Snem a přáním každého pyšného majitele chovné feny bulteriéra je zajisté odchov zdravých a roztomilých malých klabáčků. Jestliže již máte uchovněnou fenu, chcete ji nakrýt a těšit se z čistokrevných štěňátek, je nutné samozřejmě splnit základní požadavky Klubu anglického bulteriéra, které zjistíte na webových stránkách klubu. Před krytím je třeba opatřit si tzv. krycí list, vybrat, případně nechat si od poradkyně chovu doporučit chovného psa a spojit se s jeho majitelem, není samozřejmě vyloučeno, abyste si bulíka našli sami, např. tím, že si ho vyhlédnete na různých výstavách a jiných akcích.
Při sestavování rodičovského páru je třeba mít vždy na mysli nejen zdraví obou budoucích rodičů, ale i jejich exteriérové a povahové vlastnosti tak, aby se narodila štěňátka především zdravá, a vyrostli z nich zdraví, vyrovnaní a exteriérově výborní jedinci. Není od věci domluvit se s majitelem psa již v této době na náhradě za krytí a dalších podrobnostech tak, aby bylo předejito případným nedorozuměním a sporům.
Základem pro odchov zdravého potomstva je pak samozřejmě zdravá a plodná fena. Feny bulteriéra obvykle začínají hárat mezi 7. a 12. měsícem věku. Hárání se pak opakuje většinou po osmi měsících. Předpokladem pro zabřeznutí feny je správné načasování krytí a především pak její dobrá kondice, která jí pomůže lépe přestát celé období jak před porodem, tak po porodu, i v době péče o štěňata. Pokud nemá majitel dostatek zkušeností s postupem, který se pojí se zabřeznutím feny, je vhodné se obrátit na někoho zkušenějšího, kdo majiteli poradí s určením vhodného dne ke krytí, a poskytne mu další důležité informace. Vhodnou dobu krytí je možné poznat a určit hned několika způsoby. Nejobecnější a zároveň nejpřirozenější způsob je přivedení feny k jakémukoliv psovi a sledování jejího chování, tedy zda mu signalizuje ochotu se pářit. Vědečtějším způsobem určení vhodné doby ke krytí je sledování hladiny progesteronu prostřednictvím laboratorních testů.
Když je určená vhodná doba krytí, ať už jedním nebo druhým způsobem, tak kontaktujeme majitele krycího psa, a domluvíme si návštěvu. Ve většině případů jezdí fena za psem, a to z toho důvodu, aby byl pes v domácím prostředí, kde je zvyklý. Pokud jsou oba jedinci vyrovnaných povah, pak při samotném krytí není zpravidla nutná výrazná asistence majitelů, která by psy mohla naopak spíše stresovat a rozrušit. Přesto je dobré na krytí řádně dohlížet, hlavně při tzv. svázání, kdy je fena se psem spojena, a mohlo by dojít k poranění jak feny, tak psa. Svázání feny a psa obvykle trvá několik minut, není to však podmínkou.
Březost
Po úspěšném krytí nastává očekávané období březosti, která celá trvá přibližně 63 dní (záleží zejména na počtu štěňat a zda je fena prvnička). V první polovině březosti feny není nutné ani potřebné nějak výrazně měnit její denní rytmus, na který je fena zvyklá. V tomto období je nadále možné se s fenou věnovat pracovním aktivitám i sportu, který každý Bulteriér s radostí vykonává. Březost není nemoc a zdravá fena nepotřebuje v první polovině žádnou speciální péči ani výživu. V druhé polovině březosti je naopak vhodné již feně věnovat zvýšenou pozornost. Vzhledem k tomu, že bulíci jsou poměrně hraví a aktivní psi, je potřeba hlavně dohlédnout na to, aby fena příliš neskákala, a nezpůsobila si tak při hře neopatrností nějaký úraz. Od poloviny březosti také věnujeme větší pozornost výživě, kterou feně podáváme, neboť je nutné klást velký důraz na kvalitu krmiva s ohledem na zvýšené energetické výdaje, které se s březostí pojí, přičemž je nutné postupně v průběhu březosti zvyšovat jeho energetickou hodnotu, která bude zvýšeným výdajům odpovídat. Pokud fenu chceme na porod a následné období péče o štěňata přemístit jinam, než je zvyklá, je na čase toto místo připravit a fenu s ním nenásilně seznamovat. Je třeba zajistit, aby se jednalo o klidné místo, kde nebude průvan, a fena se zde bude cítit bezpečně a nebude nikým rušena. Zároveň je třeba, aby bylo místo dobře přístupné pro majitele.
Feny bulteriérů nebývají obvykle bohužel příliš dobré matky, není výjimkou, že své štěně i zalehnou, či mu jinak v neopatrnosti ublíží. V očekávání porodu je třeba toto mít na zřeteli, a pokud nemá majitel dostatek zkušeností, je vhodné, aby u porodu byl přítomen zkušený chovatel. Není na škodu dopředu se domluvit také s veterinárním lékařem, kterého bude možné v případě komplikací zavolat, a to i v noci.
