Když jsem jela Coloradem … aneb jak se stát cowgirl
Den třicátý třetí – poslední den jako kovbojky
Když jsme dojeli na místo, vyrážíme do lesů hledat poslední zatoulané krávy s telátky, abychom je přehnali na zimní pastviny (to znamená. na druhou stranu hor) k ostatním. Našli jsme malou skupinku dobytka, kterou s Gabčou ženeme směrem ke corralům, což jsou asi dvě až tři hodiny cesty. Davidův kůň Jack ztratil podkovu a tak se s ním Dave vrací ke karavanu, aby mu přibil novou. My přibíráme několik dalších krav, které jsme cestou potkaly. U ohrad už na nás čeká David, který sem mezitím přijel autem s přívěsem. Pomáháme mu oddělit několik krav, které kulhají, aby je mohl nalasovat a dát jim injekci s antibiotiky. Do stáda se nám přimotala dvě osamocená telátka, tak je zaháníme zpátky do lesů, aby si mohla najít své matky.
Po ošetření kulhajících krav vyháníme stádo z ohrad a ženeme je ke zbytku dobytka, který jsme přeháněli v minulých dnech. Dave popohání stádo zezadu, my jezdíme po okrajích a hlídáme, aby se krávy nerozprchly do lesů. Když několik neposlušných telat, která se chtěla odpojit, naháním zpátky na stezku, tak mně Misty (morganka) skřípla pravou nohu mezi ni a strom. Nemůžu pohnout kotníkem a tak dál jedu bez třmenu. Botu si raději nezouvám, abych se podívala, co s nohou mám – zaprvé na to není čas a zadruhé bych ji už nemusela dostat zpátky do boty, kdyby noha otekla. Davidovi koně jsou naučení dávat pozor na nohy jezdce a nedovolí si projít kolem stromu tak, aby se tam noha skřípla. Misty a Sára, které máme půjčené od Gretchen a Jirky, toto bohužel neumí.
Stádo jsme po několika hodinách cesty úspěšně zahnali na dané stanoviště. Ostatní krávy tady už nejsou – nejspíš šly lesem dál za lepší pastvou. Až na pár zatoulaných jedinců by na této straně hor mělo být všech šest set krav i s telaty. Do kempu se vracíme trochu jinou cestou, kterou jsme ještě nejeli. Dave nám ukazuje, jak rozsáhlé požáry zničily okolní lesy a vypráví, jak se těžkou technikou snažili šířící se oheň zastavit. Dnes už jsou ale shořelé plochy opět porostlé trávou a mladým lesním porostem, jen sem tam trčí silné ohořelé kmeny stromů, které požár nespálil úplně.
Po příjezdu do kempu balíme věci, skládáme stan, nakládáme sedla a další postroje do auta. Na večeři ještě zůstáváme v karavanu, popíjíme poslední horkou čokoládu s Brandy a s Davidem ochutnáváme naší domácí meruňkovici, kterou jsme mu přivezly. Potom nám Dave vypisuje šek na 100 $ za „Cowgirling“, které si máme vyzvednout v „Bank of Colorado“. Máme radost, že za tyto silné a krásné zážitky nemusíme jako většina Evropanů v Americe draze platit a že jsme měly možnost vyzkoušet si opravdovou práci kovbojů a nebyly jsme jenom součástí programu pro klienty. Stálo nás to jen vykřičené hlasivky, od neustálého „hejá hejá“ při pohánění dobytka, nohy do „O“ od celodenního sezení v sedlech, roztrhané rifle od ostnatých drátů a mě navíc bolavou nohu. Kdyby bylo více času, nejraději bychom tu ještě zůstaly. Musíme se ale s touto prací rozloučit a kolem desáté hodiny odjíždíme naším Broncem (auto) z hor zpátky do Bayfieldu. David nás jde doprovodit k autu a tak trochu ho pobavilo, když se ho Gabča (po nějaké té meruňkovičce) zeptala, kde že to auto má vlastně brzdu. Samozřejmě myslela ruční brzdu, která byla na druhé straně, než je normálně zvykem. Dave se ale začal ujišťovat, jestli opravdu zvládneme odjet, ukázal nám kde je volant, spojka, brzda a plyn a doporučil, ať to z kopce moc nerozjíždíme. Do Bayfieldu jsme dorazily bez nehod. Vypadá to, že všichni členové rodiny už spí, tak vybalujeme spacáky a usínáme také.
