, že až pojedeme za týden do Grand Canyonu, tak si máme prostudovat jeho historii. Podle něj totiž vznikl tak, že tudy jeden kovboj bezohledně přeháněl své stádo dobytka, až za ním zbylo kilometr hluboké a sedmnáct mil široké koryto, kterému se dnes říká Grand Canyon. Jenže my už Davida známe, a tak mu na jeho věrohodné příběhy neskočíme. Po pár dalších historkách o tom, jak krávy požíraly celé lesy, zalézáme do spacáků a konečně usínáme.
