Měkkožraví chovanci našich voliér Turakové – spáráci

Jméno spáráci se v současné době, podobně jako u banánovců, také příliš nepoužívá. Je to ale škoda, protože se jedná o ptáky na první pohled od turaků snadno odlišitelné. Nenajdeme u nich žádné pestré barvy jako modrou, zelenou, červenou nebo fialovou, ale jen nenápadné barvy šedou, hnědou, bílou a samozřejmě jejich kombinace. Důvod, proč jsou tito ptáci takto rapidně rozdílně zbarveni, je jednoduchý. Obývají totiž zcela jiné životní prostředí. Na rozdíl od turaků a banánovců obývajících lesnaté oblasti jsou to obyvatelé otevřených oblastí, kde by s výrazným zbarvením byli příliš nápadní, a tak si jej samozřejmě nemohou dovolit.

Poslední skupinou mezi turaky je pět druhů, kteří mají v češtině své vlastní jméno, a tou jsou spáráci. V systematice jsou řazeni do samostatné podčeledi Criniferine, do které řadíme dva rody, Crinifer a Corythaixoides, a zmíněných pět druhů. Těmi jsou: Crinifer zonurus (spárák žíhaný), Crinifer piscator (spárák hnědý), Corythaixoides personatus (spárák naholící), Corythaixoides concolor (spárák šedý) a Corythaixoides leucogaster (spárák bělobřichý).

V České republice příliš chováni nejsou. Zřejmě vzhledem k tomu, že nejsou tak atraktivně zbarveni jako ostatní turakové. Najdeme je tedy především v zoologických zahradách, a skutečně jen u pár chovatelů. V poslední době se objevují v nabídce maďarských a litevských dovozních firem.

Crinifer zonurus
(spárák žíhaný),
Rupell 1835
Spárák žíhaný měří i s ocasem přibližně 50 cm. Obývá otevřené oblasti tropické východní Afriky.

V angličtině se tudíž nazývá Eastern plantain–eater, což by se dalo přeložit jako „východní banánovec“. Naopak spárák hnědý se nazývá Western plantain–eater, tedy „západní banánovec“, z čehož můžeme usoudit, že obývá západní oblasti Afriky. Spárák žíhaný se od něj liší také tím, že má bíle zbarvené ocasní letky (až na špičky a středovou letku, které jsou tmavé), okraje křídelních krovek jsou černé, a tvoří tak na křídlech černé pruhy. Nejmarkantnější rozdíl je však ten, u kterého se sluší použít okřídlené „Kde udělali soudruzi z NDR chybu?“ Chybu však neudělali soudruzi z NDR, ale z ČR – spárák žíhaný není na hrudi, břichu a nohou prakticky vůbec žíhaný! Naopak, spárák hnědý je žíhaný velice zřetelně, a nepoměrně více než druh předchozí. Zřejmě tedy při tvorbě českých jmen došlo k záměně, která se už dále neřešila. Kvůli tomu můžeme i na internetu nalézt řadu fotografíí spáráků hnědých (Crinifer piscator), chybně označených jako spárák žíhaný (Crinifer zonurus). Háček je také v tom, že starší název spáráka hnědého (C. piscator) je spárák čárkovaný, které krásně popisuje jeho zbarvení. Proč v tom pánové při tvorbě „Nového českého názvosloví ptáků světa“ udělali takový zmatek nevím, ale to není jen případ spáráků.

Konkrétně obývá Eritreu, Etiopiské Rift Valley a západní vrchovinu, jižní a západní Súdán, severní a severovýchodní Zair, odtud jižně přes Ugandu a Rwandu do jihovýchodního Zairu (okolí řeky Niemba a horního toku řeky Lualuba), západní Burundi, severozápadní Tanzánii, odtud východně do oblasti Mwanza, Serengeti a okolí řeky Malagarasi, dále obývá zapadní Keňu, od hory Mt. Elgon po řeku Mara. Najdeme jej také v oddělené oblasti v jihovýchodním Čadu a na severu Středoafrické Republiky, kde se jeho oblast rozšíření stýká s oblastí východní hranicí rozšíření spáráka hnědého. Všude zde obývá otevřenou, nebo jen mírně lesnatou krajinu, nejčastěji v okolí vodních toků.

Hlavní složkou potravy jsou samozřejmě plody, především pak různé druhy fíků. Žádné poddruhy zřejmě nevytváří.

S jeho chovem u nás je to složité. O soukromém chovateli, který by jej vlastnil nevím a je zřejmě chován v jedné zoologické zahradě – Zoo Olomouc, kde vlastní pár. Zde je situace opravdu „kuriózní“, protože dle agentury ISIS se nejedná jen o jedinou zoo, která tyto ptáky chová v ČR, ale také v Evropě, a dokonce i na celém světě! Záměrně jsem však uvedl „zřejmě“, protože na fotografiích pana Milana Kořínka, které najdete na biolib.cz jsou vyfoceni ptáci chovaní olomouckou zoo k 10. dubnu 2009. Jsou označeni jako spárák žíhaný (C. zonurus). Ten to však na stoprocentně není, a jedná se opět o spáráky hnědé (C. piscator). Osobně se tedy domnívám, že ani olomoucká zoo tento druh nechová a není dnes chován v žádné zoo na světě.

Tito ptáci prostě jednoduše doplácí na větší atraktivitu svých blízkých příbuzných, v přírodě však zatím ohrožen není.

Crinifer piscator
(spárák hnědý),
Boddaert 1783
Velikostí by se měl tento druh shodovat se spárákem žíhaným.

Jak již bylo napsáno výše, obývá přesně opačnou stranu Afriky než on, tedy západ. Najdeme jej v jižní Senegambii, Sierra Leone, pobřežních oblastech Libérie, a odtud se vyskytuje na východ až po Středoafrickou Republiku (na severu téměř dosahuje hranice Súdánu). Taktéž obývá oddělenou oblast, a to oblast ve státech Kongo a Zair podél řeky Kongo, jižně od oblasti Malebo (Stanley Pool), což je rozšíření řeky Kongo, které svým charakterem připomíná jezero. Zde obývá stejné biotopy jako předchozí druh, tedy otevřené, řídké lesy a křoviny a křovinaté savany v blízkosti vodních toků.

V Africe je dobře známý pro svůj poplašný hlas, kterým je typické „cow–cow–cow“, na tento zvuk reaguje nejen spousta jiných ptáků, ale také i savců. Vydávání těchto poplašných hlasů, které pak využívají i ostatní skupiny živočichů, je ale typické pro ptáky savan a jiných stepí. Žádné poddruhy zřejmě nevytváří.

S jeho chovem v naší vlasti je to lepší než u spáráka žíhaného. Najdeme jej minimálně u jednoho soukromého chovatele, a v současné době je stále v nabídce dovozní firmy. V žádné zoologické zahradě u nás jej nenajdeme. Celosvětově je však na tom, co se chovů týče, lépe, a tak jen v Evropě jej vlastní minimálně šest zoologických zahrad.