Den třicátý čtvrtý – nákupy v Durangu
Ráno nemusíme vstávat v šest hodin, tak jsme si přispaly až do půl osmé. Gretchen už je v práci a Dylen s Lenkou ve škole, protože jim prázdniny skončily před pár dny – v polovině srpna. Dopoledne trávíme smýváním vrstev špíny, která se na nás během týdne usadila, praním prádla a Jirka nám pomáhá přes internet vybrat autopůjčovnu, abychom mohly začít cestovat po USA.
Odpoledne vyrážíme do Duranga nakupovat dárečky rodině a známým, stavujeme se do cukrárny na vynikající zmrzlinu, do banky pro dolary za „cowgirling“ a do obchodu pro suroviny na přípravu rýžového nákypu, který si všichni velmi oblíbili. Po návratu z města nás ani nemrzelo, že jsme v horách roztrhaly nějaké to oblečení, protože podle počtu tašek s nákupy budeme mít velký problém, dostat všechny věci do našich kufrů, až budeme odjíždět. A to před sebou máme ještě tři týdny. Po večeři – rýžovém nákypu, který chutnal především dětem, převádíme koně na noc do menší ohrady bez trávy. Pastva je tady opravdu bohatá a někteří koně, kteří se pasou téměř celý den, jsou dosti obézní.
Den třicátý pátý – plánování cesty po USA, Pagosa Springs, taneční country večer
Dopoledne sedíme u počítače a dokončujeme plány naší cesty po státech. Zjišťujeme, kudy se dostaneme na Monnument Valley, zamlouváme jízdu raftem po Coloradu, zajišťujeme ubytování v hotelu v Las Vegas a podobně. Zítra se totiž s Gabčou chystáme vyrazit na čtrnáctidenní cestu po západě USA. Chceme jet do Arizony, kde navštívíme Grand Canyon a další zajímavosti, do Nevady, kde strávíme několik dní v Las Vegas, dále přes celý Utah a národní parky na severozápad Colorada, které projedeme zpátky na jih do Bayfieldu. Tady potom vrátíme vypůjčené auto, stan a další věci. Rozloučíme se s rodinou a vyrazíme na posledních pár dní do Rocky Mountain (Skalistých hor).
Po dokončení plánů vyrážíme do města Pagosa Springs navštívit obchod s jezdeckými potřebami. Tento nápad nebyl zrovna nejlepší, protože nacpat do našich malých, už tak přeplněných kufrů, navíc uzdečku a lasa bude asi nad naše síly. Ceny za výstroj pro koně i jezdce jsou podobné jako v ČR, ale dají se tu koupit i věci, které se u nás těžko shánějí. Potom se jdeme podívat i do ostatních obchůdků v městečku.
Večeři dnes připravuje Gretchen a pozvala i Davida a souseda Patrika s jeho synem. Po jídle se vypravujeme na taneční večer do country saloonu „Wild Horse“ v Durangu. Dave nás – mě, Gabču a Gretchen veze svým autem. Do saloonu je vstup od 21 let (to je věková hranice, od které se v Americe smí pít alkohol). Gabča u sebe naneštěstí neměla žádné doklady, ale nakonec ji pustili na můj řidičský průkaz. V saloonu je spousta lidí, spíše středního věku i starších, a hraje živá kapela. Všichni se dobře baví, tancují country tance a popíjí na baru. Zjišťujeme, že Dave je opravdu výborný tanečník. Po několika tancích s dalšími galantními kovboji jsme se naučily i správné kroky. Po půlnoci odjíždíme společensky unavené a řádně vytancované domů, abychom se dobře vyspaly na zítřejší dlouhou cestu po státech.