Porod
Přestože příznaky blížícího se porodu jsou u každé feny značně individuální, pozorujeme obvykle ve větší či menší míře následující projevy, které neomylně blížící se porod značí. Fena začíná být s blížícím se porodem neklidná a často hrabe, také dosti pije a močí, lze pozorovat i více povislé břicho, dále to, že vyhledává klidnější místa, kde odpočívá, a můžeme si již všimnout zduřelé přezky a mírně červené sliznice poševního vchodu. V této fázi by fena neměla zůstávat bez dozoru. Zároveň bychom měli již mít nachystány minimálně čisté hadry, dezinfekci, nůžky a kontakt na veterináře. Jakmile u feny sledujeme výrazně zrychlené dýchání, nastává již vlastní porod. Porod prvního štěněte obvykle trvá jednu až dvě hodiny. Pokud vše probíhá přirozenou cestou, vyjde s každým štěnětem placenta. Placenty a pupeční šňůry zbaví štěňata fena sama. Pokud tak neučiní, zůstává tato činnost na majiteli. Pupeční šňůru je třeba odstřihnout nůžkami asi v délce 10 cm, vydezinfikovat a podvázat 1 cm od těla štěněte. U každého štěněte po porodu zkontrolujeme, jestli dýchá, a osušíme ho. Pokud štěně nevykazuje známky života, můžeme se pokusit o jemnou srdeční masáž, případně vyčistíme tlamičku od nečistot. Po očištění a kontrole štěňata vrátíme k feně a necháme ji, aby je olizovala. Na závěr porodu je nezbytné zkontrolovat, zda množství štěňat odpovídá počtu placent, a za situace, že placenty nebyly vypuzeny všechny, je nutné kontaktovat co nejdříve veterináře, jinak by mohlo dojít k závažným poporodním komplikacím. Po porodu posledního štěněte se fena znatelně uklidní a většinou odpočívá. V následujících týdnech po porodu zaznamenáme u feny nazelenalý až krvavý výtok, který není důvodem ke znepokojení. Fena se takto čistí, a vzhledem k tomu dbáme zvýšené hygieny a feně pomáháme omýváním vlažnou vodou. Zabráníme tak případným infekcím.
První dny po porodu
Štěňata se rodí hluchá, slepá a bez vyvinuté termoregulace, takže jsou zcela odkázána na péči matky. Ke standardnímu chování feny patří olizování štěňat, zejména po každém jejich krmení. Fena tímto masíruje bříška, pomáhá ke správnému trávení a vylučování štěňátek. V prostoru, který se štěňaty fena obývá, udržuje stále čistotu, a po celou dobu kojení požírá štěněcí exkrementy, aby bylo kolem pelíšku se štěňaty čisto. Toto chování feny má základ v tom, že se fena snaží utajit umístění mláďat před případnými přírodními predátory. Pečlivé matky se dokonce zpočátku odmítají od štěňat byť jen na okamžik vzdálit, aby neohrozily bezpečnost svých potomků. Nejpřirozenější stravou čerstvě narozených štěňat je samozřejmě mateřské mléko. Mlezivo, které má fena několik dní po porodu, obsahuje hodně protilátek, a je nenahraditelné pro správný vývoj imunity štěňat, jakož i pro jejich další dospívání. I pokud má fena mleziva nebo mléka málo, nic není ztraceno. V dnešní době existuje na trhu řada náhražek, díky nimž je možné i přesto odchovat čiperná štěňátka. Jak pro majitele, tak pro fenu je hromádka hladových krčků novou situací, se kterou se potřebuje vyrovnat a sžít. Aby se z ní stala dobrá matka, potřebuje nejen citlivé vedení majitele a rozumnou kontrolu a dohled, ale hlavně dostatek klidu a prostoru k mateřské péči. Po čtrnácti dnech od porodu štěňata prvně odčervíme, stejně tak i fenu. Ve stejných intervalech odčervení opakujeme až do věku třech měsíců. Od třetího týdne věku štěňat je můžeme začít přikrmovat. Záleží na tom, kolik má fena mléka, kolik krmí štěňat a jak moc jsou štěňata po kojení nasycena. Také výživě feny v období péče o štěňata věnujeme zvýšenou pozornost. Dbáme na pestrost, kvalitu a odpovídajícím způsobem zvýšené množství krmení. S odstavováním štěňat se pak postupně vracíme k původnímu krmnému režimu.
Přestože březost feny a následná péče o bulteriérku se štěňaty je náročná a vždy vyžaduje od majitele větší či menší míru obětavosti a péče, tak už jen pohled na hromádku spokojených štěňátek s plnými bříšky, která se tulí k hrdé feně, nám vše mnohokrát vynahradí. Není větší radosti pro chovatele než sledovat, jak se štěňátka každým dnem stávají šikovnějšími, samostatnějšími, jak si spokojeně hrají, fena je vychovává, a projevují se u nich postupně jejich jedinečné povahy a vlastnosti.