Sedět rovně
Pro začínajícího nebo nezkušeného, nevyváženého jezdce je však váha dvojsečná zbraň. Jezdec, který nedokáže při jízdě udržet své tělo v rovnováze, stále říká koni, že má něco dělat. Přitom záměr jezdce je v tu chvíli zpravidla jiný, než koni bezděky sděluje, a nedorozumění je na světě.
Sedět na koni nakřivo se dá poměrně snadno, občas lze vidět například jezdce, jak sedí na sedle, které se mu při nasedání přes třmen posunulo do strany, aniž by si to jezdec uvědomoval, avšak i do rovně usazeného sedla si lze sednout křivě. Otázkou je, co připadá jezdci pohodlné, pro řidiče, kteří například sedávají lehce křivě v autě, je zpravidla pohodlné se lehce zhroutit směrem vpravo „k řazení“, a v důsledku má jezdec neustále jedno rameno níž než druhé. Jindy se jezdci zdá, že nejpohodlnější „posez“ má v situaci, kdy si nastaví každý třmen jinak dlouhý. Pak je vykřivený hlavně v kyčlích, a každou nohu drží v jiné pozici (obr. 1). Kůň si může na křivý sed jezdce zvyknout a naučit se s nerovnováhou pracovat, což je pak na úkor komunikace vahou a uvolnění koně, nebo bude stále nerovnováhu na hřbetě řešit, což se opět projeví v uvolnění a hlavně v provádění prakticky všech úkonů, které jsou po něm vyžadovány. Podobně je pro koně nepříjemné, když se jezdec příliš předklání nebo zaklání, nebo když se jezdec dívá směrem dolů na koně, místo před sebe. Chyby v rovnováze jezdce se pak projevují uspěchaností koně, snahou koně někam uhýbat, když by měl stát na místě, nebo také neochotou naskakovat do cvalu na jednu stranu.
Jak na to, aby jezdec zvládal sedět na koni rovně? Předně je potřeba se naučit si rovnováhu a správný sed pohlídat, rozpoznat chyby koně, které jsou způsobeny chybou jezdce, a v případě, že se jich bude kůň dopouštět, nesnažit se opravovat koně, ale sebe. A aby se mohl jezdec sám opravit, musí mít zažité, jaké to je, když sedí dobře. Nejsnazší způsob je jízda na lonži, kde si jezdec nemusí sám koně řídit, a může se soustředit sám na sebe, na své pohyby, a učit se používat jednotlivé části svého těla nezávisle na sobě. Výhodou pro jezdce je, pokud jej lonžuje někdo zkušenější, kdo mu může poradit, ale v případě nouze lze vzít zavděk kýmkoliv, kdo dokáže udržet koně na kroužku v požadovaném pohybu a rozpozná hrubé nedostatky v jezdcově sedu, jako například zmiňované křivení. Zatímco jezdec musí vyrovnávat pohyby koňského těla při jízdě, může si zaměstnat ruce jakoukoliv jinou činností, na kterou je potřeba se soustředit, a tím si naprosto mimoděčně upevňovat sed. Osvědčeným cvičením je například házení s balonem (obr. 2).
Kdo zvládá používat ruce při jízdě k různým činnostem, může zkusit vzít do ruky i otěže, nejprve stále na lonži (obr. 3), a naučit se s nimi manipulovat dřív, než se vydá na své první samostatné kroky po jízdárně. Jak v této fázi, tak i v každé další, kdy se jezdec pokouší o nějaké nové cviky nebo jezdecké dovednosti, by měl být nablízku někdo, kdo má představu o tom, jak by měl cvik vypadat, a jakým způsobem se s koněm domluvit, aby bylo cíle dosaženo (obr. 4).
Učení se rovnováze není jen výsadou jezdce, i kůň si musí najít způsob, jakým se má udržet v rovnováze s jezdcem na zádech. Pro mladého koně je to první úkol, který se musí po obsednutí naučit řešit. Proto by měl na mladého koně sedat přednostně jezdec, který si ví s vlastní rovnováhou rady, a dokáže reagovat na pohyby koně, aniž by se sám vyvedl z rovnováhy. Mladý kůň, který se učí snášet jezdce na zádech, někdy udělá pro jezdce nepředvídaný pohyb, jako je úkrok zadníma nohama do strany, nebo si potřebuje udělat pár kroků vpřed, aby se s jezdcem na zádech srovnal. Pokud se v tu chvíli jezdec dokáže usadit na koni tak, aby mu nepřekážel, pomůže tak koni najít rovnováhu a podpoří jeho důvěru v jezdce. Pokud však jezdec takovou situaci začne řešit jako neposlušnost koně, zkazí tím hned od začátku vztah koně k situaci, kdy má člověka na hřbetě. Nejhorší situací však je, když jezdec při obsedání nedokáže reagovat na pohyby koně a zůstává za pohybem. Tím koně neustále nutí k pohybu, protože se kůň musí vyrovnávat s nepřetržitým sledem situací, které způsobuje nerovnováha jezdce. Přitom by jezdec potřeboval, aby se kůň zklidnil, aby se sám dokázal srovnat. Z takových situací vznikají koně, kteří se při obsedání snaží jezdce zbavit, protože správně odhalí, že je to právě přítomnost jezdce na zádech, která způsobuje jejich stav nepohodlí.
Jedním ze způsobů, jakým se může člověk naučit vyvažovat nečekané pohyby koně, je opět jízda na lonži, a to nejlépe se zavřenýma očima, kdy se jezdec musí soustředit pouze na pohyby koně. Pro toto cvičení je nejlepší zkušený kůň, který dokáže reagovat jen na pohyby člověka, který jej kontroluje ze země, a nenechá se rozhodit počátečními chybami jezdce. Toto cvičení pomáhá také k vycítění nohosledu koně v různých chodech, což následně pomůže jezdci při načasování používání pomůcek při ježdění.