Peruánský deník II.

Sobota 7. 11. 2009. Dnešní den prožíváme obdobně jako ten předcházející. Procházky, tržiště, nákupy. Dostáváme se i do míst, kam nás místní policie už nechce pustit. Tady už není pro turisty příliš bezpečno. A je před námi balení, na to se ani jeden netěšíme. Ale těšíme se již do menších nadmořských výšek, ta představa, že budeme zase moci normálně dýchat a pohybovat se, je lákavá.

Lima
neděle 8. 11. 2009
Ráno opět velmi brzy vstáváme, opouštíme Cuzco a přelétáme do Limy. V Limě se ubytováváme ve starobylém hotelu La Castellana, ve čtvrti Milaflore. Ukládáme si věci na pokoj a hned vzápětí odjíždíme taxíky navštívit Zoo Huachipa. Tady je zvykem, že zoo spojují i s atrakcemi pro děti. Zábavní park spolu s výběhy pro zvířata a voliérami. Pro nás trošku nestravitelné, ale návštěvnost z řad starousedlíků je veliká. Ládíka pochopitelně zajímají hlavně papoušci, pídíme se hlavně po druzích, které jsme neměli možnost spatřit ve volné přírodě. Já mám radost hlavně z vyder, které si bezstarostně hrají v bazénu, a z akvária, které je plné maličkých kajmanů. Strávili jsme tu příjemné dopoledne a je čas vyrazit zase dál.

Na dnešní den je ještě naplánovaná návštěva Muzea Zlata Peru (Museo de Oro del Perú). My se neúčastníme, raději se jedeme taxíkem podívat na hlavní náměstí Limy. Až později se dovídáme, že jsme skutečně o nic nepřišli, protože hlavní exponáty tohoto muzea jsou nyní k vidění v Česku.

Ještě večer vyrážíme na vycházku po okolí hotelu, kde jsme ubytovaní. Je to zvláštní pocit, vrátili jsme se sem po dvou letech a připadáme si, jako že jsme zpátky doma. Musíme obejít všechna místa, která známe. Uchození odpočíváme v parku, který je rájem divokých domácích koček. Alespoň je stále co pozorovat. Ládík běhá s fotoaparátem a snaží se vyfotit všechny opeřence, kteří nestačí včas odletět. Tím se postará o atrakci pro místní, kteří se zájmem sledují jeho počínání. U nás by také byl zvláštní fotograf, který se plíží parkem mezi spoustou lidí a chce vyfotit třeba sýkorku. Nakonec se mu podaří vyfotografovat aratingy bělokřídlé. Docela slušný úlovek na rušné centrum města.

Návrat domů
pondělí 9. 11. 2009
Poslední den v Peru. Velkolepě nazdobené ulice a obchody nám připomínají, že již brzy budou Vánoce. Vánoce tu mají dost podobné našim, liší se jen v pár drobnostech: v betlémech chybí Ježíšek, ten se do jesliček dává, až když je posvěcen o půlnoční mši v kostele, navíc je v betlému možné spatřit lamy. Dárky si rozdávají až po půlnoci, s výjimkou dětí, ty je mohou dostat již odpoledne. Štědrovečerní večeře se také zpravidla podává o půlnoci, většinou krocan, ale i vepřové maso nebo pečené morče.

Odpoledne odjíždíme taxíky na letiště. Zažíváme dopravní špičku. I tady jsou ulice napěchované auty, hrůza. Začínám si dělat starosti, abychom k odbavení na letiště přijeli včas. I když se nám tu moc líbilo, už se těšíme domů na děti a zvířata.

Příjemné překvapení na nás čeká v letadle. Je to neuvěřitelné, ale letadlo je poloprázdné. Až když vzlítneme, dochází nám, že to tak už zůstane a my máme skoro celý airbus sami pro sebe. Pohodlně se natáhneme a prospíme skoro celý dvanáctihodinový let do Madridu. I zbytek cesty již uběhne rychle a bez problémů.

Výprava skončila, jsme doma. A protože nedovedeme být příliš dlouho v klidu, plánujeme další cestu. Tentokrát do Kostariky.